časté věci na wattpadu

2. Akční

Aby bylo pro začátek jasno, ono je vlastně hrozně těžký napsat opravdu akční knihu. Když po vás budu chtít, ať si vybavíte akční film, nejspíš si jich z fleku vybavíte aspoň deset, a aspoň v jednom z nich bude hrát Tom Cruise. Ale akční kniha? Já sama nevím, jestli jsem vůbec někdy četla knihu, která by se nefalšovaně dala považovat za akční. (Možná Šest vran? Trochu?) Kniha na ten akční žánr prostě není to ideální médium. O to víc jsou ty věci, co můžete v kategorii Akční na Wattpadu najít, naprosto mimo mísu. Takové hlavní dva typy jsou špatně zařazené fanfikce a příběhy o mafiánech.

V téhle kapitole se budu věnovat tomu, co je v Akčních dominantní. (Teď jsem fakt blízko k tomu, abych udělala nějaký dirty komentář, takže si važte, že ho neudělám.) Mafiánské storky. Zaprvé. Řekněte mi, prosím, že si uvědomujete, že ta dějová linka, kde rodiče prodají dceru mafii, je tak přitažená za vlasy, že už je to spíš vtipný, než poutavý a šokující? Nejen, že teda ti rodiče by byli pěkné případy, protože tohle je ekvivalentní obchodu s bílým masem, ale znáte takovej ten My Mom Sold Me To One Direction meme? Jo. To je vyloženě ono. Nedá se to brát vážně, ale autoři to z nějakého důvodu pořád omílají a předstírají, že to brát vážně jde.

Takže holka je prodána mafiánům nebo si má nějakýho mafiána vzít nebo tak něco, a teď nastávají ty další srandy. Často můžeme vidět třeba to, že hlavní postava je jediná žena v celém gangu. Já tenhle takzvaný Princip Šmoulinky (Ano, tak se to opravdu jmenuje.), čili fenomén, kde je v příběhu velká skupina lidí, ve které je jen jedna žena, nemám ráda. Sice existujou situace, kdy to dává narativní smysl nebo kdy je to dokonce esenciální část příběhu, ale vážně, opravdu to není většina.

Další level téhle situace je, když jsou úplně všichni ostatní členové ganu sexistická prasata. Příběh může pak být často velmi nepříjemný na čtení, hlavně pokud jako já brečíte u debat o lidských právech, protože je vám smutno z toho, že takhle sexističní lidé opravdu existují. Chápu, že když se řekne "mafie" nebo obecně nějaký kriminální gang, často si představíte partu macho týpků, ale váš příběh nemusí být nutně hnusný k ženám. A ne každý člen vaší mafie musí být hnusný k ženám, protože každý z těch členů je individuál, každý by měl mít aspoň trochu jinou osobnost a aspoň trochu jiný pohled na okolní svět. (Jo, to znamená, že byste se měli pokusit rozvinout osobnost i těch dalších mafiánů, kteří s hlavní postavou nemají romantické pletky, a čtenáři by měli být schopní je od sebe nějak rozlišit.) Nehledě na to, že dle mých přiznám se, že omezených znalostí, bývá v mafii naopak velká kultura toho, že se ke svým ženám chovají hezky. Navíc by bylo fajn změnit takový ten stereotyp toho šíleně macho mafiána - co kdyby třeba nejmocnější členové vaší fiktivní mafie byly ženy, nebo co kdyby ten hlavní mafián o víkendech pekl sušenky a rozdával peníze chudým, nebo co já vím? Zkusme si to prostě jednou udělat aspoň trochu jiný.

Ale víte, co už by bylo úplně revoluční? Kdyby se naše hlavní postava někdy dostala do mafie jinak, než domluvenou svatbou nebo tak něco. Co kdyby třeba potřebovala peníze a náš hlavní mafián, který o víkendu rozdává peníze chudým, by si toho všiml a dal by jí peníze, a ona by se pak přidala k mafii? Ano, to co jsem řekla, není nějaký šíleně originální vrchol literatury - taky jsem to našla na účtu writing-prompt-s na Tumblru, ale aspoň si nemůžu stěžovat, že to pořád vidím kolem sebe.

Teď se ale připravte, protože já řeknu jednu magickou větu, která nás bude provázet celým zbytkem téhle "knihy". Úplně nejlepší by bylo, kdybyste si vyhledali informace o tom, o čem píšete. Snad všechny tyhle mafiánské příběhy jsou o nějaké pohádkové verzi mafie, která by nikdy ani nemohla existovat, protože by je okamžitě dopadla policie. A to ani nemluvím o tom, že to, co je na mafii nejprofláklejší, je ta manipulace a psychologické triky, případně kreativní vraždy, pokud tak tomu můžu říkat - viz betonové boty. Zatímco v těchhle pohádkových mafiích z Wattpadu se o ničem takovém mluvit vůbec nedá, mafiání prostě přímo vyhrožujou a lidé umírají zásadně v přestřelkách.

Další takové prominentní typy příběhů se mi v Akčních najít nepodařilo (O těch špatně umístěných fanfikcích si popovídáme až jindy.), takže když se přeneseme přes mafiánskou podkategorii, zůstane nám v podstatě hodně moc příběhů s toxickými vztahy. (O kterých si taky popovídáme jindy.) Já chápu, že každý máme jiné fantazie, a že pro někoho je třeba psaní o únosu mafií skvělý prostor, jak dát volný průchod svým fantaziím nebo poznání sebe sama, ale prosím a žadoním, zkuste k tomu aspoň napsat varování, že v příběhu se vyskytne tahle nepěkná věc nebo tamta toxická věc. Ony se tam ty věci totiž většinou fakt vyskytujou, a často mám pocit, že si ti autoři ani neuvědomujou, že ty věci jsou nepěkný a toxický. (A ano, ráda bych si přečetla i příběh, kde postavy se svým partnerem nezachází jako s hadrem.)

Peace out,

Hermione Weasley