I love psycho boy

Porod

,,Samozřejmě, že jo." Spíš mám strach... Co když se takhle choval jen kvůli tomu dítěti a až se narodí tak se bude chovat jako předtím?

„Jak ho pojmenujem?“ Byl jsem radostí bez sebe, ale viděl jsem ten strach a i cítil.... Nechci se mu hrabat v hlavě... „Lásko neboj, milujutě a budem velká rodina.“

,,Co třeba Sai?" Navrhnu.

Zamyslím se. „Kai?“

,,Ne Kai,  Sai."

„A co SaiKai?“

,,Fajn bude mít dvě jména."

„Já myslel, že bychom to spojili do jednoho...“

,,Jestli chceš. "

„Pokud ti to nevadí.“

,,Proč zrovna Kai?"

„Kai znamená uvolnění z něčeho a navíc je to část lidského jména mého otce.“ Podrbu se na zátylku.

,,Aha. ,No jestli chceš tak se tak může jmenovat."

„Takže SaiKai.“ Usměju se a políbím ho. „Tady je ta voda.“

Zapojím se.

Znovu si odkašle a my se odpojíme. „Dík a polož ji sem na stolek.“ „Dobře.“ Udělal tak a já se zase otočil zpět. „Snad to nebyl planý poplach....“

,,Snad.. "

Asi po půl hodině se začal nějak vrtět.

Snad nelhal a uspí mě....

„Zlato v pohodě?“

,,Zase to bolí.."

„Kope víc nebo?...“

,,Jo.."

„Hele proč je tu mokro...“ Ani mi to najednou nedocvaklo.

,,Cože?"

„Počkta.“ Podíval jsem se pod deku, měl mokré kalhoty. Ihned sem mu je sundal. „Praskla ti voda, takže Rene šup.“

,,Kdy už mě uspíš?"

„Až z tebe bude lejt více potu a sám mi řekneš, že se tlačí už ven. Jinak to nepůjde....“

,,Fajn."

„Takže teď mi popisuj jak ti je, co cítíš jestli budeš chtít pít...“ Teď to začne.... Bude to náročné pro všechny.

,,Bolí to..."

Popisoval nám co ho bolí a my ho zatím obíhali uklidňovali a vyměňovali mu obklady. Pak nastal ten kritický bod.

Výkřiknu bolestí.

Jak vykřikne ihned ho uspím a začnu s operací. Ta krev tak voněla.

Šíleně to bolelo, ale bolest ustala, když mě uspal. Jsem mu za to vděčný a věřím mu, ale pořád se trochu bojím, že se neudrží a zabije mě.

Musel jsem se udržet, proto jsem hned něco rychle snědl a pokračoval dál dokud jsem nepřeřízl pupeční šňůru.

Dál jsem spal a to co se dělo kolem absolutně nevnímal.

Zase jsem něco pojedl a miminko podal Renovi ať ho omeje a zabalí do teplé dečky. Byl roztomilý po Daikim. Hned sem ho sešil a začal s jsem s léčbou.

Probudil jsem se až po pár hodinách. Skoro všude kolem byla krev a nějaké zbytky mrtvol. Kdybych nevěděl s kým žiju myslel bych si, že je to jen zlý sen.

Ošetřil jsem ho a slízal mu krev s břicha. Neměl ani jednu jizvičku. Ale ti dva dole hodně vyváděli, když jsem prováděl porod... Odnesl jsem jim zbytek mrtvol a byli jak divá zvěř.... Ren seděl u miláčka a já začal uklízet. Ano probral jsem ho.

,,Nemusíš to uklízet, udělám to." Řeknu a sednu si.

Otočím se a hned ho položím zpátky. „Ne si po porodu a budeš odpočívat, podívej se na SaiKaie, je roztomilý po tobě.“ Usměju se a Ren mu podá naše mimčo v teplé dečce.

Vezmu si mimčo do náruče. Je roztomilý, oči má po mě a vlasy po něm. Vypadá úžasně...