I love psycho boy

Proč hádka?

Než cokoliv cekne pošlu ho zpět odkud přišel. Jelikož sem neměl dost sil zkolabuji a Haiki je hned u mě.

Tam ten někam zmizí a Kjó spadne na zem. Už zase?! Odnesu ho do ložnice, kde ho položím do postele a čekám až se probudí.

Byl jsem zase dlouho mimo.

Proč mi tohle dělá? To mu tak moc vadí to s Rikym? Klidně to zničím jestli bude chtít... Myslel jsem, že mu nevadí.. Mě taky nebaví osoby z jeho minulosti.. Proč by mu, ale vadil?

Nemohl jsem se zase probudit.

Sakra co to s ním je?!!

Cítil jsem jen Haikiho a nějaký drobný pohyb na mé hrudi.

SaiKai se mezitím probudil a lehl si na něj. Proč se mu tohle děje?

Najednou do mě proudilo světlo.

SaiKai měl ruce na jeho hrudníku a vycházelo z nich nějaké světlo. Myslel jsem, že se jeho schopnosti projeví až později, jako u Loua...

Bylo to příjemné teplo.

Trvalo to několik minut, pak se Kjó probral.

„Co to kruci bylo..."

,,SaiKai. Neříkal si, že se u něj schopnosti projeví až v pozdějším věku?.... Měl jsem o tebe strach." Dodám potichu.

„Ne, že za měsíc bude už moc jít do školky a pak se Zpomalí jeho vývoj, schopnosti jsou individuální u těhle dětí..." Haiki si s ním začne hrát. Moc dobře jsem ho slyšel.

,,No snad to dopadne dobře." Řeknu a sleduju je. ,,Co bys chtěl dělat teď?"

„Neboj se, projeví se tenhle měsíc a pak je všechny zablokuju, aby to nikdo nezjistil.." Povzdechnu si. „Jít pryč, stejně nejsme spolu." Řeknu a chci vstát, ale ten malej se chytne mého křídla.

,,Když chceš tak moc odejít, tak počkej alespoň až trochu vyroste."

„Jeho neopustí, toho si pak vemu sebou, ty o mě nestojíš a sám si to řekl!" A já ho chtěl požádat o ruku, bravo.

Takže je stejný jako on.... ,,Stojím o tebe. Ale ty pořád nic nechápeš. Fajn běž si, když si myslíš, že mi na tobě nezáleží."

A ještě si myslí, že jsme stejný... Bezva! „Jo a proč si řekl a to cituju "Ne rozešli jsme se" nebo "Proč se prostě nemůže uklidnit a zmizet odtud?!"„ Byl jsem nasranej.

,,Protože si to zničil." To nemůžeme být ani jeden den bez hádek?! ,,Pochop, byl jsem naštvaný.. Prostě bude lepší, když si od sebe dáme pauzu."

„Já nic nezničil! Nechápu co se stalo jen sem se probral jak zmlácenej bejk!" Zuřil jsem. „Jo pauza je slovo pro rozchod! Já tě miluju, ale ty se chováš jako bych byl jen kus hadru."

,,Zničil si celou tu místnost a to jen kvůli nějakému hloupému pentagramu!"

„To bych si kurva pamatoval!"

,,Nikdy si nic nepamatuješ, když máš záchvat."

„To určitě. Až dorazí otec řekni, že jsem ve sklepě." Řeknu naštvaně a beru i SaiKaie.

,,Můžeš se už sakra uklidnit?!"

„Jsem v klidu, to už nemůžu ani do sklepa?" Řeknu a jdu dál.

,,SaiKaie tady nech."

„Jdu si s ním hrát, to mám taky zakázané jako jeho otec?" Řeknu, když vyjdu ze dveří. Aspoň ten malý je roztomilý a má mě rád.

Proč se celý náš vztah nevztah musí pokazit z minuty na minutu?! ,,Fajn jak chceš." Řeknu naštvaně a dotáhnu ho do oné místnosti.

Nestačil jsem se jít ani schod a hned mě čapl ten blbec a někam táhl. „Okamžitě mě pusť."

,,Jsou tu všechny věci co mi zbyly po rodině, i po Rikym. Ale když ti to tak moc vadí, klidně to znič. Znova..."

„Mě je to jedno, dělej si s tím co chceš. Mě jen vadí, že miluješ někoho jiného a mě bereš jen jako náhradu" Řeknu a jdu zase do sklepa. SaiKai se mě drží jako klíště.

Jdu za ním. ,,Neberu tě jako nějakou náhradu!"