Nenáviď mě!

5. kapitola - Anděl a ďábel

Ryan

Miluju ten zvuk....Neexistuje lepší zvuk než motor mojí holky.  Tahle černá Kráska má ten nejvíc sexy zvuk. Je to moje první, ale s tím, co s ní Aaron Emerson udělal je nepřekonatelná. Ten chlap moc dobře ví, co dělá. Upřímně toho chlapa obdivuju. Vybudoval skoro z ničeho, to čím je dnes. Jel jsem mírně přes limit městskou zonou, když mi v kapse zavibroval mobil. Zajel jsem ke kraji, sundal si helmu a vyndal mobil z kapsy.

„Hej, kdo volá?"

Z telefonu se ozýval přidušený smích. A pak něco, co jsem miloval ještě víc.

„ Já, Já jsem to Ryane. Jak si nemohl poznat, že jsem to já?"

Smála se....dobré znamení.

„Halo?....stále nevím, kdo volá?„

Bavilo mě jí takhle škádlit.

„Ryane, to jsem já.....Melanie.

„Melanie?....znám jen jednu Melanie, jak mám vědět, že jsi Ta Melanie?"

Slyšel jsem smích a pozoroval projíždějící auta.

„Melanie, Ryane......tvoje Melanie a přestaň mě zkoušet."

Usmál jsem se nahlas do telefonu. Nechtěla to přiznat, ale měla to ráda, když jsem jí škádlil.

„Jak se máš, Mel?"

„Dobře, máma mě dneska se slečnou Pertnovou vzaly do parku. Přijedeš za mnou?"

Vzaly jí ven, to znamená, že je na tom slušně.  

„Co nejdřív Mel, dáš mi mámu k telefonu?"

„Dobře, už tu čeká.....budu za tebou moc přijet Ryane?"

„Jasně, Mel...budeš v první řadě. Dej mi mámu."

„Mám tě ráda, brácha. Dej na sebe pozor."

Telefon ohluchl, slyšel jsem šustění, mumlání, pak duté kroky a skřípání zavření dveří. Matka musela jít někam do soukromí.

„Ryane?..."

Hlas mojí matky.

„Jo, mami............jak je na tom?"

Hlasitý povzdech a několik vteřin ticha mě zabíjelo.

„Dneska je na tom dobře. Vzaly jsme ji s Megan do parku...."

„Mami, co dál?..."

Začínal jsem být netrpělivý. Znal jsem moc dobře, tenhle mírumilovný ton a hlas.

„Doktor Stevenson jí chce poslat na další sérii vyšetření Ryane."

Do prdele.... to nejsou dobrý zprávy, to kurva, ne!

„Kolik to bude stát?...."

„Ach, Zlato....všechno není jenom o penězích."

„Mami, kolik?...."

Slyšel jsem, že matka vzlyká, a to mě štvalo ještě víc.

„Prostě to zaplatím.....dej to na ten účet, jak jsem ti říkal. Ještě ti zavolám...."

„Ryane! Nemůžeš..."

Víc už jsem nemohl poslouchat. Típnul jsem hovor a vypnul mobil. Věděl jsem, že bude hned volat zpátky. Hodil jsem mobil do kapsy. Nasadil si helmu a vrátil se zpět na silnici. Další vyšetření....  Jel jsem  po staré aleji. Bylo tam teď ráno prázdno a nikdo neřešil, že tu jezdím. Smýkal jsem zatáčkami. Užíval si ten adrenalin a v prudké zatáčce jsem jel skoro naplno.Odpočítával jsem metry k zatáčce, ale pak.....a kurva. Naproti mě se objevil další jezdec. Strhnul jsem řízení do strany.