I love psycho boy

Už je to tady!

„Ne? Tak proč ti nechtěli dát ani výplatu?“

,,Protože se jim nelíbil můj přístup k tobě. Proto, že prej zahrát si ruletu s vrahama je proti pravidlům." Řeknu znuděně.   ,,Ale pořád mají málo lidí, takže bych se teoreticky mohl vrátit..."

„Jo takhle.... Ale slib mi, že už ji hrát nebudeš.... Prosím....“

,,Ale mě to baví." Řeknu smutně.

„Můžeš hrát jen se mnou.“ Zákeřně se usměju. Tohle mě holt baví.

,,Fajn, ale skákat z letadla můžu i bez tebe ne?"

„Jedině s padákem.“

,,Jasně že s padákem." Protočím očima. O tom zbytku mu radši říkat nebudu.

„Dělej, řekni zbytek. A neprotáčej oči.“ Nejsem blbej a je mi jasné, že to není vše.

Povzdechnu si. ,,Nechci ti to jmenovat všechno."

„Dobře...“ Zamručím, poté ho vemu do náruče a odkráčím s ním do ložnice.

,,Víš, že umím chodit sám?"

„Vím, ale musíš nabrat hodně sil na zítra nebo na noc..... Můžou tě kdykoliv chytit porodní křeče nebo prasknout voda.“ Položím ho a začnu mu masýrovat jaho nateklé nožičky.

,,Dobře." Vážně se chová jinak než na začátku...

„Chceš něco k pití nebo tak? Děcka odpočívaj po tom co jsem je tak zřídil.“ Zazubím se.

,,Ne to je dobrý."

Lehl jsem k němu a mazlil se s ním.

Nakonec usnu.

Byl tak roztomilý! Udělal jsem si fotku. Ano mám mobil, né jako za krále klacka. A pozor, fakt existoval a že já to vědět musím.

Obejmu ho pevněji a dál v klidu spím.

Po chvíli též usnu.

Probudím se až po pár hodinách s bolestí břicha.

Spinkám dál.

Šťouchnu do Kjóa.

Probudím se. „Co pak kocourku?“ Zamručím a převalím se na bok.

,,Bolí to.." Řeknu potichu.

Hned se vyšvihnu a kontroluju ho. Ještě mu nepraskla voda.... Ale brzy praskne. „Děcka okamžitě sem!“ Křiknu a hned sem všichni přiběhnou.

Proč je sem sakra volal?!!

„Takže vy dva chyťte a doneste mi sem několik mrtvých lidí, aspoň pět. Ty půjdeš se mnou a nachystáme rychle vše na porod.“ Za úkoloval jsem je.

Na co sakra mrtvoly?!!!

My vše měli přichystáno. Bohužel porod musí jít císařákem a já přitom nesmím usnout a musím odolat jeho krvi.... Bude to náročné. Ty dva budu muset někam připoutat. Proto jsem přidělal okovy a ještě je proklel, aby to pak neutrhli.

Vážně to bolí...

Už sen to dodělal. Oni mezitím přitáhli pár dobrých kousků. Já je naporcoval a donesl do ložnice spolu s ostatními věcmi.

,,Proč sem neseš tohle všechno?"

„Potřebuju energii a odolat tvé krvy, jinak bych tě mohl i zabít a navíc bude císařský řez, takže pomocí hypnózy tě uspím a nic neucítíš.“

,,Dobře."

Ty dva vemu sebou do sklepa a připoutám je. Vše sem jim vysvětlil tak nebyli žádné problémy.

Čekám až se vrátí.

Hned se přemístím teleportací do pokoje. Jdu k němu a utlumím mu bolesti jak nejvíc můžu.

,,Děkuju.“

Políbím ho na čelo. „Bohužel nejdou úplně ztlumit....“

,,To nic, tohle stačí."

Usměju se. „Rene jdi prosím ještě pro vodu k pití, aby se mohl i napít.“ Hned tam utíkal.

,,Těšíš se?"

„Ani nevíš jak. A ty?“ Chytnu ho za ruku.