časté věci na wattpadu

8. Pomocné skupiny

Takových skupin jsme tu měli hafo. Možná ještě máme, ale už docela dlouho jsem žádnou neviděla. (A většina z nich byly ripoffy OSNW, o čemž si ještě popovídáme.) Znáte to. Vidíte velmi nadesignovaný, neosobně působící profil, na kterém je spousta knih ve stylu: "Recenze" nebo "Covery" a v biu je něco jako: "Jsme skupina, která pomáhá Wattpaďanům. Hledáme nové lidi." To, s čím jste se setkali, je takzvaná pomocná skupina. Pojďme se podívat na to, o co vlastně jde.

(Btw myslíte, že když třikrát za sebou řeknu slovo "Wattpaďan", objeví se za mnou autorka Problémů Wattpaďanů a požene mě k soudu?)

Pokud si ještě pamatujete OSNW, legálně si zasloužíte seniorskou slevu ve všech obchodech. OSNW je zkratka pro... huh. Já už ani nevím. A to jsem jednu dobu byla jeho zástupce. (Čili takovej ten druhej největší šéfis.) Odboj... na Wattpadu... něco takovýho. Šlo o to, že autorka -ovecka- dostala nápad založit spolek lidí, kteří by pomáhali ostatním na Wattpadu. Někteří by tvořili covery, někteří by dělali korekturu příběhů, někteří by příběhy hodnotili... Znáte to, prostě asi všechny typy "pomocných" knih, které můžete/mohli jste najít v kategorii Náhodné, ale bylo by to všechno na jednom účtu. A já jsem samozřejmě byla mezi prvními pěti, kdo se přidali, protože naprosto miluju časově náročnou práci, za kterou mě nikdo neplatí. (Proč asi píšu tuhle "knihu"?) Chvíli ta celá věc fungovala, ale pak se zakladatelka tohoto spolku rozhodla odejít z Wattpadu a nastala první krize.

Ano, první krize, protože krizí bylo v tomto spolku víc. Už ani nevím kolik. Občas mi to přišlo jako jedna z těch bizarních reality shows, kde každý každého zradí a po pěti sériích tam už jsou všichni strašně over the top. Do těch dramat vás teď moc zatahovat nechci - kdyby vás to fakt zajímalo, rozepisuju se o nich detailně ve svém díle spilling the tea - ale asi při každé z těch krizí se pár lidí oddělilo a přišlo s vlastními spolky podobnými OSNW. (Já jsem byla asi ve všech protože jsem byla strašný people pleaser a nechtěla jsem nikoho naštvat. Ony to sice byly hrozné kraviny, kvůli kterým se ti lidi rozhádali, ale pak se v těch skupinách všichni neskutečně pomlouvali.) A to byla asi ta doba, kdy tyhle pomocné spolky začaly být všude. Najednou měl snad každý svůj vlastní pomocný spolek, i když ne moc z nich bylo zrovna úspěšných, a žádný nebyl tak úspěšný jako OSNW. Ale abych citovala Noc v muzeu 2, i sláva Říma musela někdy pohasnout. Šéfka tehdejšího OSNW si řekla, že prostě nemá cenu kopat do mrtvýho koně a ten spolek zrušila.

(Teď přijde moje emoční chvilka, protože v OSNW jsem si našla fakt hodně dobrých přátel a nevím, co bych bez nich dělala. Jestli tohle někdo čtete, love u.)

A na chvíli se po pomocných skupinách slehla zem. Druhá vlna této mánie, řekla bych, začala se sérií knih Wattpad aneb Jak se zaručeně dostat do hrobu (jinak také Hrobeček) od autorky feel46. Netrvalo dlouho a byl založen Starteam. Nebyla to pomocná skupina v pravém slova smyslu, aspoň ze začátku, ono to tak nějak začalo jako spolek lidí naštvaných z toho, že na Wattpadu můžete za den dát maximálně sto hlasů. (Neboli hvězdiček. Z toho pak vycházel ten název.) Pak přišla éra, kdy se založil společný účet a všichni se snažili brát vážně, ale nakonec jsme skončili tak, že jsme vůbec nic nedělali a posílali si sh*tposty na Messengeru. A pak se na ten Messenger začalo psát míň a míň, a pak vůbec.

(Další emoční chvilka, protože i ve Starteamu jsem potkala spoustu skvělých lidí. Love u.)

Ony tyhle pomocné spolky nejsou špatná věc. Jednak reálně pomáhají lidem na Wattpadu, a jednak jsem v nich pokaždé potkala spoustu zajímavých lidí, se kterými se bavím dodnes. (A s dalšíma jsem nepromluvila už pěknou řádku let. Kde je konec třeba té týpce, co chtěla vidět Hamitona, ale ne jako bootleg, protože jí to příšlo neetické, nebo té týpce, co psala "áno" jako "ahno".) Navíc, kdo by nechtěl mít takový ten pocit, jako že jste nejnovější člen Avengers, když někomu řeknete, že slovo "spontální" neexistuje?

Jestli s tím mám nějaký problém, tak jsou to právě ty hádky, pomlouvání a osobní dramata, který jsem zmiňovala výš. Samozřejmě ne každej v každý skupině byl vyhrocená drama queen, a spousta z těch konfliktů je jednoduše vysvětlitelná tím, že převážná většina lidí v takovejch skupinách byli teenageři, ale vždycky mi přijde hrozně vtipný a ironický, když se vytvoří skupina, která chce někomu pomoct, ale pak se tam všichni pohádají do takový míry, že to nakonec nepomůže nikomu a možná to i pár lidem uškodí. Nehledě na to, že, opakuju, v jednom bodě měl svoji pomocnou skupinu snad každý, a já si rozhodně nemyslím, že to bylo potřeba. Spousta z nich založili bývalí členové OSNW, kteří z něj naštvaně odešli, což je pro mě ještě pochopitelný z psychologickýho hlediska, ale občas se toho trendu chytali i úplně náhodní lidi, co prostě chtěli něco znamenat, a nejspíš jim úplně nedošlo, že když je těch skupin jako máku, ta jejich nová bude mít šílenou konkurenci. Můj závěr je tím pádem "nápad dobrej, provedení špatný".

Peace out,

Hermione Weasley