časté věci na wattpadu

70. 4 Lea 4 Honor

Pořád jde o stejnou knihu, ale prostě víte co. (Mimochodem, k dnešnímu dni má tahle kniha na Databázi knih hodnocení 69%. Zasloužila by si mnohem míň, ale,, nice.)

We're in the endgame now. Konečně, konečně jsme se dostali do poslední části téhle idiotské knihy a doufám, že se dneska fakt dohrabeme do konce. (Mimochodem, jak moc je ikonický, že i tenhle rozbor i Avengers mají čtyři části?) Ještě, než úplně začneme, bych vám chtěla poděkovat, že nejúspěšnější kapitola téhle "knihy", a to ta o táborových příbězích, nedávno přesáhla sto hlasů, což je pro mě naprosto nepředstavitelné a nikdy jsem ani nedoufala, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Moc vám děkuju a miluju vás.

Hele, když mi bylo asi devět, deset, jela jsem s pár dalšíma děckama a jejich rodiči na takovou chatu. Jednoho krásného dne jsem s těma děckama hrála na schovávanou, schovala jsem se do takové úžasné, prostorné, dřevěné skříně, a říkala jsem si, jak jsem geniální, protože tam mě nikdo nenajde. Jenže ona se ta skříň začala nějak hýbat, začala padat a zavalila mě. Já jsem tam vlastně klidně mohla umřít. K tomu nakonec nedošlo - duh, jinak bych tady teď nebyla a nedělala ten rozbor. Proč vám sem celou tu moji veselou příhodu píšu? Já jsem na to myslela když jsem tuhle knihu dočítala, a upřímně, každé přečtené slovo z téhle knihy na mě působilo jako zavalení stovkou skříní najednou. Ty škrábance a modřiny z doby, kdy mi bylo devět nebo deset, zmizely, ale o tom, že zmizí ty šrámy na duši z dneška, docela pochybuju. Všem vám přeju příjemnou zábavu.

Poslední myšlenky před koncem: Znáte Hunger Games? Jak tam ve druhém díle byla ta aréna kde se v každém sektoru děla jiná pohroma? Co kdyby ta země, ve které se tahle kniha odehrává, byla něco podobného, a někde nahoře by dřepěli nějakí tvůrci, kteří by jim tam dolů spouštěli věci jako krvavý déšť nebo lilie tam, kde by neměly růst? A znáte Truman Show? Co kdyby se tahle celá srandička odehrávala na nějakém ostrově a zbytek světa by sledoval Karen Jr. a Creepa a všechna ta jejich dramata, aniž by o tom ti dva věděli?

A co bychom dělali bez disclaimeru. Následující rozbor obsahuje spoilery (duh) a používání výňatků z děl v rámci kritiky je v souladu se zákonem: Autorský zákon - č. 121/2000 Sb. § 31 odst. b, Copyright Act of Canada s.29.1. Navíc, tohle je kritický a naučný "článek", což je v pořádku podle Copyright Act 1976.

Ale pokračujme tam, kde jsme skončili. Karen Jr. nějak zapomene, že ještě před třemi vteřinami byla šíleně naštvaná na Creepa, a začne se kochat krajinou, protože jí dojde že už vyjeli z Havraní planiny a dostali se do Podzimního lesa, po kterém se jmenuje kapitola. O stránku později si ale vzpomene a říká si, že Creep ji skoro nechal umřít a že tehdy v té kobce v ní něco zemřelo. Tomu bych docela i věřila, ale doteď o tom v textu nebyla ani zmínka. Narozdíl od jejího prvního skoroumření ve Smrtných uličkách jsme tentokrát nedostali žádné noční můry, žádný "oh sh*t já jsem někoho zabila" moment, prostě absolutně žádné psychické následky. Fakt, jediné, co se změní, je, že teď je naštvaná na Creepa. Teď vás nebudu mučit, protože vy jste totální lásky a nic takového si nezasloužíte, ve zkratce Karen Jr. a Creep vedou rozhovor, ve kterém říkají tak moc random věci, až jsem si chvíli říkala, jestli je to tam fakt napsané a jestli náhodou nejsem high.

Přepínáme do pohledu Patricka. Teď se připravte, přijde můj rant o střídání pohledů. Střídání pohledů může bejt hrozně cool za předpokladu, že je dobře  a přehledně napsaný. Pokud někdo z vás četl sérii Heroes of Olympus, tak víte, jak taková přehlednost vypadá - na začátku každé kapitoly je napsané, z jakého je to pohledu, pohledy se nestřídají v průběhu kapitoly a celá kniha je z pohledu asi tří, čtyř postav, které se neustále střídají. Tohle vlastně dělá celou strukturu knihy o mnoho zajímavější, protože některé kapitoly končí cliffhangery a následuje přepnutí do dalšího pohledu. A to je podle mě jeden z důvodů proč se spousta lidí, včetně mě, od knih z téhle série nemohla odtrhnout - najednou nevíte, jak to s nějakou postavou bude dál, a dozvíte se to třeba až za padesát stránek, až zase dojde k přepnutí do jejího pohledu, ale na padesáti stránkách mezi tím se stane další zajímavá věc, o které budete chtít vědět, jak se vyvine, a pak to skončí tak, že celou knihu zhltnete za večer. Tohle je dobrý způsob psaní a nádherné využití střídání pohledů.