I love psycho boy

Prolomená pečeť

„Cheš bariéru?“

"Řekni ne nebo někdo z nich zemře." ,,To je v pohodě." Řeknu s úsměvem a pokračuju v jídlu.

Udělám bariéru okolo nás. „Lepší?“

,,Znič to." Řeknu chladně.

„Ne a jestli vyhrožoval, že někoho zabije tak je tu háček. Nemůže pokud maj na sobě stále moji bariéru. Z nevysvětlitelných důvodů se ji moc bojí.“

,,Říkám ať to zničíš!!"

Zničil jsem ji jen u něj.

"Pořád si stejně poslušný~." ,,Už půjdu spát." Řeknu a odnesu prázdný talíř do dřezu.

Ren jde za ním. My tři si něco domluvíme.

Došel jsem do ložnice a převlékl se do věcí na spaní. "Tak ty se dokážeš svlékat i bez něj?~" ,,Velmi vtipné." Řeknu podrážděně. "Ale notak, nebuď drzý, nebo se tomu malému něco stane~."

Nevím proč, ale na malého a jeho jsem si začal víc hlídat. Navíc jdem ven něco zkusit. Nakreslil jsem svůj speciální pentagram. Oba začli dělat co měli a já sem najednou měl před očima otce a....

Hned potom co to 'dořekl' jsem ucítil strašnou bolest břicha. Svalil jsem se na zem a bolestivě se držel za břicho. Slyšel jsem jak někdo vyběhl z místnosti, ale moc jsem to nevnímal.

Cítil jsem, že se děje něco s malým a nevědomky se k němu přesunul. Vzal jsem ho do náruče a zpět na pentagram. Začal zlatě zářit a má ruka se zlatavou září ho pohladila po bříšku. Malé se uklidnilo a i on.

Když bolest ustala tak jsem usl.

Vzali mi ho a já jen vnímal obrysi, pocity. Stále jsem viděl otce s mojí matkou.... Ona nebyla démon.... Ani člověk...

„Jestli mě ještě jednou neposlechneš to malé zemře. Co si o tobě asi Aristo pomyslí? Bude tě nenávidět za to, že si mu zabil dítě..."

Už vím proč se mě bratr bojí. Já jsem mocnější než démon a andělé..... Jenže mé síly jsou nevyvážené... Nebo byli než sem se naučil milovat díky Daikimu. Hned sem bratra jen pomocí myšlenky našel a hodil do mého pentagramu.

Po chvíli jsem se probudil a radši šel do sprchy.

„C-co?! Vždyť sem ti to zapečetil!“ Začal řvát. Ale já ho uzavřel do kamene a následně omdlel.

Po rychlé sprše během, které jsem se alespoň trochu uklidnil jsem se oblékl a šel najít Kjóa.

Byl sem zase ve tmě na pentagramu.

Kde sakra je?!

Snažili se mě probudit, ale nic. Vím, že někdo někam běžel.

,,Kjó kde zase si?"

Nemohl jsem se pohnout nic.

Zvláštní, že teď nic neříká...

„Dokotore! Pomoc! Ten pán! Leží na zemi! Nemůžou ho probrat!“ Slyším je všechny.... Ale nemohu se pohnout.

Okamžitě tam běžím. A sakra co teď?!!

Ani voda na mě nefunguje.

,,Notak Kjó prober se.." Řeknu krapet zoufale a pohladím ho po tváři.

Jemně sebou cuknu.

Radši ho odnesu do postele.. Vzal jsem ho do náruče a odnesl ho do ložnice kde jsem ho položil na postel. Ten divnej kámen jsem odnesl do toho pokoje kam nikdo z nich nesmí.