I love psycho boy

Pokračování záchvatu

Tak jo, tohle mě nasralo! Haiky ze mě slezl, já vstal. Div sem mu přitom nezlomil ruku a chytl pod krkem. Nic mě teď nezajímalo.

Po chvilce mi začal docházet kyslík.

Když se začal dusit pustil jsem ho na zem a nakop ho. „Teď mě neser! A kliď se mi z cesty!“ Zavrčím, vemu nůž a jdu k té uklizečce.

Za normálních okolností bych ho nejspíš poslechl, ale teď ne.

Už sem byl těsně před ní pár milimetrů, ale Haiky mě nějakým způsobem odstrčil až sem zalehl někoho dalšího.

Najednou mě zalehl a zabodl mi do ruky nůž.

Zvedl jsem se a vzal si nůž. Jenže jak sem ucítil známý pach, tak jako bych se probral.

Dál jsem nehnutě ležel a pozoroval strop.

Ihned sem ho vzal do koupelny a tam ošetřoval jeho ruku.

,,Zabij mě."

„Ne.“ Řeknu a zavážu mu ránu.

,,Tak já se zabiju sám, stejně mě už nemiluješ tak proč bych tu měl zůstávat?" Začnu opakovat to co mi ten den řekl Riki.

Koukal sem na něj jako puk. Jako vážně? Za prvé démon nemá city a za druhé.... Mu hrabe?! „Co to meleš lásko? Pojď sem.“ Přistoupil jsem na jeho hru a i ho objal! Ale málem mě kleplo.

Odstrčil jsem ho od sebe.

Hned sem ho zase chytil. Musí se uklidnit.

,,Musíme tu hru ukončit........."

Mě z něj klepne! „Jakou hru?“ Asi ho svážu a hodím na postel.

,,Stejně nás zabije... Tak proč to neudělat sami..."

„Kdo nás zabije?“ To je čím dál lepší, ještě mi řekněte, že můj bratr mu škodí úmyslně.

Začnu se smát.

Teď nevím co je tu vtipného.

Po chvilce se vzpamatuju. ,,Proč mě obímáš?"

Koukám na něj jak na vola. „Si nic nepamatuješ?“ No já do té chvíle co mu začla téct krev taky ne....

Zarazím se. ,,Já měl záchvat?"

„Jo?“ Dokud sem neucítil tvou krev, tak si nic do té doby nepamatuju. Podrbu se na zátylku.

,,Kde je ten nůž?!" Vyjeknu.

„Ehm....“ Radši mlčím.

,,Tak kde je?!"

„Noo....“

,,Mluv."

„No v umyvadle....“

,,Cože?!!"

„No... Spanikařil jsem...“

Odstrčil jsem ho od sebe a šel k umyvadlu.

„Promiň, ale ta původní krev se nesmyla, neboj.“

,,Už nikdy na ten nůž nesahej." Řeknu chladně.

Jen se postavím. „A ty se už nikdy nezkoušej podřezat.“ Řeknu chladněji než on.

,,Nepokoušel jsem se o to."

„Ale ano pokoušel.“ Vyjeknu a už mám zase náladu někoho zabít.

,,Kdybych to zkoušel povedlo by se to.“

„Moc si věříš, sem tu já takže ne nepovedlo. A neser mě nebo tě přeměním.“

,,Nebudeme to už řešit a o tom tvém záchvatu si ještě promluvíme.“

„Ok a jakém?“ Dělám blbého.

,,Nehraj hloupýho."

„Já nehraju hloupého.“ Šel sem do obýváku a viděl uklizečku... Sakra. Rychle sem ji předělal myšlenky a přenesl do jiného pokoje.

Šel jsem za ním. ,,Koho si zabil?"

„Nikoho.... Jen sem někomu změnil myšlenky.“

,,Tak proč byl ten nůž od krve ?"

„Já nevím, našel jsem ho v tvé ruce a žádný záchvat sem neměl. Jen si někdy nic nevybavuju....“

,,To je záchvat "