Nenáviď mě!

35.kapitola (Emma+Ryan, Suzannah)

Vážně se omlouvám, že přidávám málo :/ Jsem pod velkým tlakem z učení a tohle všechno skončí v pondělí (22.6.2015) a já budu mít čas psát :) Tak se mnou mějte trpělivost, držte mi palce a čtěte dál :) Za minulé komentáře jsem hrozně moc vděčná vážně, jste skvělí ♥

Ryan

„Ryane, kam to běžíš?!"

Doprdele! Kurva!...Vjel jsem si rukama do vlasů, jak jsem sledoval ujíždějící taxík. Emma... Málem jsem se zbláznil, jak jsem nemohl uvěřit, že je tady. Měla zůstal v motelu, sakra! Ale ona mě musela sledovat. Zatraceně!...

„Ryane, co to mělo znamenat?!"

Má matka mi stála za zády. Nic jsem jí neřekl o Emmě, protože to byl jen detail. Navíc jsem jí nemohl ještě víc stresovat. Tohle vůbec nebyla dobrá situace. Mámina drobná rukama se mnou třásla na rameni.

„No tak, zlato, co to mělo být? Kdo to byl? Nějaká fanynka?"

Kruci... Bolela mě hlava a potřeboval jsem se vyspat, a přesto byla představa Emmy, jako nadšený fanynky, co by mi skočila do postele srandovní. Jo, to bylo dost stupidní. Emmersonová nebyla moje fanynka.

„Ne, mami. Je to složitý. Nebyla to fanynka."

Já i máma jsme stáli před nemocnicí v nočním chladu. Okamžitě jsem musel matku dostat zpátky, jinak by mohla nastydnout i ona. To by mi fakt scházelo... Začal jsem jí strkat zpátky do vestibulu. Tvářila se skepticky a i mně bylo jasný, že jí v hlavě šrotují kolečka a přemýšlí.

„Tak, kdo to byl? Předtím mi ta dívka pomohla tady na chodbě, tak jsem jí možná navedla sem. Cos jí řekl?...oh, prosím Ryane, že jsi sem nezavedl jednu z těch holek!"

Mámina ruka se mi vytrhla ze sevření. Znal jsem tuhle reakci. A nebylo to něco, co bych řešil, před celou nemocnicí. Má matka, ale byla neoblomná, co se týče tohohle směru.

„Teď hned mi Ryane Reede vysvětlíš, co se tu děje! Jinak se odtud nehnu, to ti přísahám!"

Zatnul jsem zuby. Nenávidím tyhle kraviny. Má matka dokáže být pěkně tvrdohlavá.

„Mami není na to místo, ani čas. Můžeš se prosím uklidnit?"

Aspoň jeden z nás by měl být klidný, když Mel leží po operaci na nemocničním pokoji. Och sakra Mel... Chytil jsem se za hlavu. Co mám zatraceně dělat?....Emma nevypadala, že to vzala nejlíp. Nevidím jí do hlavy, ale netuším, co se v tom jejím mozku vyklube. V každým případě. Aaron mě zabije. Spíš řečeno jinak. Utrhne mi koule. To je jistý.

„Ryane, děsíš svojí matku. Co se děje?"

Moje matka se sesunula na židli vedle mě. Nevím, jak to dělá, ale někdy mění nálady z minuty na minutu. Zakroutil jsem hlavou a narovnal se. Tahle noc je kurva špatná. Mel je tady, Emma může udělat nějakou blbost. Jako třeba to, co viděla nahlásit médiím. A to by bylo prostě konečný. Otřel jsem si zpocený ruce do svých kalhot a vzal máminy ruce. Potřeboval jsem, aby tu zůstala a byla v klidu, už jen kvůli Mel.

„Mami zůstaň tu s Mel. Zavolej mi, jakmile se cokoliv stane, pohne se, probudí se, cokoliv. Musím něco zařídit."

Má matka na mne několikrát zamrkala a já věděl, že jakmile se vypotácí ze šoku začne se vyptávat. Vyřítil jsem se pryč. Znovu mě seřvala ta sestra něco o kravinách a blázinci. V týhle nemocnici mě budou fakt nenávidět...