časté věci na wattpadu

54. Všechno je perfektní

Ne, není. Prostě není, protože v životě není nic perfektní. A jasně, že většina lidí chce mít naprosto dokonalý život, a jasně, že psaní je takový způsob, jak si "zrealizovat" svoje fantazie, ale prostě ne.

Mám pocit, že už jsem se tu párkrát vyjadřovala k tomu, když autoři zbytečně prodlužují svá díla, a že tam za každou cenu musí dávat nějaké drama. To je samozřejmě špatně, vaše kniha by neměla mít 160 kapitol jenom proto, že vás to "děsně baví psát", až na to, že nemáte o čem, takže tam hodíte autonehodu, o pár kapitol později nevěru a o pár kapitol později rakovinu. (Kdyžtak to aspoň rozdělte na víc knih, ale ideální by bylo nekopat do mrtvýho koně a dát tomu příběhu smysluplný konec.) A dnes tu máme opačný extrém.

Četli jste někdy příběh, kde byla hezká holka, hezký týpek, měli hezký vztah, chodili na dobrou školu, měli spoustu přátel, fajn rodiče... prostě všechno bylo až moc dokonalé? Je docela blbost něco takového psát, protože to vůbec není realistické. A jasně, že ne všechny příběhy musí byt stoprocentně realistické, ale co je moc, to je fakt moc. Není absolutně nic špatného na tom, když třeba vaše postava chodí na vaši vysněnou školu nebo třeba když je ve šťastném vztahu, ani na tom, že váš příběh skončí šťastně. Ale podobně, jako v reálném životě, by se v životě vašich postav mělo najít něco špatného. Postava může být ve skvělém vztahu, ale třeba si nemůže dovolit studovat na vysoké. Nebo třeba chodí na skvělou školu, ale nemá skoro žádné přátele. Prostě nic, absolutně nic ve vašem příběhu by neměo být ideální, protože nic v realitě není ideální.

Ale zkuste si to představit v reálném životě, že byste byli v dokonalém vztahu a trávili byste spoustu času se svým partnerem, pak byste taky měli spoustu přátel, se kterými byste taky pořád něco podnikali, pak byste často chodili na party, ale taky byste chodili do školy, ve které byste byli naprosto skvělí, a samozřejmě byste měli čas i na věci jako každé ráno se nějak upravit a stylizovat si oblečení, mít doma uklizeno, pravidelně a zdravě jíst... To mi nějak matematicky nevychází, protože den má jenom dvacet čtyři hodin, a tyhle všechny aktivity mi vycházejí tak na dvacet šest. A to ani nepočítám spánek nebo přesuny z místa na místo.

Celá podkategorie ideálních příběhů je ideální vztah. Prostě znáte to, postavy se bez nějakých komplikací dají dokupy, když jsou spolu, tak jsou happy jak dva grepy, každý den chodí na romantické večeře, i jejich život v posteli je naprosto dokonalý, jednoduše naprostá idylka. Jenže tak to prostě není. Představte si, že i ve šťastných vztazích se lidi občas hádají, někdy na sebe nemají čas, a váš partner nikdy nebude naprosto dokonalý. Protože ani vy nejste naprosto dokonalí, absolutně nikdo a nic není dokonalý, tak takhle, prosím, přestaňte psát ty postavy a příběhy! Prosím! Jakože ono to není tak špatný, jako třeba většina mafiánských příběhů, ale je to hrozně nudný, protože je to pořád o tom samém! Navíc to o těch vztazích může utvářet úplně špatnou představu, protože vztahy prostě nefungujou samy od sebe, ale jejich udržování si žádá práci z obou stran. Dobré vztahy typicky vyžadují komunikaci, důvěru a dělání kompromisů, a může se stát, že v naprosté většině ohledů jsou pro sebe ti lidi perfektní, ale pak se najde jedna věc, která jim dělá velkej problém. To prostě není tak, že se jednou dáte dokupy a pak už je všechno v pohodě.

Co se těch perfektních romancí týče, hodně mi vadí i to, když třeba hlavní týpka v příběhu má dvě nejlepší kamarádky, její love interest má dva nejlepší kamarády, a bum, hned se každá z kamarádek dá dokupy s jedním z těch kamarádů a je happy end. Kdo může tak nudný věci vůbec číst? Pravděpodobnost, že se něco takovýho reálně stane, je dost malá, a navíc to všechno vyšlo nějak moc dobře. Nenapadlo třeba někdy někoho udělat tam nějakou naprosto minimální změnu, jako že by třeba dvě ty kamarádky měly crush na stejnýho týpka? Nebo že by jedna z těch kamarádek skončila třeba s tím fajn týpkem z dramaťáku nebo s tou milou holkou z kavárny, a ne s nějakým typem, který se tam prostě na random zjevil? Nebo že by se mezi těma šestli lidma našel aspoň jeden, kdo by neměl crush na nikoho? Já jenom přemýšlím o týhle trope a chce se mi brečet.

Reálně nechápu, jak tohle může někoho opravdu bavit psát nebo dokonce i číst, jediné možné oůvodnění je to "zrealizování" fantazií, protože jinak mi všechny tyhle perfektní kravinky přijdou tak nudné, že snad i ten Bílý Tesák by mě bavil víc.

Jo, a víte, z čeho se mi ještě chce brečet? Na Wattpadu je špatně tolik věcí, že i po tolika kapitolách mám pořád o čem mluvit.

Peace out,

Hermione Weasley