Nenáviď mě!

45.kapitola 2/2 - Slib

Suzannah

Vždycky mi došlo, že s přípravami pro závod je spousta práce, ale tohle bylo jako staveniště. Různě rozdělené cedule se zákazem vstupu, připravované bezpečnostní zóny pro návštěvníky, železné konstrukce spoustu dalších věcí, které by mě ani ve snu nenapadli. Měla jsem oči skoro nevrh hlavy, když mě Dante prováděl místy, zdravil se s ostatními a popisoval mi každý sebe menší detail ohledně dění okolo. Museli jsme vypadat bláznivě. Dante s rukou okolo mého pasu a já smějící se jeho vtipům. Působili jsme jako pár, ale já věděla, že je tohle jen přátelské gesto. Pomalu jsme se blížily k dráze. Danteho výraz se uvolnil a jak jsem pozorovala jeho profil měla jsem chuť popadnout tužky a nechat črty ladně bruslit po papíru. Nekreslila jsem portréty, ale napadlo mě udělat výjimku.

„Probereme si pravidla. Pravidlo číslo jedna... nevzdaluj se ode mě. Pravidlo číslo dvě... neusmívej se na ty kretény, můžou to vzít jako otevřenou šanci a za třetí..."

S uvolněným úsměvem jsem poslouchala dateho pravidla pokrčila rameny, když se podíval mým směrem. Čekal, zahýbal obočím a neušel mi pohled na moje nohy. Začervenala jsem se a pak našla odvahu se podívat zpátky do tmavých očí. Možná byl čas přestat být tak stydlivá.

„Neohýbat se?"

Danteho tvář se rozzářila jako vánoční stromeček a přikvl, když jsme prošly menší branou. Ztuhla jsem jakmile se na mě obrátila pozornost několika očí a ozvala se i série spousta pochvalných hvízdnutí. Hala plná strojů vyleštěných do lesku a ještě více tváří tvářící se přátelsky nebo smrtelně. Pro mě to znamenalo ař příliš pozornosti. Po celém těle mi naskočila husí kůže po radostném přivítání a několika oplzlých narážkách typu: Zatraceně Dante, koho jsi to přived?!.., Kočko tady!, ... Bylo to nepříjemné.

„Nevšímej si jich a pojď tudy."

Jako robot jsem se nechala kormidlovat po točitých schodech do dalšího patra budovy a skoro nevnímala. Pořád jsem sebou hloupě klepala. Na vrcholu schodů Dante odhrnul závěs a já se rozhlédla kolem. Tady to vypadalo opuštěně. Stěny zdobily různá loga společností přičemž největším z nich byl nápis Emmerson industries, roh pokoje zaplnily kožené pohovky společně s obří televizí. Myslím, že jsem věděla, kde jsem... tohle musel být provizorní „stan" pro závodníky pana Emmersona.

„Omlouvám se za to dole...jsou to volové. Máme asi půlhodiny do začátku zkoušky. Myslel jsem, že bys mohla počkat tady pokud se ti nechce na dráhu. Sem nikdo nepřijde."

Bylo mi nabídnuto místo na pohodlně vypadající pohovce, ale já opatrně zavrtěla hlavou.

„Raději bych šla na dráhu."

Vlastně jsem doopravdy nechtěla zůstat zavřená tady a čekat, až se Dante vrátí.

„Dobrá, v tom případě máme trochu času navíc a můžeme něco podniknout nebo..."

„Nerad kazím příjemnou chvíli, ale Aaron tě hledá po celým komplexu. Máš svojí prdel dostat, co nejrychleji do jeho kanclu."

Otočila jsem se ke dveřím za hlubokým hlasem. Do pokoje vstoupil cizí návštěvník ve kterém jsem poznala Alexe Turnera. Jeden z dalších závodníků. K mojí smůle jsem si nedokázala vzpomenout koho reprezentoval.

Dante

Přemýšlím zda Alexe zabiju hned nebo až později. Tohle měla být perfektní chvíle. Dřel jsem abych Beauty zase uvolnil a necítila se nervózní jako tam dole a teď přijde on. Skoro cítím jak je Beauty zase nervózní... doprdele. Z instinktů se přesunuji před Suzannah a zabraňuju alexovi zkoumat její postavu.