23.kapitola(Dante+Suzannah)

13.9K 846 14
                                    

Dante
Ryan šel do extrému. Do velkýho extrému. Netušil jsem, co se vepředu dělo, až ze záznamu a podle výkřiků a drbů mi došlo, co se stalo. Mohl se zabít...blbec.... Ani já bych takhle neriskoval krk kvůli výhře.Vlastně já bych neriskoval krk kvůli ničemu. Má výhodu nepřijet, jako první. Pohnul jsme si a menší zkratkou jsme se vyhnul novinářům. Uznávám, že mě by nevadilo, kdyby se na mě pár hezkejch koček nalepilo, ale za daných okolností by to moc nepomohlo. Nico vypadal  nasranej na celej svět. Rád jsme se mu vyhnul, i když myslím, že ta černovláska, kterou měl obtočenou kolem ruky přímo vysávala jeho veškerou pozornost. Vrazil jsme do autobusu a dveře za mnou jenom práskly. První, co jsme uslyšel byla tekoucí voda. Fajn, ten bastard má štěstí...do koupelny za ním nepůjdu... Vztekle jsem mrštil svojí bundu přes autobus na stěnu. S Ryanem v poslední době, něco bylo, ale tohle byl, byl to extrém, do kterýho by šel jen magor. Svalil jsem se do křesla a předloktí si hodil přes oči. Hned první závod a ono se to takhle podělá... Teprve teď jsem si uvědomil celou tuhle stresovou situaci.Končetiny jsme měl jako z olova a v hlavě zmatek. Zůstal jsem nehybně dokud se neotevřeli dveře od koupelny.

Suzannah
Bylo to tak rychlé, tak nečekané. Atmosféra všude kolem by se dala krájet. Děsila jsme s echvíle, že můj první motocrossový závod skončí jako zpráva o obrovském masakru na trati. Vzpamatovávala jsme s ez toho, co jsme viděla. Bylo jasné, že Ryan dělá pro výhru vše stejně, jako po celou jeho kariéry. Ale dnes to vypadalo, jako by kvůli tomu šel i přes mrtvoly....doslova. Odtrhla jsem svůj pohled od hlavní obrazovky a rozhlížela se kolem. Lidé se tlačili jeden přes druhého kolem mě, a každému bylo jedno, že tam stojím.

„Pojď na stranu, Suzannah...jinak ti někdo ublíží.“

Poznala jsem hlas i dlaň na mém kříži pana Emersona, když jsem byla vedena pryč z davu lidí do klidnější části. Pan Emerson mě nechal na kraji a stála jsem vedle něj. Něco křičel do svého telefonu a nevypadal dvakrát nadšeně. Spíš jsem tipovala, že byl dost vytočený, když ukončil rozhovor a strčil mobil do kapsy.

„Suzannah, víš, kde je Emma?...potřebuju odejít, drž se dál od davů lidí, ať se ti něco nestane, ano?!“

Myslím, že bylo zbytečné, abych odpovídala. Za chvíli jsem už z Emmina táty viděla jen záblesky barvy jeho vesty, jak se prodíral davem lidí pryč. Skvělý, zůstala jsme tu sama.... Snažila jsem se najít Emmu, ale ta taky nebyla k nalezení. Mno, co, když zůstanu na místě nemůže se nic moc stát.... Usrkávala jsem ze zbytku svojí limonády a střídavě sem tam zatleskala, jak i ostatní závodníci projížděli cílem. Kdo ví proč se moje oči zasekly na zádech jezdce s bílou jedenáctkou na zádech. Zvědavě jsme se připlížila blíž, abych měla lepší výhled. Jezdec přehodil nohu přes motorku a tu hned odvedli nějací lidé pryč. Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak trhaně pozoroval záznam opakující se na obrazovce nahoře. Několikaminutový sestříhaný snímek Reedova vystoupení tam pouštěli v nekonečné smyčce. Víc jsem se naklonila abych sledovala, jak Dante mrští s helmou o zem a pak dlouhými kroky někam prchá a nebyla to cesta, která vedla uličkou s fanoušky.

Dante

Zatínal jsem ruce do pěstí. Rozhlížel se po něčem, vlastně po čemkoliv, co bych mohl po tom kreténovi hodit. Ryan přišel jenom v džínách určitě ještě ze sprchy k mini kuchyňský lince. Popadnul jsem prázdnou plechovku od piva, co stála na stole a mrštil jí do jeho zad. Přímá trefa....

„Tsss, hej!...co, to má bejt?!“

Zajímavý, jak je jednoduchý někoho naštvat. Stoupnul jsem si a ignoroval, jak se před naším autobusem shromažďují všichni ty lidi tam venku.

„Co to má bejt?!..Zešílels?!....Byl jsi idiotsky malej kousek od toho aby tvůj ksicht seškrabovali z dráhy!“

Pohled mi padnul na zrzavýho kocoura, který se objevil najednou na kuchyňský lince. Sakra, ta kočka by se v tuhle chvíli měla vážně držet dál.... Měl jsem dost. Ryan nehnul ani svalem. Jen zůstal s kreténským úsměvem na tváři. Nechápu ho...

„Zklidni se. Jsem v celku a nikdo můj ksicht z dráhy seškrabovat nemusí, ok?...“

Fajn, jak myslíš...První bušení na dveře se ozvalo a bylo jasný, co to znamená.Sebral jsem svojí bundu a nestaral se o to. Aaron mu za tohle přinejmenším nakope prdel, jak ho znám. Zamířil jsem do svýho pokoje a zároveň do sprchy.

„Hoď se do gala! Jdeme převzít cenu pro vítěze a udělat pár rozhovorů pro ty venku!“

Upřímně byla teď představa rozhovorů a odpovídání na idiotský otázky, to poslední, co jsem chtěl dělat. Chtěl jsem jenom možná vypadnout z tohohle místa. 

Nenáviď mě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat