Nenáviď mě!

1. kapitola - Beruška ve vzduchu

Emma

„Přejete si ještě něco, slečno Emerson?"

Zakroutila jsem hlavou na vysokou brunetku v uniformě letušky v modrém čekající na moje přání. Ta se otočila na podpatku a odkráčela pryč. Otočila jsem se k okýnku a pozorovala scenérii mraků ubíhající kolem. Ve vzduch jsem byla teprve první 20 minut. A i přes prvotní komplikace jsem na letišti nastoupila do jedné ze soukromých aerolinek do VIP sekce. Seděla jsem pohodlně usazená v bílém kůží potaženém křesle se skleničkou šampaňského v ruce. Jaká to ironie... Shlédla jsem dolů na svoje oblečení. Měla jsem potrhané,  krátké riflové kraťasy a k tomu tílko s mojí nejmilejší černou koženou bundou. Moje spolubydlící na koleji mě ujistila, že se tak vyhnu veškeré společnosti opačného pohlaví....a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Kreslila jsem do vzduchu malá kolečka za pomocí skleničky s šampaňským a rozhlížela se po interiéru. Bílé kožené sedačky, televize, bar, knihovna s časopisy, konferenční stolek, mini-kuchyně s kávovarem... luxus, který si většina obyvatel Ameriky nemůže dovolit. Ale můj otec mezi tyhle lidi nepatří... ne, když vlastní největší řetězec výroby závodních motorek na světě. Ochutnala jsem šampaňské v mé ruce a odložila jej na stolek. Zašátrala jsem ve svém batohu, dokud jsem nevyndala svůj Kindle a mohla se začíst do své nové knihy.

„Už zase si čteš, Beruško?"

Nadskočila jsem a skoro upustila svůj Kindle při zvuku tátova hlasu. Vylekaně jsem se začala rozhlížet kolem než mé oči přistáli na televizi  na, které probíhal videohovor s mým otcem. Seděl v křesle ve své pracovně. Stále vypadal i ve svých pětačtyřiceti letech, jako někdo, kdo nehledá ženskou společnost dlouho. Zdědila jsem  po něm blond barvu vlasů, ale jinak jsem byla kopií svojí matky.Opatrně jsem schovala čtečku do tašky a promnula si oči.

„Proč nenosíš ty kontaktní čočky, které jsem ti pořídil?"

Nechala jsem své ruce spadnout dolů a s nimi i obroučky mých černých brýlí. Nevadilo mi nosit brýle. Zkřížila jsem si ruce na prsou a posadila se hlouběji do sedačky.

„Tobě taky dobré ráno, tati."

„Ale, no tak Emmo, už nejsi malá holka, tak si přestaň hrát na uraženou.ׅ"

Uniklo mi frustrované vydechnutí než jsem se odvážila podívat na obrazovku. Skoro čtyři roky jsme s tátou komunikovali díky videohovorům a teď jsem mířila domů.

„Jaký je let, Beruško?Máš všechno, co potřebuješ? Proběhl vzlet v pořádku?"

Zacukal mi pravý koutek úst. Můj ochranářský otec v celé své maličkosti... začněte tleskat. Zvedla jsem opatrně skleničku se šampaňským a trochu upila. Nechutnalo mi to, takže jsem skleničku položila pryč ode mě. Vrátila jsem se pohledem k tátovi.

„Znám tenhle to-myslíš-vážně pohled...děje se něco?"

Táta se tvářil ustaraně s rukama opřenýma o svůj stůl. Milovala jsem svého tátu. Roztáhla jsem ruce do šířky a poukázala na celé mé okolí. Táta zaujal stejnou pozici, jako já před chvílí. Zkřížil ruce před sebou a opřel se do svého křesla. A to se diví, po kom to mám...

„Copak já můžu, za to, že chci aby moje dcera dorazila v pohodlí domů? Takhle to vypadá, když pustím dceru studovat na druhý konec světa... žádný vděk, za moji snahu."

„Tati, to myslíš vážně? Soukromé letadlo, limuzína. Je štěstí, že jsi neposlal Gretu, aby mi uklidila pokoj na koleji. Mohla jsem se vrátit domů sama, kdybych jela kus autobusem a lodí nebo.."

„A nechat, tak svoji dceru cestovat přes půlku světa na vlastní pěst?...Co bych to byl za otce?"

„Jen chci říct, že sis přidělal starosti."

„Pro tebe vždycky, Beruško... a teď k našemu plánu. Měla by jsi přistát dnes kolem poledne, personál tě i s tvými zavazadly dostane pryč z letiště zadním vchodem, kde tě vyzvedne limuzínou Viktor. Greta na tebe už čeká. Já se vrátím, až večer. Miluju tě, Beruško. Měj se."

Viktor, limuzína, klíče?.....Nakrčila jsem čelo, jak jsem se snažila ty informace zpracovat. Zamrkala jsem a už jsem se nadechovala, abych se zeptala, když mi táta jen zamával a obrazovka zčernala. Zaklela jsem si sama pro sebe a vstala z křesla. Znovu jsem se rozhlédla dokola, než jsem přešla k hromadě časopisů a přečetla si jejich obálky. Nebylo tam nic, co by mě oslovilo. Nalila jsem si u baru sklenici  vody a vrátila se zpátky do křesla. Hodila jsem si k němu pár polštářů. Jeden pod hlavu a dva k nohám. Pohodlně jsem se zavrtala do křesla a začala přehrabovat obsah mojí kabelky dokud jsem nevytáhla značně pomačkaný a potrhaný magazín s názvem „Popular" Být to na mě, tak bych si to nikdy nekoupila. Táta je ovšem sponzorem nakladatelství a číslo tohohle magazínu se nějakým zázrakem objevovalo v mé schránce na koleji, každý měsíc. Moje spolubydlící Susannah šílela pokaždé, když se v naší schránce objevilo. Byla blázen do obdivování slavných osobností. Její pokoj byl plný plakátů zatímco, ten můj tvořily holé stěny s mými nákresy. Začala jsem listovat časopisem, přeskakovala jsem nudné články ze života světových a bohatých celebrit, než jsem se konečně dostala k článkům věnované motocrossu a tím pádem i tátově pověsti. 

Můj otec byl váženou osobností motorkářského světa z skoro z ničeho se dostal na vrchol. Prohlížela jsem si jednoduché záběry fotografií z různých závodů a uculovala se při čtení bulvárních titulků. Sponzor  největších motocrossových závodů je stále nezadaný, Emerson je znovu na dráze, Nejnovější model motorky motocrossových závodů patří řetězci EEM... Otočila jsem na další stránku a odolala nutkání vytrhnout stránku z časopisu. Celá dvojstránka časopisu plná desítky fotek Ryana Reeda. Dříve Suze vždycky tyhle stránky vytrhla a vyzdobila jimi stěny svého pokoje k těmhle se, ale nedostala. Zatínala jsem zuby při přejíždění pohled přes fotky Ryana Reeda a titulky typu Nová hvězda motocrossu Ryan Reed, Ryan Reed vítěz motocross Kanada, Je Ryan ve vztahu?...., Nová přítelkyně Ryana Reeda odhalena?.....  Největší favorit mého otce a jeden z nejlepších motocrossových jezdců 21.století, idol po kterém šílela půlka dívek na celém světě. Všechny ty fotky z různých párty, oslav, večírků....zvedal se mi z toho žaludek. Vztekle jsem zavřela časopis a hodila ho na sedadlo vedle sebe. Zaklonila jsem hlavu dozadu na sedadlo a za zvuku tichého motoru letadla jsem se snažila usnout.