časté věci na wattpadu

5. Historické romány: 20. století

Na začátek bych chtěla říct, že tahle kapitola se mi psala docela těžce. Jak už jsem minule nakousla, tady na Wattpadu se příběhy zasazené do 20. století týkají především Druhé světové války, což je část historie, o které by se mělo diskutovat s respektem, ale spoustě autorů se to ve velkém nedaří, což může mít mnohem horší důsledky, než si samotní autoři kolikrát uvědomujou.

Pojďme ale začít tím dobrým. Už se mi tu povedlo najít několik příběhů o Druhé světové válce, které byly svou kvalitou nadprůměrné. Jsem ráda, že vidím, že to napsat dobře opravdu jde a moc děkuju všem autorům, kteří si dali tu spoustu práce s vyhledáváním informací, a uvědomují si, že nepíšou o nedělním pikniku, ale o válce a genocidě, které se opravdu staly. Zákonitě ale musím mluvit i o tom, co se vážně nedaří.

Velmi častým tématem je tu život v koncentračním táboře. Hlavní postava je většinou židovská, a asi ani nemusím říkat, co se jí stane. Tyhle příběhy jsou často historicky přesné co se týče samotného fungování koncentračních táborů, protože spousta autorů do toho chodí s tím, že se o toto téma zajímají, a to, co neví, jsou ochotní si zjistit, což je určitě dobře. Ale pokud je hlavní postava židovská a autor není, měl by si kromě reálií Druhé světové války zjistit taky něco o židovské kultuře. Je trochu smutné, když tu válku máte v příběhu správně, ale ve výsledku to zabijete nepřesnostmi v kulturním pozadí hlavní postavy. Nehledě na to, že pokud se o tohle téma nějak zajímáte, určitě víte, že Židé nebyli jediní, kdo končil v koncentračních táborech. Ale teď se podržte, já si vlastně vůbec nejsem jistá, do jaké míry by se tyhle příběhy měly psát. Samozřejmě, že by to mělo být ve veřejném povědomí, s čímž nám mohou pomoct například svědectví přeživších a non-fiction. Není to tak, že nevěřím, že fiktivní příběh na tohle téma se nedá napsat dobře, ale téma je to neuvěřitelně citlivé a zrovna tady mnohem víc záleží na historické přesnosti, než třeba u příběhu z renesanční Itálie. To, že máte dobrý úmysl, nestačí. Ten výzkum, ale i správné pojetí z etického hlediska, je neskutečně důležitý.

Dále jsou tu příběhy, které pojednávají o životě v civilu. Teď si pojďme objasnit několik věcí najednou. Pro mě bylo absolutně poslední kapkou, kdy jsem se nadobro rozhodla, že se nebudu jenom nečinně dívat, jak Wattislav jde dolů, a trochu mu k tomu pomůžu touhle "knihou", to, když jsem se po dlouhé době připojila, jen tak na pohodu jsem si prohlížela populární příběhy, a v Historických románech jsem našla něco, z čeho se mi dodnes chce zvracet. Bylo to právě o životě v civilu za Druhé světové války, bylo to o zakázané lásce, a teď se podržte, ti dva zamilovaní byli Židovka a nacista.

Podívejte, mám pocit, že si potřebujeme něco vysvětlit. Pokud jste žili v době Druhé světové války a byli jste v německé armádě, dělalo to z vás součást nacistického hnutí. Nemusela to být nutně vaše chyba, protože do armády bylo možné jít dobrovolně, ale taky vás mohli draftnout. Ale stejně jste nějakým způsobem přispívali k hnutí, třeba už jenom tím, že jste vyvěšovali propagandu. Ano, mohli jste být dobrý člověk, ale stejně to neomlouvalo, že jste byli součást hnutí. Řekla bych, že na celý tenhle problém nabízí hezký pohled film Jojo Rabbit od Taiky Waititiho. Každá postava ve filmu má víc vrstev, a je ukázáno, že jejich postoj k válce je nedefinuje, ale zároveň postavám není nic prominuto proto, že jsou v jádru dobří lidé nebo proto, že jsou gay nebo proto, že jim je deset nebo proto, že s nacistickými ideály nesouhlasily, ale stejně byly součástí hnutí. Takové nuance dosáhnout jde, ale je to těžké, obzvlášť, pokud jste začínající spisovatel. Všichni musíme brát na vědomí, že taková postava prostě není nevinné, jakkoli dobří to jsou lidé.

