I love psycho boy

Cink link ring

Fajn... Přinejhorším ho požádám o ruku tady a teď! Vylezu z auta. „Lásko?" Otočí se na mě a já si kleknu na koleno. Vypadal zmateně. Vytáhnu krabičku. „Daiki Misori, ptám se tě, i když za těchto okolností.... Navíc bych ti to co chci říci vše nestihl říci jak si pro mě důležitý, si světlo mého života, plamen co mě pohání dál. Sice mě někdy fakt nehorázně štveš, ale to znamená jak tě miluju a mám o tebe strach. Nikdy o tebe nechci totiž přijít.... Takže má lásko.... Vezmeš si mě?" Otevřu krabičku.

Vyjeveně ho sleduju. ,,Děláš si srandu?!" To snad nemyslí vážně!

„No... Eto... Ne?" Proč tak reaguje? Já-já to.... Asi mě už nemiluje a chtěl mi tady dát jen stopku....

Povzdechnu si. ,,Tak jak dlouho tě do toho Luke nutí?" Sednu si na zem vedle něj.

„Mě do toho nikdo nenutil. Už to plánuju dlouho!" Vyrazil mi dech, toho někdo nutil? Pak si vedle mě sedne a já stále čekám na reakci.

,,Takže tě jen baví ničit mi plány co?" Zeptám se už klidně.

„Neříkej, že si na tenhle ten den, kdy jsem vše chystal taky na to chystal."

Vyndám krabičku.

„Takže mi říkáš ano?" Zeptá se nejistě.

,,Jen když ty řekneš ano mě." Řeknu a ukážu mu prsten.

„Tak kompromis, nasadíme si prsteny a tím si řeknem ano."

,,Tady ne."

„Ale to není fér.... Já se ptal první... A to jen k vůli blbosti řekneš ne?" To mě nemiluje nebo si jen hraje? Blbý je, že mi zakázal mu číst myšlenky.

,,Chci, aby jsme si je nasadili na jiném místě takže pojď."

Vstal jsem a šel za ním.

Došel jsem až na ono místo. Bylo to kousek za okrajem lesa. Byly tu různé kosti jak zvířat tak lidí. Je to jedno z míst kde hloupí puberťáci dělají oběti démonům. Jo je tu dost naivních lidí... A ne vůbec jsem mezi ně dřív nepatřil ehm...

Zadívám se okolo. „Přijde mi to povědomé." Zabrblu si a jdu stále za ním.

,,Když myslíš." Řeknu a zastavím.

Zastavili jsme přímo uprostřed. „To je místo kde obětují lidem něco démonům, že?"

,,Možná. Ačkoliv já radši používám slovo věnují."

Jen se pousměji. „Tak a tady mi chceš dát sebe~." Zavrním.

,,Ne."

Zesmutním.

,,Tady ti chci dát prsten a slib, že s tebou budu až do smrti."

„A nechceš být po mém boku i přes smrt?" Zeptám se přiškrcením hlasem. Nechci ho nikdy ztratit... A to, že by mi měl zmizet ze života mě děsí.

,,Nevím to už mě možná začneš nudit." Uchechtnu se. Je jasné, že to myslím jen jako vtip ne?

„Zasměju se. „Já bych tě nudil jo~? Spíž by se k nám nikdo nemohl přiblížit aspoň půl roku s tím jak jsme nadržený často teď a vem si, že kdyby si byl démon, nejen, že by to bylo jiné, tvrdší nebo na opak jemnější, ale ke všemu by tě to nabíjelo." Zašeptám mu blízko ouška co zkousnu. Nasadím mu mezitím prsten. „Miluju tě a jestli tě ztratím, tak se klidně zabiju."

Jen se nad tím zasměju a dám mu prsten.

„No nesměj se. To poslední jsem myslel vážně. Jak tě ztratím, nechám tu děcka a jdu se zabít." Usměju se nad prstenem a chytnu ho za ruku.

Políbím ho.

Vemu ho do náruče, do auta a šup domů. „Dům máme jen sami pro sebe." Ušklíbnu se.

,,Bezva už týden jsem ho chtěl pořádně uklidit. Takže mi pomůžeš."

Jen sem na něj vejral. „Já myslel něco jiného...." Zamumlám flustrovaně.

,,Ty myslíš pořád na něco jiného."

„Ty nevidíš ty okvětní lístky, svíčky? Máme tu i večeři." Zavrním u jeho ouška a obejmu ho kolem pasu.

,,Fajn večeře a pak úklid."

„No taaak, děcka si veme i se Siou táta zítra, tak to můžeme uklidit zítra." Rukama mu zajedu na boky.

,,Odkládáme to celý týden "

„Ale zítra máme zase volný dům.... Dneska si nebudeme kazit chvilku." Začnu mu líbat krček.

,,Fajn ale je to naposledy "

„Ano~." Rukou mu zajedu na bradavky.