časté věci na wattpadu

9. Teen fikce

Co má vlastně být v Teen fikcích? Příběhy o teenagerech, chápu, ale nemá to už docela pokrytá kategorie Romance? Protože všechny podělané příběhy odsud jsou romance. I tenhle příběh je romance. I tenhle příběh je romance. Všechny příběhy jsou romance! Protože nikdo nikdy neslyšel slova jako asexuál nebo aromantik! A nebo že ne každý o to musí přijít, když je teenager! Protože život není soutěž, takže to, že je vám šestnáct a jediný, s kým spíte, je plyšový žralok z Ikey, neznamená, že nikdy nic nedokážete!

Ale teď vážně, tuhle kategorii jsem pochopila tak, že by tu měly být spíš takové ty coming of age příběhy, kde postava zjišťuje nové věci o sobě a kam vlastně směřuje, nebo takový jako anekdotální zážitky ze školy nebo něco podobnýho, jenže ten reálný obsah kategorie Teen Fikce mi hodně splývá s obsahy jiných kategorií. Jak už jsem řekla, nejen, že valná většina těch příběhů by úplně v pohodě moha být v kategorii Romance (Ale vážně, kdy jste třeba naposled četli příběh o teenagerech, kde hlavní postava s nikým neskončí?), ale máme tu i příběhy, co by měly být ve Fanfikcích, příběhy, co by měly být v Akčních a příběhy, co by měly být v Povídkách. Já vím, že je občas těžký ty příběhy správně zařazovat, tím spíš, když se ty žánry někdy dost překrývají, ale jako fanfikce kdekoliv jinde, než v kategorii Fanfikce? To už je trochu moc.

Zpátky k Teen Fikci. Takovou její podkategorií je takzvaná SickLit, neboli literatura, kde se většinou hlavní dějová linka točí kolem nějaké nemoci. O zpracování mentálního zdraví mluvím podrobněji v kapitole o Rainbow Suicides a o fyzickém zraví v kapitolách o zranění a postavách s postižením, ale nějaké ty základy si musíme položit už teď. Je totiž fakt důležitý zpracovávat témata jako deprese či rakovina s obrovskou pečlivostí a respektem k lidem, kteří to opravdu zažívají, protože když to neuděláte, nejen, že můžete spoustu lidí urazit, ale můžete taky roznést spoustu dezinformací. Ale víte, jak to je. Příběhy jako The Fault In Our Stars nebo Five Feet Apart byly ve své době populární, takže se ten motiv nemoci zákonitě začal objevovat i v příbězích, kde nemá co dělat, a začali ho zpracovávat lidi, kteří by se k němu neměli přiblížit na pět stop. (Pun intended.)

Pojďme se třeba vrátit do třetí kapitoly. Zmiňovala jsem v ní jeden docela dost populární táborový příběh, kde hlavní postava umírá na nějakou nemoc. Ale v prvním draftu knihy, který jsem četla, není nikdy zmíněno, co to vlastně je, a postava jenom trpí nějakými vágními příznaky. Seriózně, ono to vypadalo spíš, jako kdyby měla tasemnici, než nějaké terminální onemocnění. Tohle prostě není dobře. Jestli se o nějaké nemoci rozhodnete psát, měli byste si o ní něco vyhledat, a ideálně by to nemělo končit tím, že si o tom přečtete knížku a pár článků na Wikipedii, ale že si i promluvíte s někým, kdo si něčím podobným prošel nebo prochází. (Ale vždycky má větší sílu, když třeba o anorexii napíše knihu někdo, kdo s ní sám má zkušenosti, než někdo, kdo si vyhledá, případně nevyhledá, pár "zajímavostí".)

Pokud v tom příběhu máte jenom nějaké nicneříkající popisy nemoci, nejen, že to vypovídá o nedostatcích vás jako autora - přece jen se tím rozhodujete určitý aspekt příběhu odfláknout - ale taky tam není ta pečlivost a respekt. Sága s tím táborovým příběhem dopadla tak, že jsem se na onu záhadnou nemoc autorky zeptala, a nejen, že mi bylo odhaleno, že má jít o nějakou vzácnou formu rakoviny, ale autorka to taky při přepisu zmínila v textu a opravila některé pasáže, za což tleskám. Na druhou stranu je ale pořád diskutabilní, jak moc etické je takhle využvat rakovinu jenom jako prostředek pro něco dalšího. Jako prostředek pro posunutí děje, pro přidání emoční hodnoty, pro zvýšení míry toho, co je pro postavy v sázce. Tak by to být nemělo.

Mimochodem, nebylo by na škodu, kdyby si Wattpad tak nějak kolektivně uvědomil, že existují víc, než čtyři diagnózy (rakovina, anorexie, bulimie, deprese), které jsou středobodem většiny těchhle příběhů. Taky vás šíleně prosím, abyste z nemocí, ať už fyzických či mentálních, nedělali nic romantickýho. Bohužel kolem sebe pořád vidím, jak se někdo snaží romantizovat třeba depresi, a vždycky se mi z toho zvedne žaludek. Jestli vám přijde něco romantickýho na tom, že se pořád cítíte naprosto strašně, nedokážete najít motivaci ani k tomu, abyste vstali z postele a chcete umřít už proto, že všechno je pro vás asi stejná zábava jako sledovat barvu, jak schne, tak je s váma něco fakt blbě. Vím, že tu ten respekt a ohleduplnost a tohle všechno šíleně omílám, ale to je tím, že je to fakt důležitý. K tomu je ještě důležitý dodat, že lidé, kteří nějakou diagnózu mají, jsou víc, než ta diagnóza. Co kdyby to třeba jednou nebyl příběh o holce s OCD, ale příběh o holce, která miluje umění, náhodou se připletla do vyšetřování vraždy a k tomu má OCD?

Ale dost už o nemocech, pojďme se přesunout k dalším těžkým tématům, kterých je tahle kategorie plná. Samozřejmě o nich autoři nepíšou s vůbec žádnou nuancí nebo tak, oni si spíš řeknou, že hlavní postava bude brát drogy, protože to je prostě cool a edgy. Tohle jsem už trochu naťukla, když jsme si tu rozebírali Bad girl, protože právě ta je většinou hlavní postavou takových příběhů. Nejsmutnější na tom celým je, že získávám dojem, že ti autoři si často ani neuvědomujou, jak moc jsou některý ty věci, o kterých píšou, špatně. Ne, vážně není normální, když je vaše šestnáctiletá postava drogový dealer. Ale o všech těchhle tropes si ještě popovídáme detailněji v dalších kapitolách, které jim speciálně věnuju.

Zlaté pravidlo na konec je následující: Pokud píšete o teenagerech, zkuste to prosím tak, aby se vaše postavy opravdu chovali jako teenageři. Já nikdy nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když narážím na příběhy, ve kterých je třeba sedmnáctiletý šéf mafie. O takových úkazech si můžete podrobněji přečíst v kapitole Proč jsou hlavní postavy pořád teenageři? (Nevím, jestli jste si toho všimli, ale zásadně používám termín "hlavní postava", ne "hlavní hrdina". Ten člověk není automaticky hrdina, je to prostě někdo, komu se občas dějou zajímavý věci.)

Peace out,

Hermione Weasley