Nehledě na to, že psát příběh, kde se židovská postava (případně postava z jiné skupiny, která byla perzekuovaná za Druhé světové války) a postava, která je vyložený nacista, nebo ideálně někdo z SS, dají dohromady, je naprostý vrchol disrespektu. Pardon, ale mně je fakt jedno, jak moc je ten příběh fiktivní a jak moc má ten autor rád historii, tohle je fakt strašný. Nacisté by se romantizovat prostě neměli. Nemůžu uvěřit, že něco takovýho musím vysvětlovat, ale já fakt myslím, že v tomhle mám pravdu.

A ani nechtějte, abych začínala mluvit o těch všech příbězích na téma Hitlerovo dítě, co jsem tu viděla. Ono může být zábavný o konspiračních teoriích číst, ale podle mě není zrovna v pohodě přilívat jejich tvůrcům do ohně, což podle mě tyhle příběhy docela dělají. Možná to beru až moc vážně, ale nevím nevím, jak na tom takovéhle příběhy jsou po etické stránce. Nehledě na to, že jich rozhodně existuje víc, než by mělo.

Jen tak mimochodem, to víte, že Druhá světová válka byla opravdu světová? Oni se autoři moc často nezajímají ani o to Tichomoří, natož třeba o Afriku. A že těch témat, o kterých by se dalo psát, a nevidím je zpracovaná, je fakt hodně. Třeba fungování tajných služeb během války. Víte třeba kdo byla Nancy Wake nebo Virginia Hall? Nebo víte, že v takové tajné službě byl i Roald Dahl, autor knih jako Karlík a továrna na čokoládu nebo Matilda, a co všechno tam zažil? (Ne, neřeknu vám k těm příkladům nic víc. Teď byste si je vy měli vyhledat, ať si to natrénujete, protože umět si hledat informace je esenciální nejen pro psaní historických románů, ale i pro život.)

Teď už se naštěstí budeme věnovat těm ne tak intenzivním, ale pořád důležitým věcem. Tohle zahrnuju do druhé části našeho dvojdílu, protože co si budem, příběhů z období mezi Průmyslovou revolucí a Druhou světovou tu moc není, takže mi přišlo přiměřenější psát o technologiích až sem. Řekla bych, že je důležitý, abyste si vyhledali jaký technologie a každodenní potřeby už existovaly, jak se lišily od těch současných a jestli je používala širší veřejnost. To platí ať už se váš příběh odehrává v roce 1620, 1912, 1968, nebo i 2010. (Jo, vážně. I když jste už v roce 2010 vnímali okolní svět, pochybuju, že si pamatujete třeba jaký filmy měly premiéru v květnu toho roku.) Už se mi totiž stalo, že jsem četla příběh zasazený do 80. let 20. století a postavy tam měly iPhony.

Když už jsme u těch 80. let, ráda bych mluvila o zbytku 20. století, který tady ale nedostává takovou pozornost. Bylo by fajn, kdyby bylo v Historických románech možný najít víc než dvě historický období. Takový malý boom, nejspíš kvůli Stranger Things, zažívají - řekněte to se mnou - 80. léta, ale těch příběhů pořád není tolik, a zajímavých témat je pořád dost. Pokud fakt chcete válečné téma, zajímavá je i První světová válka (I mean, viděli jste film 1917?) nebo třeba válka v Koreji (I mean, viděli jste seriál M*A*S*H?). Nebo můžete zkusit něco napsat z o něco bližší minulosti, třeba z toho roku 2010 nebo z 90. let. Sice bych to teda asi nezařadila do Historických románů, ale řekla bych, že o takové příběhy je tu taky nouze.

Na závěr bych vás znovu chtěla poprosit, abyste si vážně vyhledávali ty informace, protože je to vážně důležitý. (A samozřejmě i zábavný.) Chyba se může stát každýmu, ale je vážně hodně důležitý nešířit mýty o historii, obzvlášť o Druhé světové válce, a ještě víc o koncentračních táborech. Spousta lidí si všechno poctivě hledá, ale rozhodně ne všichni, takže na vás naléhám, prosím, buďte dobrým příkladem.

Peace out,

Hermione Weasley