časté věci na wattpadu

71. Rozhovory

Abychom se zase něčemu společně zasmáli, házím vám sem jedno z Kovyho videí o Wattpadu, které mi zlepšilo den, a doufám, že vám ho třeba zlepší taky. (11:31 určitě stojí za to - Kovy/Jiří Ovčáček? Co?)

Vlastnost, kterou na sobě fakt nenávidím, je, že když někoho na internetu vidím, jak řekne nějakou blbost, ještě tak týden se po očku dívám na tu jejich stránku a kontroluju co blbýho plácne tentokrát. Je to fakt strašný a měla bych s tím přestat, ale představte si, poprvé se stalo, že mi tahle vlastnost byla i k něčemu dobrá. Proklikala jsem se na jednu knihu s rozhovory a nestačila jsem se divit. A to mě dohnalo k tomu o nich napsat samotnou kapitolu. Teda spíš o tom, jak rozhovory v žádném případě nedělat.

Tak zaprvé, snažte se být formální. Nemusíte používat nepřirozené technické termíny, které vám nejdou na jazyk - rozhovor není odborná práce, ale snažte se mluvit spisovně, držte se větné struktury, používání anglicismů zužte na minimum... prostě dělejte asi všechno, co já při psaní téhle "knihy" nedělám. Pokud nějaký rozhovor poskytujete, taky byste měli zůstat formální, ale když jste vy ten, kdo vymýšlí všechny ty otázky a ptá se toho chudáka v horkém křesle, je to aspoň dvacetkrát důležitější.

Mělo by být jasné, že vzhledem k tomu, kde se nachízíme, a že většina z nás se považuje za amatérské spisovatele, ti bez vkusu za "pisálky" (Víte, jak spousta lidí nesnáší slovo "moist"? Já úplně stejným způsobem nesnáším slovo "pisálek", prostě mi to zní hrozně.), byste se měli ptát hlavně na věci ohledně psaní. Bylo by skvělý, kdybyste si předem nějak nastudovali díla daného autora, ale to vůbec není povinné. I když přijde mi, že ptát se konkrétně na určité dějové linky nebo postavy je pro autora lepší, než obecnější otázky. Ale jak se ve spoustě rozhovorů ukazuje, jasné to fakt není.

Nebuďte moc osobní. Neptejte se autora kde bydlí, kam chodí do školy, kde pracuje, jak se jmenuje jeho máma... Já bych takové otázky slušně odmítla zodpovědět, protože upřímně, do toho, jak se jmenuje moje máma, vám nic není, vůbec to nesouvisí s mojí činností tady nebo kdekoliv jinde, a prostě na co to potřebujete vědět? To mě jako chcete vydírat? A upřímně, koho by něco takového bavilo číst? Jako sice je fajn, že se tenhle a tenhle autor dostal na třetí lékařskou fakultu, ale to stejně hned zapomenu, víc mě zajímá třeba kde bere inspiraci nebo co chystá v budoucnu.

(Na podobnou notu, bylo by fajn, kdybyste dali nějak najevo, že ty vaše otázky nejsou povinné, není to školní test a když daná osoba nebude úplně chtít na nějakou otázku odpovědět, tak nemusí a vy jí prostě dáte další otázku. Protože rozhovory fakt nejsou školní test a nikoho byste k té odpovědi neměli nutit.)

Dál byste to taky neměli přehánět s hypotetickými situacemi. Takže já si hezky čtu tu knihu s rozhovory, která prostě nebyla dobře zpracovaná, a zrovna, když jsem si říkala, kolik třešniček na tomhle dortu žurnalistických failů ještě přijde, týpka do toho začala mrskat tolik hypotetických otázek, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed hry Dungeons and Dragons. První taková otázka byla něco ve smyslu: "Představ si, že za tebou přijde mladá holka s tím, že chce vydat knihu. Co jí poradíš?" To mi přijde v pohodě a vlastně i jako docela dobrá otázka, vztahuje se to k psaní a všechno, a autor může poskytnout i nějaké dobré rady pro začínající spisovatele. Jenže ono to jelo dál. Představ si, že ta holka tu knihu vydá, a bude slavnější než ty, představ si, že začneš žárlit a plánovat její vraždu, představ si, že ji zabiješ motorovou pilou a svedeš to na pošťáka, představ si, že ten pošťák dostane doživotí a tebe bude trápit svědomí... Ale tak už dost. Mně je jedno, kolik let ve vezení ten pošťák dostane a jestli bude autorka zavražděna pilou nebo sekerou, mě zajímají takové ty srandy ze zákulisí, třeba kterou svoji postavu má autor nejradši, nebo nějaké tipy ohledně psaní, tipy co číst, nebo něco v tom smyslu. Vážně, zkuste si najít nějaký časopis s rozhovorem s nějakou slavnou osobností a podívejte se, jestli tam s nima taky někdo hrál D&D. Vsadím pětikilo, že nehrál.

A to je vlastně můj tip pro dělání rozhovorů - podívejte se, jak je to v publikovaných časopisech. Nemusíte opisovat otázku po otázce a ano, i některé otázky z těch víc oficiálních rozhovorů jsou naprosto dementní, ale aspoň budete mít nějaký pojem o tom, na co se ptát, a nebudete pak ze sebe sypat naprosté kraviny. (Jo, a odpovědi těch lidí nijak neměňte, ale pokud v nich mají typografické nebo gramatické chyby, bylo by od vás fajn to opravit.)

Na závěr mě napadá, že mám pocit, že snad každý s dvaceti sledovateli a jednou povídkou dělal aspoň pět rozhovorů, zatímco já jsem dělala možná tak jeden, takže DM me. (Dělám si p*del, tohle je vtip. Ale jako jestli chcete, DM me.)

Peace out,

Hermione Weasley