I love psycho boy

Depresní záchvaťáci

Stáhnu ho zpátky. „Jednu část své mysli máš zablokovanou a o kom?“

,,To ti může bejt jedno!"

„Ale není!“

,,Víš jak jsem tě na té oslavě poznal?"

„Ne, jak?“

,,Kdyby mi Mia nabídla, že mi sežene odvoz a já se jí zeptal jestli si nepamatuje jak to dopadlo minule, začala by se mi omlouvat a říkat jak je ji to líto. Navíc... Mia má psa, je to obří plyšák kterého jsem ji dal k narozeninám a jmenuje se Rin. "

„Ježiši pořád to není živý pes.“ Protočím očima. „A tam to? To je pod mou úroveň.“

,,Už půjdu spát."

„Ne jestě tu se mnou buď.“ Řeknu  obejmu ho i ocáskem a velkými černými křídli.

,,To mě nemůžeš ani na chvíli nechat samotného?!"

„Ne.“ Zazubím se na něj.

,,Nech mě prosím alespoň na půl hodiny samotného..." Řeknu už krapet zoufale.

„Ne něco si uděláš.“

,,To se mám k něčemu připoutat, aby si měl jistotu nebo co?!"

„Ne... Jen odevzdal všechny zbraně.“

,,Ne."

„Tak máš smůlu.“

,,Dám ti všechny zbraně mimo jeden nůž. "

„Jo a ty se pořežeš.“

,,Nepořežu slibuju. "

„Dobře...“ Pustil sem ho.

Vylezl jsem z vany, usušil se, oblékl se a odešel do ložnice kde jsem vzal všechny zbraně až na jeden nůž a odnesl mu to.

Položil to přede mě a odešel. Já se usušil, oblékl a šel na gauč.

Zalezl jsem do rohu a vytáhl nůž na kterém je zaschlá krev jedné jediné osoby.

Nevím co dělat. Haiky mě uklidňuje, prej jsem strošku nestabilní v  pocitech...

,,Zbaví se ho demon přesně jak jsem ti slíbil..." Šeptnu potichu směrem k noži. Párkrát do roka dostanu záchvat  a musím si s ním promluvit..

Začnu mít záchvat vzteku a vše rozbíjet. Haiky se mě snaží spoutat, ale nejde mu to. Zase začínám řádit.

,,Všechno už od teď bude v pořádku a brzo budeme navždy spolu." Řeknu s úsměvem a před očima se mi zase objeví scéna z toho dne... Scéna toho jak mému milovanému snoubenci vypadl z ruky zakrvácený nůž, kterým pár vteřin před tím spáchal sebevraždu..

Vešla do pokoje uklízečka, okamžitě jsem zamkl a hrál si s ní jako kočka s myší. Ha mě nauteče. Jenže šla směrem k Daikimu.

A to všechno je vina jen jednoho člověka.... Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že bych si nevšiml ani toho kdyby tu bylo zemětřesení.

Naboural jsem do skříně. Haiky mi podkopl nohy a ta ženská uhla. Příště neminu!

Nevnímal jsem je a přiložil si ke krku zkrvavený nůž stejně jako kdysi on, už jsem ho pomstil teď je čas jít za ním...

Pak sem si v návalu vzteku všimlu Daikoho a nože u krku. Okamžitě sem mu ho sebral a padal za tou ženskou.

,,Můj Riki!" Vyjeknu a běžím za ním.

Už ta ženská byla v rohu. Jenže Haiky mě obmotal a nechtěl mě pustit. Ta žena brečela a já chtěl krev a vidět smrt. Ten nůž se mi začínal zařezávat do dlaně.

Doběhl jsem ho a sebral mu můj nůž. ,,Na Rikiho mi sahat nebudeš ty špíno je můj!" Řeknu naštvaně a srazím ho k zemi. Oú on mi ušpinil Rikiho! Jak se opovažuje ?!!