I love psycho boy

Vrácení a nic?

Přiletěl jsem tam a.... Proč tu nic není? Je tu pusto.... Je tu zelená tráva, temný les, mlha.... Co-co.... Kiri kde si! „Támhle je!"

Teleportovali jsme se tam a po chvilce přiletěl Kjó. ,,Kjó uklidni se." Řeknu v klidu, když ho vidím jak vyšiluje. Jsem takový idiot. Měl jsem si s ním v klidu promluvit a ne ho ze všeho obvinit. Kdybych ho nechal zničit ty pitomé pentagrami nic z tohohle by se nestalo...

Otočil jsem se za hlasem s očima plných slz. „Jděte pryč! Vy mě nemáte rádi!" Na ti hned uteču „Kiri kde si?!" Zařvu už vyčerpaný padajíc na kolena.

,,Jasně že tě máme rádi." Řeknu a jdu blíž k němu.

Spadnu na ně a už nemám sílu vstát.

Obejmu ho. ,,Záleží mi na tobě, Pojď vrátíme se domů..." Řeknu a začnu ho hladit ve vlasech.

Jeho pocity byli upřímné. Tak jsem ho obejmu ho a jen brečel.

Byly jsme tam ještě asi deset minut, během kterých jsem ho jen hladil ve vlasech a uklidňoval.

Na konec jsem vyčerpáním usnul.

Teleportovali jsme se i s ním domů.

„Polož ho na postel a já se postarám o své dvě vnoučata, budu si s nimi hrát." Spal jsem tvrdě a nevnímal.

,,Dobře. Ale pozor na malého." Řeknu a uložím Kjóa do postele.

Něco na sebe stáhnu a nepouštím to.

Stáhne mě k sobě a tak ho obejmu.

Spím dlouho a cítí Haikiho jak mě obmotává.

Ten už se tu neukázal dlouho... Stejně by mě zajímalo co se mu stalo...

Po chvíli jsem začal mumlat ze spaní. „Daiki.... Haiki kdy je?"

,,Co to s tebou je.. " Povzdechnu si.

Víc se natisknu k teplu. Haiki zatím slezl a já se začal probouzet.

Hladil jsem ho ve vlasech a čekal až se vzbudí.

Otevřel jsem oči a protáhl se.

,,Už si v pohodě?" Zeptám se a pustím ho.

„Ehn jo?" Zamrkám.

,,To je fajn, Máš hlad?" Řeknu a vylezu z postele.

„Jo... Ale zůstaň tu...." Zabručím a přitáhnu si ho zpět.

,,Dojdu ti pro jídlo." Řeknu a zase vylezu z postele.

Smutně se usměju.

,,Klidně pojď dolů za ostatními."

„Na to jsem moc unavený.... Což jak to?"

,,Měl si záchvat." Řeknu a vezmu nůž.

Otočím se na záda. „Pojď sem...." Zafňukám.

Sednu si na postel a říznu se do ruky. ,,Chceš?" Zeptám se a dám k němu ruku.

Začnu pít, ale opatrně. Nechci ho vyčerpat.... Proto jen tři loky. „Nechceš radši... No si pohrát?"

,,Musím jít udělat jídlo. Takže ne."

Ach jo.... Povzdechnu si.

Šel jsem do kuchyně.

Jen sem se povaloval v posteli.

,,Vezmu ty tři ven." Řekne jeho otec. ,,Dobře, ale nejdřív se nají." Řeknu. Po té pokračuji v přípravě jídla. ,,Najíme se po cestě. Prosím můžeme jít hned?" Zaprosí Lou. ,,Fajn, ale do osmi večer ať jste doma." Řeknu nakonec a oni odejdou

.Ach jo... Nudím se.

Nandal jsem jídlo a šel mu ho odnést. SaiKai usnul na gauči, takže ho pak donesu do postýlky.

Ach jo, chtěl jsem si hrát..

,,Ti tři šli ven a SaiKai spí." Řeknu a podám mu jídlo.

„Tak co si rychle pohrát?" Zeptán se s nadějí vrajíc si talíř.

,,Ne, říkal jsem ti to už před tím. A teď se najez."

Začal jsem jíst a byl mrzutý.

Myslel jsem, že už jsme se domluvili. Je mi jedno, že ztratil paměť to jak jsme se domluvili platí pořád.

Dojedl jsem a rozplácl se na posteli. „Co Sai?"

,,Myslíš SaiKaie? Ten spí, dojdu pro něj jestli chceš."