časté věci na wattpadu

68. Rozbor Lea Honor: Třpytící se město - část druhá

Well, well, well. A jsme zase tady. Tohle je druhý díl rozboru na knihu, kterou nedávno vydala Lenka Bandurová. (Která měla i účet na Wattpadu, ale teď je smazanej a dlouho jsem ani nevěděla, jak že se jmenoval, protože když si na Wattu smažete účet, on vás dá do witness protection a vaše jméno už se nikdy nikomu nezobrazí. Jenom díky dalším lidem, kterým tímto děkuju, jsem zvládla dát dohromady, že tu byla známá jako LenkaLB.) Minule jsme skončili někde ve třetině knihy a tenhle rozbor se bude věnovat další asi třetině (Moc ráda bych to splivla najednou, fakt, že jo, ale některý ty kapitoly byly fakt lahůdky.), takže můžete čekat ještě jednu část.

Disclaimer. Následující rozbor obsahuje spoilery (duh) a používání výňatků z děl v rámci kritiky je v souladu se zákonem: Autorský zákon - č. 121/2000 Sb. § 31 odst. b, Copyright Act of Canada s.29.1. Navíc, tohle je kritický a naučný "článek", což je v pořádku podle Copyright Act 1976. A měla bych zmínit i to, že se nesnažím nikoho cíleně urazit a tohle v žádném případě není nějaká kampaň, kterou se snažím sabotovat prodej téhle knihy, ale chci, abyste se zamysleli, jestli vám to za to případné koupení stojí. A pokud vám některé z věcí, o kterých budu psát, budou připadat naprosto v pořádku, tak chci, abyste se zamysleli nad sebou. Jako jestli minulá kapitola byla dobrodružná jízda plná sebelítosti, tak tahle kapitola je cesta do Mordoru.

Ale s těmi hrůzami ještě nebudu předbíhat, pojďme pokračovat tam, kde jsme skončili. Dvanáctá kapitola. A hned na začátku tu znovu máme případ, kdy nějaká postava, tentokrát Creep, mluví jako čtenářský deník. Vážně si zkuste představit, že se normálně bavíte s přáteli, a někdo najednou řekne: "Mísil se ve mně vztek se strachem." A Creep se znovu snaží vyléčit PTSD Karen Jr. tak, že jí řekne, že se jí nic nemůže stát. (To stoprocentně pomůže.) A co až Creep zase vyletí z kůže kvůli nějaké kravině jako že na něj Karen Jr. omylem vylila vodu?

Creep říká o Karen Jr., že je ještě dítě (dvakrát v průběhu dvou stran), a jejich vztah se tím stává ještě divnějším, vol. už ani nevím kolik.

Co se děje týče, konečně to začíná být zajímavé. To, co jsme četli doposud - ty neustálé hádky, pokusy o vraždu a bitvy s jídlem - byly jenom vata, protože teď se konečně dostáváme k tomu, pro co jsme si přišli. Teda spíš k tomu, co je premise celé knihy, protože já jsem si přišla pro ztrátu mozkových buněk a příležitost být zlá kvůli úplně každé maličkosti. Karen Jr. si konečně bude brát Creepa. A přijde mi celkem na nic, že Creepova rodina, tedy jeho otec a jeho bratr Kristián (jehož jméno mi vrátilo vzpomínky na Fifty Shades), se budou té Honor-Libertas svatby účastnit, ale rodina Karen Jr. tam nebude. To docela nedává smysl. Tohle má být historická fantasy, a dle mých znalostí historických svateb se nic takového nedělo a svateb se účastnily obě rodiny. A ani nebylo zmíněno něco jako že je to honorská tradice, že svateb se účastní jenom jedna rodina. Prostě to moje hlava nebere.

Pak je v knize jeden odstavec, ještě speciálně oddělený hvězdičkami, které autorka používá pro změnu scény, ale vždycky je tam aspoň stránka děje před dalším oddělením, ne jenom jeden odstavec. A když je něco takhle odděleno, když dostáváme jako čtenáři speciální náhled do nové scény jenom kvůli jednomu odstavci, asi byste si řekli, že to bude sakra důležitý odstavec. Jenže on není, ono je to v podstatě shrnutí myšlenek Karen Jr., že si nechce vzít Creepa. Ale to už všichni, sakra, víme! Ten odstavec tam nemá vůbec co dělat.

Jí to však připadalo jako cesta dlážděná do pekla. Jen s tím rozdílem, že tahle byla vyzdobena vyobrazením lilií v bílých kamenech, které se střídaly s černými. Stejně jako šachovnice.

Další příklad toho, jak přehnaně je všechno v téhle knize vysvětlované. Tohle je jako laugh track v sitcomech (Jak já nesnáším laugh track v sitcomech.), ale autorka čtenáře neupozorňuje jenom na to, že: "Hele, tady je vtip, teď se máš smát," ale i na: "Hele, tady je popsaná nějaká věc, teď si ji začni představovat." Ale ten problém je v tom, že já už si tu věc představuju. Prostě když se řekne, že bílé kameny se střídají s černými, představím si šachovnicovou podlahu, protože jasně, že si ji představím. To je jako když řeknu černobílý medvěd z Číny, co žere bambus - asi všichni si hned představí pandu, protože je jasný, že je to panda. To prostě nepotřebuje žádný větší upřesnění, protože je to naprosto jasná informace.