I love psycho boy

Tajemství....

Zase usnu.

Vrátil jsem se do ložnice. Chci s ním být ale...

Vzbudil jsem se, dal si ručník kolem pasu a šel do ložnice.

Nechci, aby se měnil, mám ho rád takový ho jaký je.. Ale to jak se poslední dobou chová... Mi vadí...

Převléknu se, ani neví jak mi vadí, že nikdy nepochopí, když je chci chránit.

Ale jednou to bude jako dřív. Najdu si práci, nebudeme tak často spolu.. Nebudeme se tolik hádat a možná spolu zase budeme šťastní...

Proč nechápe, že ho miluji... „Pusť mě zničit ty pentagrami. Jsou vážně nebezpečné a to co mě napadlo vylezlo z těch pentagramů." Řeknu už zase vážně.

,,Už si je zničil." Stejně jako zbytek místnosti. ,,Nebo tu je snad ještě něco co chceš zničit?" Nechci na něj být nepříjemný, ale občas to jinak nejde.

„Nemohl jsem je zničit když jsem byl...." Zarazil jsem se. Vzpomínám si na chodbu, hádku a probuzení v posteli....

,,Říkal jsem ti, aby si do té místnosti nešel a tys tam nejen šel, ale zároveň si zničil všechno co tam bylo. Už chápeš proč s tebou nechci být?"

„Vždyť není zničená a ne. Já jsem taky s tebou i přes to, že máš své záchvaty."

,,Protože si to spravil, když si měl okno a myslel si, že je středověk. Za tu dobu co jsme spolu jsem měl jen jeden záchvat narozdíl od tebe.."

„Já neměl ani jeden a kdy přijede táta?" Změním téma jinak ho uškrtím.

Z tohohle se jen tak nevyvlíkne. ,,Měl si minimálně dva. Za pár hodin."

„Neměl a kde jsou děcka?" Já ho asi při zabiji.

,,Měl. Ale pokaždé máš okno. Jsou s ním."

„To určitě." Obléknu se. „Vždyť tu nebyl."

,,Byl tu. Jestli budeš mít pořád okno nevím jestli budeme moct být spolu."

„Já okno nemám!" Pak se za mnou objevil táta. „Za to, že má po záchvatech okno mohu já. Nechtěl jsem, aby si to pamatoval." Teď mě serou oba. „Už zase? Zase s tím začínáš?!"

,,Pamatuješ si někdy nějaký záchvat? Ne. Takže máš okno." Řeknu a radši je nechám v místnosti samotné.

„Já žádný neměl!" Otec se otočí a dotáhne ho sem. „Ty se přestaň tak chovat, on to neví já mu to zablokoval a ty sem pojď." „Ne." Řekl jsem nasraně jenže mě chytl a pak tma.

,,Vy jste mi teda rodina."

„Co zase! Jen sem nechtěl, aby víc trpěl!" Vše jsem slyšel, ale byl jsem v limbu.

,,Co po mě vlastně chcete?"

„Začni se chovat normálně a navíc co od něj chceš? Jen ho vyháníš, kdyby si ho miloval, choval by ses jinak"

,,Jasně, takže se mám chovat jako by se vůbec nic nestalo?!"

„Ano... Já nechci, aby věděl o svých záchvatech! Neměl ani zjistit co má jako druhou sílu! Takhle brzo zjistí kdo je jeho matka!" Počkat co?! Tak teď mě to zajímá.... Je výhoda být v limbu.

,,Fajn budu se chovat jako by se nic nestalo." Řeknu nakonec smířeně.

„Nechci mu to odblokovat.... Promiň.... Nesmí nic zjistit..." Ale já chci! Haiki kousni ho! Haiki hned na mého otce zaútočil.

Jeho otec Haikyho chytil a odhodil. Jak si tohle mohl dovolit?! ,,Dobře nic mu neřeknu."

Trošku jsem Haikiho posílil kouzlem. I v limbu umím ovládat svou moc! Ten se zvětšil a otce začal obmotávat. „Děkuji, ale co je s tím hadem!" To mu do teď nedocvaklo, že celou dobu vnímám?

,,Kjó ho umí ovládat i když spí. To jste nevěděl?" Ví o něm vůbec něco?!