Nenáviď mě!

41.kapitola (Suzannah+Dante, Emma)

Bez okecávání se jde na to ;)

Emma

Vanilkově žluté stěny, hustý koberec pod mýma nohama, elegantně rozmístěný nábytek včetně podle mě královské postele a oknem s výhledem do zahrady - pokoj pro hosty v domě Reedových. Může být tohle ještě víc šílenější? ...Natažená na měkké matraci a zírající do stropu. Přesně tak jsem teď byla a k tomu lapená v myšlenkách. Před očima jsem viděla Ryana, jak nesl svou sestru s lehkostí do auta. Jeho sestra nezvládne sama chodit. Je na vozíku, ale oni vypadali tak spokojeně. Vtipkovali, když jí Ryan nesl hlavními dveřmi na parkoviště a pokládal jí do auta. Dokonce sám a s velkou precizností připevnil vozík na auto aby nespadl. Byl to skoro idylický výraz v jeho obličeji, který jsem mohla sledovat a měl jen jednu jedinou chybu. Mě. Nešlo si nevšimnout změny reedovi nálady, jakmile si mě všimnul. Kdyby mě jeho matka stále nehlídala jako jestřáb, tak už bych dávno ujela pryč. Nechtěla jsme nijak obtěžovat. Ryan, jeho matka a jeho sestra. Do háje ... Ta dívka je úžasná. Může jí být maximálně čtrnáct, ale je chytrá. To můžu říct a taky posedlá svým bratrem. Ryan se mi úspěšně vyhýbal a já zůstala v tomhle pokoji, kam mi hodil věci. Bylo to útulné, ale užíralo mě moje svědomí. Ještě asi před hodinou šel Ryan s Melanií ven. Donesl jí v náručí na deku v trávě a pořád klábosili. Smáli se, ale tohle nebyl ten typ úsměvu, co měl Ryan na obálkách nebo kdekoliv jinde. Smál se z hluboka a plných plic. Dokonale. Zabíjelo mě sedět a dívat se na ně. Jsem jedináček,nemohu chápat pouto, které k sobě mají. S těžkým srdcem jsem se pustila do práce. Matematické grafy příprav pro benefiční závod, propočty a zajišťování harmonogramu. Byla to šílená práce ale pokaždé, když moje oči zabrousili přes okno na zahradu, kde hvězda motorkářských závodů a představitel Emmerson industries hrál šachy s křehým děvčetem, které vypadalo jako malý anděl, mi došlo, že dělám správnou věc. Koneckonců mohla jsme mluvit se Suze a zítra ráno odjet.

Suzannah

Spokojeně jsem se chtěla protáhnout při ranním probuzení, když mi došlo, že tahle možnost padá. Och ne, ne, ne, ne, ne......to není dobrý. Tohle je ta samá strana postele na které jsem usínala včera nebo není?... Něco těžkého se tlačilo na moje záda, moje ruce byly obaleny dalším párem rukou, které byly pokryté inkoustem a strčila bych ruku do ohně, že jsem na krku cítila cizí dech. První nastoupila panika. Nebyl to dobrý nápad, prostě nebyl a pak se dostavilo logické myšlení, tělo mi ztuhlo a já se odmítala pohnout. Jak se tohle mohlo stát?...nechci to vědět. Zamrkala jsem na budík u nočního stolku. Bylo skoro devět a můj mobil ležel na stejném místě, kam jsem ho položila. zvláštní. Pamatovala jsem si jak nastavuji buzení za hodinu možná déle. To teď nebylo důležité. Hlavní bylo dostat se odtud. Jenže jak?... Byla jsem prakticky obalená...ehm Dantem. Moje noha byla zaklíněná někde mezi dalšími kotníky, ruce v obležení dalších paží. Pohled mi cestoval po liniích černého a barevného inkoustu. Předtím mě nenapadlo si je blíže prohlížet, ale teď to bylo jinak. Dante za mnou stále pravidelně oddechoval.Tohle musí skončit... To vědomí mi vehnalo slzy do očí, ale prožila jsem sen mnoha holek. Strávila celý den s populární hvězdou Dantem Owensem a dokonce s ním strávila noc i když ne, tak jak si většina dívek představuje a probudila se takhle s ním v posteli. Perfektní vzpomínka na perfektní léto. Navždy. Zlehka jsem se pokusila vytáhnout nohu ze sevření. Šlo to lehce. Dante zamručel, ale pak byla moje noha volná. Kdyby tohle někdo viděl, tak by tohle opravdu vypadalo komicky. Dolní polovina těla mi visela přes okraj postele na zem, přitom vršek byl stále uvězněn na matraci. To nebyly moc dobré vyhlídky. Ještě kus... Natočila jsem hlavu. Dante nevypadal na ranní spáče a i teď mu musely vadit moje vlasy. Asi po pěti vteřinách zabrblal a otočil se. Byla jsem volná. S povzdechem jsem sklouzla na podlahu. Doufejme, že si tohle stejně nebude pamatovat, protože co byse stalo? Co by si myslel? Bylo by mu trapně?...Nechtěla jsem tak přemýšlet. Já jsem malá a chudá holka z Chicaga, on je Dante Owens. Dneškem moje dobroodružství skončilo, ať už bylo jakékoliv. Po špičkách se moje nohy dostávaly ke dveřím a já se ani neohlédla. Viděla bych jen stočené tělo na matraci a to nebylo pro mě. Dante si už bude muset najít někoho jiného, kdo jej ohlídá s jeho zraněními. Důležité je...žádný otřes mozku. Holá chodidla se dotkly podlahy v těsné chodbě a dveře od pokoje s eza mnou tiše zavřely. Konec. Tohle slovo, pět písmen mi létalo hlavou. Proč mi z toho bylo špatně?...Nevěděla jsem, ale ztuhla jsem v okamžiku, kdy se o moje nohy otřelo něco chlupatého. Reflexivně jsem se podívala dolů a jakmile spatřila zdroj toho pocitu, nemohla jsem si pomoct a zaječela.