Nenáviď mě!

53. kapitola - Beauty

Dante

Brandon udělal dobrý rozhodnutí, když se dnes nevrátil do autobusu. Co jsem měl udělat? Připadal jsem si jako naprostý kretén. Určitě se Beauty vyděsila, špatně si to přebrala, ale to co jsem řekl, bylo myšlenný upřímně. Kdy jsem se začal starat? Kdy se vůbec stalo tohle? Posadil jsem se na pohovku s láhví whisky po boku, zatím jsem se jí nedotkl, ale hodlal jsem jí vypít celou. Události za poslední dny se mi promítaly v hlavě jako nějaký zatracený film. Maličkosti, které mi nedocházely dávaly větší smysl. Co se mohlo zdát jako neviné chování byl opak. Vzal jsem jí na rande, na oběd a byly to nejlepší zážitky za celou dobu mojí kariéry. Poprvé mi nějaká holka rozuměla, poprvé jsem chtěl holku i jinak, než jen do postele. Dostat do postele Beauty by muselo být kurva epický... chutnala perfektně, měkkce, hebce a sladce. Tolik se lišila od těch jejichž jazyk jsem měl během prvních dvou vteřin v krku. V hlavě se mi rodil plán, jak hned zítra vše vysvětlím, slovo za slovem.

Suzannah

Jsem blázen, úplně jsem se zbláznila. Nikdy bych neřekla, že si právě já budu povídat s kocourem. Emma si běžně povídala s touhle chlupatou obludou, ale pro mě to byla novinka. Ani mě nenapadlo se převléct. Stálev šatech jsem seděla uprostřed postele a držela kocoura u sebe. Ten zpropadený mizera musel být v sedmém nebi, dokoncepředl a dával hlasitě najevo svojí spokojenost zatímco já přemýšlelao úplně jiných věcech, které se stáčely jako smyčka kolem jediné věci... Dante. Věci, které mi ukazovaly jeho ukrytou stránku, vyvracely všechny ty řeči, které se psaly v tisku včetně pomluv v televizi. Neukázal se takový.

S povzdechem jsem odhodila sluchátka stranou, neuplynula ani hodina hodina od danteho odjezdu, možná je vzhůru. Odstrčila jsem myšlenku stranou stejně jako kocoura ne sobě. Zabručel, ale kconečně mi jeho váha slezla z klína. Pár zelených, kočičích očí mě pozoroval.

„Máš snad nějaký návrh, co mám dělat?"

Odpovědi se mi nedostalo, čtyřnohá potvora se převalovala v mojí posteli, což dělalo věci ještě těžší. Napadlo mě zvednout telefon a zavolat Emmě, ale vzhledem k hodinám, které ukazovaly nebezpěčný čas po půlnoci to nebyl tak dobrý nápad. Měla bych jít spát, ale věděla jsem, že by se mi to nepodařilo. Jak se mám teď Dantemu podívat do očí? Byla jsem v pasti a v koncích. Přála jsem si aby tohle léto bylo něčím výjimečné, abych na něj mohla vzpomínat, až budu zase zpátky v našem rodinném podniku rozlévat kávu. Emmu jsem přesvědčila, že o Danteho Owense nemám zájem, jenže... to se změnilo. Kdy se to změnilo? Ani tohle má paměť nevěděla, ale jedno bylo jasné... měla jsem ho ráda, možná i maličko víc, než ráda. Přecházela jsem po pokoji sem a tam v těsném prostoru a pomalu začínala šílet. Musela jsem ukončit to šílenství dřív, než se věci ještě více pokazí. Zítra se vrátí Emma a pokud věci mezi mnou a Dantem nevyřeším, tak to bude ještě horší. Šlo o sázku, teď nebo nikdy. Nadchla jsem se pro ten nápad a během okamžiku jsem vyběhla z autobusu. Běžela jsem přímo k danteho autobusu a teprve, až když jsem klepala na dveře, tak mi došlo, jak pitomý nápad to je. Bohužel, už bylo pozdě... on otevřel.

Dante

„Beauty?!"

Stála tam ona, Beauty. Vypadala nejistě a stále měla na sobě její šaty, pouze vlasy jí spadaly na ramena v lehkých vlnách. Něco se muselo stát, jinak by tady nebyla.Přes tmu nebylo žádné nebezpečí vidět, ale já nechápal, co tu dělá. Ztuhnul jsem, když vystoupila po prvním schodu, vratce po druhém, až nakonec...kruci, měl jsem její ruce kolem krku během vteřiny a její rty na mých. Vykojilo mě to. Zavrávoral jsem a do rtů zmateně šeptal: