I love psycho boy

Přípravy

„Já nechápu co píšou. Stačí!“

,,Uklidni se."

„Já jsem v klidu...“ Zabrblu.

,,Moc ne."

„Už jo..“

,,Alespoň, že tak."

„Tak? Naviguj.“

Začnu mu to vysvětlovat.

Takhle se mi pracuje líp.

Po chvíli bylo hotovo.

Dal jsem mu hlavu na klín.

,,Půjdeme skontrolovat ty tři."

„No jo...“ Zvednu se.

Šel jsem k nim. Měli to už skoro hotové.

„Máte to pěkné děcka.“

,,Díky " Řeknou současně. ,,Takže co teď?"

„Teď vše připravíme na porod a děcka pošlem pryč.... Neumí se moc ovládat....“ Teď mi to došlo... Proč jim říkám děcka!

,,Děje se něco?"

„No teď sem si uvědomil, že jim říkám děcka lásko.“ Políbil jsem ho a ocáskem pohladil jeho bříško, když jsem ho už držel za ruce.

,,No dle té vaší démoní tentononc věci je Lou i tvůj syn, No a Miu si taky proměnil, takže je to něco jako tvoje dcera ne?"

„Ne tam je to udělané jinak a Lou není démon... Nepřeměnil jsem ho... Pokud nebude chtít sám... Tudíž na vás platí ochrana ať tu neběhaj další děti.“ Zamračím se na ně.

,,Lou je démon, toho co si přeměnil hned potom, co si zjistil, že je to částečně syn tvého bratra. Nespletl sis ho s Renem?" ,,A proč on děti mít může?"-S

„A.... Promiň. Já si někdy pletu jména. Lou moc se omlouvám. Jo pak jdem trénovat a Ren bude pomáhat Daikimu.“ Usměju se a obejmu ho. „Protože je můj a ty Sio budeš mít silnější trénink, když sem zvýšil sílu a schopnosti. Tak ty taky.“

,,Ale já chci taky dítě. Uděláme to férově, každý z nás bude moct mít dvě děti."-S ,,Tak to se stane až v okamžik kdy budete mít práci a budete mít plat právníka."

„Ani nápad. Sio, jestli nebudeš poslouchat víš co se stane.“ Zaburácí mi hlas až ty dva couvnou.

,,Musíš pořád všechny děsit?"

„Pardon....“ Řeknu potichu. „Vy dva ven, jdem cvičit vaše křídla.“

Šel jsem udělat něco k jídlu.

Hned jsem je proháněl. Budou cvičit a poskytnu je i tátovy ať se něco naučí od něj. Bude mít radost.

,,Zeptej se jich jestli chtějí normální jídlo nebo člověka." Řeknu a on jde ven.

Zrovna sem je učil vývrtku. Ale byl jsem rád za větší křídla.

Čekám až se vrátí.

Ty dva únavou spadli na jednu hromadu. Jen sem se zasmál. „Tak zase po obědě.“ „Mám se zeptat, co chcete.“ Řekne Ren. „Člověka, díky.“

,,Prej člověka." Řekne Ren, když se vrátí. ,,Dobře." Řeknu a začnu ho připravovat. Už tady nemáme žádné mrtvoly...

Odtáhnu je do obýváku.

,,Co se jim stalo? A mimochodem budeš muset zase někoho zabít, došly nám mrtvoly.."

„Utahal jsem je a neboj se. Večer půjdem.“

,,Snad půjdeš ne? Je nikam brát nebudeš."

„Musím. Jinak je nic nenaučím.“

,,Jestli se jim něco stane zabiju tě." Řeknu a du dodělat to jídlo.

„Nestane. Lidi jsou neškodní.“

,,To nemůžeš vědět."

„Vím, nebejte tebe tak nevím....“

,,Jídlo je hotové."

Všichni jsme jen přiběhli ke stolu.

,,A najednou energii máte?"

„Když je hlad jde vše stranou!“ Křiknou oba naráz a já se začnu smát.

,,Takže uklidíte celou zahradu."