I love psycho boy

Z budoucnosti do minulosti

Moc dobře jsem ho slyšel. Ale budu to řešit až přijdu. Přišel jsem za tou holkou a dověděl se spoustu nových věcí.

Psali mi z bývalé práce, že jeden z pacientů, které jsem léčil začal bláznit a já tam musím jet.

Domluvil jsem se s ní, že takhle brzo jestli bude super informátorka z ní udělám svého služebníka. No co, si založím gang.

Zítra budu muset jet... Bezva jako by na mě ten blb nebyl naštvaný už teď.

Začal jsem přemýšlet jak odsud zdrhnout. Už mě to tu nebaví, ten gang bude lepší sranda! Vstoupím k němu do pokoje.

,,Potřebuješ něco?" Zeptám se a dál si balím věci.

„Ne teď tu bydlím zvykej si a kam se jako balíš?“ Zeptám se naštvaně.

,,Musím asi na dva dny odjet."

Začne ze mě přímo cítit vražedná aura. „Beze mě nikam.“ Zavrčím výhružně.

,,Pro mě za mě můžeš jet taky, ale neruš mě při práci."

„Fajn. Ale pak odsud mizím.“ Řeknu jakože nic a lehnu si na postel.

,,Běž si kam chceš.“

„No ty pak půjdeš se mnou. Tady mě to nebaví. Je tu nuda.“

,,Nikam s tebou nepůjdu."

„Ale půjdeš. Bez debat.“ Zavrčím.

,,Smůla, víš jak je těžký najít práci?"

„Nebudeš pracovat, budeš můj mazlíček.“

,,Musím pracovat. "

„Nemusíš.“

,,Jo musím."

„Ne!“ Řeknu nasraně.

,,Hele nechci se s tebou o tom hádat."

„Tak budeš poslouchat.“ Řeknu nasraně.

,,Nehodlám kvůli tobě zase přijít o práci.“

„Ježiši tak si založíš vlastní s mou pomocí a tečka.“ Řeknu nasraně. „Prostě budeš jen se mnou a jak na tebe někdo sáhne, ohne nebo bude hrát chtít hrát "hry", tak ho zabiju.“ Zavrčím a vztekle švihám ocasem.

,,Nějak moc sis mě oblíbil."

„Ne, jen si moje hračka a co je moje na to se nesahá.“ Řekl jsem Haikymu ať mi ho sem přitáhne.

,,Bla bla bla vážně mě ty tvoje kecy nezajímaj."

„A mě zas tvoje.“ Řeknu nasraně. Mezitím mi ho Haiky dotáhne a já ho chytím pod krkem. „Až spolu zmizíme tak mi věř, nikdo tě hledat nebude.“

,,Na to už jsem si zvykl dávno."

„Na co?“ Zeptám se trošku udiveně.

,,Že mě nikdo nebude hledat." Řeknu v klidu.

„Ale jak to?“ Položím ho k sobě na postel a ruku mu nechám na boku.

,,To tě nemusí zajímat."

„Ale zajímá.“

,,A to si myslíš, že ti to budu věřit?"

„Hele, nikdy jsem se nesetkal s člověkem, kterého by nehladali nebo se nezajímali.“ Řeknu zaujatě.

,,Nejdřív mi o sobě něco řekni ty."

„Ty první.“ Řeknu a položím si na něj hlavu.

,,Ts fajn. "

„Tak šup.“ Pobídnu ho.

,,Mojí rodinu zabil nějakej démon, policie mou výpověď neschválila a odvedli mě na psychiatrii. Tam jsem strávil defakto celé dětství. Když jsem se od tamtud konečně dostal změnil jsem si identitu a začal pracovat jako psychiatr co se ve volném čase pokouší zabít. Tak a teď ty."

Trošku jsem se zarazil.... „Ehm kolikátého to bylo nebo spíž máš jejich fotku?“

,,Jakou fotku?"

„Tvé rodiny.“

,,Proč to chceš vědět?"