I love psycho boy

Blbci psychologové

Probral jsem se nějak odpoledne.

Vstal jsem už ráno a odpoledne jsem byl v kuchyni, volal se svým bývalým zaměstnavatelem.

Ucítil sem něco dobrého a šel do kuchyňky. Vzal sem pokoj co měl vše i výřivku.

,,Žádný léky." Řeknu naštvaně, když to zase zmíní. ,,Prostě mu do pokoje dejte mrtvolu a nůž zabaví se." Řeknu znuděně a on zase začne tu svou mega nudnou přednášku na téma, že jsem se asi zbláznil a jak jsem nezodpovědný.

Přišel jsem ke sporáku a chtěl to hned sežrat.

,,Kjó běž od toho." Zavolám na něj.

„Ne! Mám hlad!“

,,Ještě to není hotový, počkej pár minut."

Aspoň sem ochutnal. „No jo no.“  A šel na gauč.

Pokračoval jsem v debatě se šéfem a pak nám šel nandat tu snídani.

Hned sem byl v kuchyni.

,,Dobrou chuť." Řeknu a podám mu jeho porci, která je asi trojnásobná než ta moje.

Též mu popřeju a rozdělím se s Haikym a hned to sníme.

,,Pro Haikyho jsem měl porci zvlášť, ale nevadí... "

„My se vždy dělíme.“ Řeknu a Haiky si ke mě lehne a jeho přitáhne. Zvláštní.

,,No tak v tom případě vám donesu i tu druhou porci, nechci aby jste během cesty dostali hlad.."

Haiky ho nechtěl pustit. „Co si mi udělal s Haikym?“

,,Já? Nic."

„Že tě nechce pustit... A ke všemu mám okno.“

,,Měl si záchvat.“

„To bych snad věděl..."

,,Nevěděl."

„Jo jasně...“ Zamručím.

,,A pak si usl.. "

„Hele až bude důkaz uvěřím, ale ty si se neměl pokoušet zase zabít, jinak bych ti nemusel dávat svoji krev.“

,,Ty si mě málem zabil, takže to nesváděj na mě.“

Kouk jsem na něj jak puk. „Já?“

,,Jo.“

„To si nepamatuju.“

,,Měl si záchvat."

„Vždyť...“ Nemohl jsem uvěřit.

,,Nemusíme to řešit pokud nechceš."

„Nikdy sem to nezaznamenal.“

,,Občas to prostě nevnímáš."

„Hmmm, že by měl táta pravdu?“

,,Občas prostě udeláš něco co už nemůžeš vzít zpět." Řeknu a du umýt nádobí.

„Haiky, takže táta měl pravdu. I tehdy.“

,,O čem mluvíš?"

„Ale to je nic.“ Jen špatná vzpomínka.

,,Řekni mi to."

„Tak si sedni.“

Sednu si.

„Jen, že otec řekl, že se někdy nechám ovládnout vztekem... K vůli tomu sem vyvraždil celou vesnici a mého nejlepšího přítele...“

,,Každý dělá chyby..."

„Ale my je děláme pořád.“

,,Nejsi jediný."

„No tak nejsem, ale někdy jsou ty chyby legrační.“ Zasměju se.

,,Například ?"

„No když se vyspíš s jeptiškou a ona si myslela, že sem anděl.“ Vypuknu smíchy.

Zasměju se.

Málem sme spadli z gauče. Ale ten zážitek byl něco. „Je  ti nahoře mě málem ukamenovali.“ Jsem řekl vygebeně.

,,Nedívým se."

Začal sem  se víc smát až sme spadli.

,,Zdá se mi to nebo se Haiky směje ?"

„Nezdá. Taky se umí smát.“ A na toho pohladím.

,,Zvláštní.. "

„Co?“

,,To víš, většinou se nesetkávám se smějícím se hadem."

„Jáj u nás pořád.“

,,To víš, většinou když jsem řekl, že se zvířata smějou jen mi zvýšili dávky léků."

„Blbci.“

,,Asi tak, měl si vidět ty jejich výrazy, když jsem jim dal ty léky do jídla." Ušklíbnu se.

Začal jsem se více smát.