Nenáviď mě!

49.kapitola 2/2 - Hlavně nepanikař

Dante

Zíral jsem do stropu. Byla nulová šance abych dokázal usnout. Moje mysl se pořád točila kolem toho jak moc byl dnešek, vlastně včerejšek na hovno. Každou minutu jsem věnoval novému plánu, který zahrnoval Beauty. Fází bylo několik, ale cíl zůstával stejný. Byl jsem blízko, velice blízko. V každém případě potřebuju dostat druhou šanci. Mám zítřek... perfektní. Stačí zabavit malou protivnou Izzy, která je jako máma vlčice. Možná budu muset použít tajnou zbraň... Brandona. Zatraceně ano, tohle vyjde!

Suzannah

Seděla jsem na posteli se skicákem před sebou a tužkou v ruce. Bylo až moc brzo. Budík ukazoval teprve šest hodin a inspirace nikde. Můj mozek nefungoval, nedokázala jsem udělat jedinou čárku nabo sebejednodušší skicu. To bylo hodně špatné. Z náhlého popudu jsem vythla stranu ze skicáku a zmuchlala jí do malé kuličky. Vztekle jsem jí mrštila proti zdi a poté zkontrolovala mobil. Nic... Emma neodpověděla na ani jedinou z mých textovek nebo možnosti volání, přitom to byla ona, kdo předtím volal. Tohle celé bylo šílené. Proč jsem se ještě nesbalila a neodjela?... Frustrovaně jsem zaklonila hlavu a zapnula sluchátka. Hudba mi zaplavila mysl jen na chvíli poté se skladba změnila. Šokem jsem se vymrštila do sedu, jak mě první tóny přesunuly vzpomínkami jinam. Skladba „Lovers on the sun" mi zněla v hlavě i když byl mobil vypnutý a sluchátka pryč. Co to se mnou je? Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

„Um, Suze jsi vzhůru?"

Izzyin hlas se zdál přes dveře tlumený, ale rozhodný. Přehodila jsem deku přes nepořádek papírů a ujistila se, že je všude čisto. O chvíli později se dveře odsunuly na stranu a dovnitř nakoukla Izzy. Mile se usmála, když mě uviděla a vklouzla do pokoje.

„Ahoj, jak ses vyspala? Dobrý?"

Přikývla jsem v souhlas a uvolnila Izzy trochu místa. Také musela právě vylézt z postele, protože její pyžamo s roztomilým vzorem srdíček na kraťasech byl jasný důkaz společně s neupraveným účesem. Tričko, které měla muselo určitě patřit Brandonovi. Najednou jsem se cítila hrozně.

„Izzy, je mi líto, že jsi tady... teda tím myslím. Měla bys oslavovat s Brandonem. Jste snoubenci, neměli by jste být pořád spolu a no... bavit se?"

Zkoumala jsem izzyin výraz, jak se okamžitě podívala na stříbrný kroužek na jejím prstě a v očích se jí leskly emoce, dokud nevyskočila jako čertík za krabičky.

„Hele, vím o co se snažíš, ale to ti nevyjde. Je několik způsobů jak tady slavit a veř mii, že tohle co dělám je pro zájem vyššího dobra."

Um, cože?.. Pokud jsem předtím nebyla vzhůru, tak teď o tom nebylo pochyb. Třeštila jsem oči na Izzy a její zvláštní tanec, než se svalila zpět ne deku s nebezpečnými jiskřičkami v očích.

„Víš, tak nějak jsem přemýšlela."

O-ou, tohle se mi vůbec nelíbí... Izzy musela přečíst můj výraz protože se zašklebila.

„Přestaň se tvářit jako kaktus a poslouchej mě, ehmm takže přemýšlela jsem a prošla si všechno jedno po druhém, fakt za faktem a to všechno, prostě znáš to... pořád se teda přikláním k teorii, že owensovo tělo dost možná obývá mimozemšťan, ale pokud ne, tak je tohle jedinečná příležitost, kterou musíme využít, respektive ty jí musíš využít."

Izzy připomínala malé dítě o Vánočním ránu. Přímo sršela energií jak se usmívala svému velkému objevu a mně nenapadala jediná souvislá myšlenka. Musela jsem si v tom udělat jasno.