I love psycho boy

Krásná pomoc

To neměl říkat... „On nespí! Jak to, že to nefungovalo!" A je to háji.

,,Prostě mě s ním teď nechte o samotě, zařídím, aby o žádných záchvatech nevěděl. Slibuju." Řeknu a jeho otec odejde.

Ha to nezařídí, teď tomu věřím, když mě to dovede k mámě.

Odnesl jsem Kjóa do postele. ,,Neboj zařídím, aby ses vše dozvěděl." Řeknu potichu. Jak před ním vlastní otec může něco tajit? Obzvlášť, když je to takhle důležité...

Jen sem se usmál a přitáhl si ho do objetí. Zašeptal jsem pouhé děkuju a s polibkem sem se omluvil.

,,Kdy tvůj otec odejde?" Zeptám se a pohladím ho po tváři.

Myšlenkou pošlu, že nevím. Protože takovou sílu po tom co mi udělal nemám ještě.

,,Máš hlad? Jestli chceš tak ti přinesu nějakou mrtvolu nebo seženu krev."

Jen pokývu hlavou. Fakt se nemohu hnout.

,,Dobře počkej tady." Řeknu a jdu do kuchyně.

Jsem grogy.

Otevřu lednici a vyndám krev. Mám ji tady pro případ nouze. Potom jsem se vrátil za ním.

Haiki mě převalil.

,,Si v pohodě?" Zeptám se a podám mu krev.

Haiki ji vzal a dal mi ji k puse. Když sem se najedl sem si sedl. „Jo..."

,,Nic proti, ale tvůj otec se mi svým chováním vůbec nelíbí." Řeknu a podám mu další krev.

„Je to holt satan a král podsvětí.... Ale teď se ti chci omluvit.... Že jsem ti nevěřil...."

,,To nic chápu tě. Asi bych se na tvém místě zachoval stejně." Nezachoval, ale nechci, aby si to vyčítal..

.Asi zapomíná, že ty myšlenky mi někdy sami vlétnou do hlavy, ale je to od něj milé. „Díky... Ale moc se omlouvám. Nevěděl jsem, že to přede mnou tají."

,,To nic už se o tom nebudeme bavit. Jen mi slib, že nikdy neublížíš dětem, Renovy nebo Sie." Kdyby ublížil mě nevadilo by mi to, hlavní je, aby byly v bezpečí oni....

„To bych nikdy neudělal a hlavně ne tobě." Obejmu ho a začnu ho líbat.

Nestihnu nic říct a políbí mě. On mi zase četl myšlenky?!!

Tentokrát sem mu je nečetl, je mi jasné, že on by se klidně nechal zabít. Ale pokračuji v líbání a rukama ho držím za prdelku.

Zapojím se a nechám ho dělat si co chce. Ale jestli zajde dál odstrčím ho...

Chtěl bych víc.... Ale až za měsíc můžeme... Tak sem mu tam zajel jen rukama a mačkal mu jeho skvostný zadeček.

,,To stačí."

„Co? Jen se mazlíme.... Snad ti takhle můžu ošmatávat jako mého přítele... Ne?" Zesmutním a ocas stáhnu za sebe.

,,Ne. Vím že by ses pak neudržel a chtěl víc. A na tři měsíce máš útrum vzpomínáš?"

„Ach jo.... Ne ne řeklo se na měsíc dva!"

,,Zlobil si takže tři. A dej ty ruce pryč."

„Jak sem zlobil? Já o tom nevěděl!" Ruce jsem vytáhl z pod jeho kalhot.

,,Prostě si zlobil a tohle je tvůj trest, Pochop to."

„Udělám cokoliv, jen ne tři měsíce!"

,,Cokoliv říkáš?" Vítězně se usměji.

„Ano krom bejt ve spod. Na to zapomeň."

,,A proč nemůžeš bejt alespoň jednou dole?"

„Prostě ne, mám to prostě v DNA."

,,To není důvod. Proč to nechceš alespoň zkusit?"

„Já prostě ne! " Panikařil jsem.

,,Dobře takže tři měsíce."

„No tak!"

,,Řekni mi pravý důvod."

„Teď nechci..."

,,Dobře " Proč mi to nechce říct?

Už jsme se jen objímali.

Takže tři měsíce. Stejně nechápu proč mi to nechce říct...

Radši vydržím tři měsíce, víte jeden to zkusil a já ho roztrhal na kusy.... Prostě to máme v genech. Teda krom lidí, co jsou přeměněni na démony, ty jsou hodně poddajní.

,,No tak řekni mi to." Vážně to chci vědět. Mě to stejně nahoře nebaví párkrát jsem to zkusil a nikdy to nebylo ono..

„Roztrhal jsem instinktivně jednoho člověka, i když si to podle mě zasloužil."

,,Em aha.." Řeknu zaraženě. Tohle jsem nečekal.

„Proto sem ti to říct nechtěl...."

,,To nic. Už jsem si zvykl, že jsi vrah." Řeknu v klidu.