38.kapitola (Suzannah+Dante)

15.8K 794 36
                                    

Takže dlužím vám omluvu :/ Nepřidával jsem jak bych chtěla, ale nudila jsem se a potřebovala dostat náboj. Připadalo  mi to divné, ale vzala jsem příběh Sázka vs sláva od první kapitoly, stránku po stránce. Bylo to divné, ale někdy jsem i zapomněla, co se vůbec stalo a někdy bylo divné, vědět, co řekne daná osoba xD No, dalo mi to hodně a já dostala další energii :) Navíc jsem si přečetla vaše starší komentáře a to mě taky nakoplo, takže s další dávkou elánu a energie se vracím ;)


Suzannah

„Suze, jsi tam ještě?"

Přemítala jsem, zda se mi ta slova z telefonu nezdají. Vlastně všechno, co Emma řekla bylo zvláštní. Zatím ještě Ryana nezabila, ale zněla zvláštně. Ne, jako ta Emma, která nemohla slovo „Ryan Reed" vyslovit bez zkřiveného obličeje a rozzlobeným tónem.

„Hej, Suze!"

Poplašeně se mobil v mé ruce vrátil zpátky k mému uchu a já si odkašlala. Nohama jsem přitom vykopávala do vzduchu a zírala do stropu.

„Jsem tady. Takže pokud to dobře chápu, tak Reed tě nechá bydlet u sebe doma. Jen tak?"

„No, jo vypadá to, tak. Dneska tam přespím. Dnešní noc byla víceméně v motelu a zítra se vrátím zpátky. Je u tebe všechno v pohodě?"

Přirozeně moje oči putovaly k vystavěným letákům a nabídkám. Zatím mě ani nenapadlo je příliš studovat. To Emma nemusela vědět. Stejně jsem si tady připadala zbytečně a na obtíž.

„Jasně, všechno je v nejlepším pořádku, navíc, když se zítra vrátíš, tak to určitě zvládnu. Neměj strach."

„Suze, proč mám dojem, že mi něco tajíš?..Opravdu jsi v pohodě, protože si použila ten stejný tón hlasu, jako když lžeš."

Ztuhnula jsem sedící na matraci a zklidňovala dech. Neumím lhát a i když mi máma vtlouká do hlavy, že lhát se nemá, někdy by se to hodilo.

„Hele připravila jsem ti pár bezva míst,kam bys mohla zajít a taky je ti k dispozici Viktor, kdyby jsi chtěla..."

„Emmo, ne! Vystačím si sama, nemusíš se starat, radši buď opatrná, ty víš s kým."

„S Ryanem, já vím, ale mně jde o tebe. Pořád mě štve, že jsem tě tam nechala a navíc, zbytečně."

Zamračila jsem se na bílé povlečení.

„Jak to myslíš zbytečně?"

Emma zmlkla a zadrhávala se, když hledala slova. Tohle bylo divné.

„Ehm, no...já řekla zbytečně? To jsem nemyslela, ale no...je to komplikovaný, takže...hele nebyl za tebou Owens?"

Odbočila od tématu. První znamení, že řekla něco, co neměla navíc odbočila na něco, co bych ani nečekala, že vypustí z pusy Dante Owense. Už dávno mi došlo, že pokaždé, když někdo vysloví to jméno, tak se mi zrychluje tep.

„Ehm, ne nebyl tady. Proč by tady měl být."

„Cože?! On tě ani nezkontroloval?! Ten bastard! "

S otevřenou pusou jsem poslouchala Emmy výlev do telefonu dokud mi nesvitlo.

„Emmo! Řekni, žes to neudělala! Tys řekla Dantemu aby mě hlídal?! Och Em, jak jsi mohla?!"

Se slabým výkřikem jsem dopadla zády na matraci a zakřičela do polštáře. Úžasný, takže on mi má dělat chůvu. Trapnější už to být rozhodně nemůže.

Nenáviď mě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat