Po delší pauze jsem se rozhodla znovu přihlásit na Wattpad, a abych byla naprosto upřímná, občas jsem se nestačila divit. Klišé, pravopisné chyby, všude samý bad boy a good girl, a ani to vyhledávání tu nefunguje. V takové situaci můžete udělat dvě...
Až půjdu jednou dělat standup komedii nebo si založím youtube kanál nebo začnu nahrávat podcast nebo udělám něco podobně blbýho a impulzivního, všech 40 až 4000 z vás se povinně půjde podívat, protože kvůli vám mám tak vysoký ego, že bych něco takovýho i udělala. (A taky si zasloužíte sledovat, jak se ztrapňuju.)
Nedávno jsem se nudila, takže jsem si udělala menší výlet do knižní série (nebo tak něco) familierně známé jako Hrobeček, a objevila jsem tam jednu kapitolu, ke které jsem dokonce dodala námět:
Oups ! Cette image n'est pas conforme à nos directives de contenu. Afin de continuer la publication, veuillez la retirer ou télécharger une autre image.
A pořád je to pravda. Jakože já chápu, že lidi v těch zprávách chtějí mít pořádek, ale come on. Nemusíte hned všechny posílat na cestu do Narnie, aby byli hodni toho s vámi vůbec dýchat stejný vzduch anebo vás dokonce požádat o recenzi ve vaší knize o recenzích. Já to chápu, že ta dementní pravidla jako "žádosti o recenze na fanfikce mi pište na nástěnku, ostatní knihy do inboxu" jsou na ušetření vašeho času, ale představte si, že ti lidi, kteří od vás chtějí recenzi nebo cover nebo já nevím co, by taky rádi ušetřili čas, protože třeba nemají volno 24/7, a je docela b*tchy chtít po nich nějaké "úkoly", které občas ani nedávají smysl. (Věci jako "žádosti o cover pište jenom do první kapitoly" aspoň dávají smysl, ale už jsem viděla i úžasné požadavky jako zkontrolovat dvě (2) grafické knihy na profilu dané osoby, nástěnku a ještě i komentáře, abyste se vůbec přesvědčili, jestli ta osoba přijímá objednávky.)
Když jsem na Wattpadu začínala, totálně jsem plavala v grafice, ani ten PhotoGrid, co teď používám na memes, jsem neměla stažený, ale chtěla jsem mít ty knihy aspoň na nějaké úrovni, tak jsem napsala žádost o cover do jedné knihy s grafikou, splnila jsem všechny podmínky, které tam měla týpka napsané, ale byl tu jeden problém. Měla tam taky napsané to, že když nějaký cover nebude chtít dělat, tak ten komentář smaže. Jenže když vám na Wattpadu někdo smaže komentář, vy nedostanete žádné upozornění nebo něco. Takže jediný způsob, jak se dozvědět, že objednávka nebude, je každý den dřepět u té blbé kapitoly, aktualizovat stránku každých pět minut a zkoumat, jestli váš komentář náhodou nebyl smazán. Existuje asi milion způsobů, jak dát lidem na vědomí, že jim ten cover nebo cokoliv neuděláte. Můžete jim napsat třeba do inboxu, nebo, což je úplně nejjednodušší, odpovědět na ten blbý komentář, ideálně i s důvodem, proč ten cover neuděláte. To mě přivádí na další myšlenku - týpka ani neuvedla, proč některé covery nechtěla dělat. Já chápu, že když třeba nevíte prakticky nic o Avengers, cover na fanfikci o Avengers se vám bude dělat těžko, ale i to se dá; a když jakoukoliv nabídku odmítnete, dává jedině smysl - a je slušnost - napsat proč jste to odmítli, a klidně to může být i z důvodu, že nemáte čas nebo inspiraci nebo se vám prostě nechce. I to má větší hodnotu, než když ten komentář bez vysvětlení smažete.
Taková věc, se kterou jsem se setkala i v knihách s příběhem, je, že autor po čtenářích vyžaduje psaní specifických komentářů, prostě znáte to, takové to:
POKUD CHCETE, ABY TAHLE KNIHA MĚLA POKRAČOVÁNÍ, NAPIŠTE MI DO KOMENTÁŘŮ #JAVIMZENESNASISBURAKOVEMASLO
Tak zaprvé mě irituje, když ten hashtag lidi píšou takhle v caps locku a navíc bez háčků a čárek, protože takhle mi ta patlanina slov prostě na první pohled nedává smysl a musím si to přečíst několikrát. (A stejně to pak většinou napíšu do těch komentářů špatně. Navíc, nejsem to jenom já, ale spoustě dalších lidí s ADHD nebo třeba s dyslexií luštit takový věci dá docela zabrat, tak zkusme být trochu akomodující.) Prostě ideální, když píšete hashtag, který ještě chcete, aby lidi používali a opisovali do komentářů, je, když buď napíšete každé slovo zvlášť nebo když to napíšete ve stylu #JáVímŽeNesnášíšBurákovéMáslo, protože tak to aspoň nebude vypadat jako randomní směs písmen. A samozřejmě, nebylo by úplně nejjednodušší napsat něco jako "Pokud chcete sequel, napište mi to," a nepatlat se s nějakou šifrou mistra Leonarda?
A samozřejmě, já chápu, že když třeba děláte recenze, nebude se vám chtít recenzovat úplně všechno. Jasně, že třeba nechcete recenzovat fanfikci na něco, co jste neviděli, nebo třeba příběh o upírech, když se vám hnusí krev. Ale přece jen, když už ty recenze děláte, neměli byste si psát do úvodu, co všechno neberete, jako kdyby to byl nákupní seznam na čtrnáctidenní dovolenou. Už jsem našla i knihu recenzí, ve které měla týpka tolik podmínek, že jsem se divila, že vůbec existujou knihy, které to všechno splňujou. Ono to fakt bylo ve stylu: "Dělám recenze jenom na knihy, které jsou buď Fantasy nebo Sci-Fi, mají mezi deseti a čtyřiceti kapitolami, nevyskytují se v nich LGBTQ+ postavy, dílo není starší, než tři roky, a pokud se v něm vyskytují draci, tak jenom po domluvě." To už jsem si říkala proč ten člověk sakra dělá recenze, když není ochotný recenzovat prakticky nic.
(Další taková věc, co mě na kritériích recenzí trochu irituje, je, že většinou se zajímají spíš o počet kapitol, než o počet slov, takže příběh se sedmi kapitolami s tím, že každá má sto slov, často projde pravděpodobněji, než jednodílovka, která má deset tisíc slov, ale to je spíš moje osobní věc.)
Prostě... když děláte covery nebo recenze nebo trailery nebo něco takového, nebo když chcete, aby vaši čtenáři o něčem rozhodli, tak se to snažte udělat nějak jednoduše a aby to těm lidem nežralo tolik času. Protože nevím, jak vy, ale kdybych chtěla luštit nějaké rébusy a plnit úkoly, tak si koupím křížovky nebo Rubikovu kostku, nepotřebuju to mít i v nějaké knize na Wattpadu.
