25. kapitola (Emma+Ryan, Dante+Suzannah)

18.7K 871 30
                                    

Emma

Uklidnilo mne , když jsem si četla esemesku od Suze, že dorazila v pohodě do autobusu. To znamenalo o starost míň, než jsem musela řešit. Vzdala jsem snahu najít tátu. Bylo to nemožné. Měla jsem o něj strach. Viděla jsem jeho reakci na to, co Ryan udělal. Chtěla jsem s ním pro jistotu mluvit, ale zmizel mi z očí. Za to se mi, ale zvedal žaludek, když jsem uprostřed davu lidí uviděla ten povýšený, spokojený úsměv, který Ryanův obličej neopustil, ani na vteřinu. Bylo neuvěřitelný, jak si užívá zájem novinářů. Nejradši bych tam šla a vrazila mu jednu do tváře. Ruka se mi zatnula do pěsti, a já zvolila taktický ústup. Otočila jsem se na patě a krok za krokem mířila k parkovišti k našemu autobusu. Chtěla jsem se konečně dostat z tohohle oblečení a když už budu u toho, tak možná si jít lehnout i bez večeře.  Přes štěrk jsem naštvaně supěla k autobusu, když jsem vzhlédla a vytřeštila oči. Co si mám myslet, když z našeho autobusu vystoupí rozesmátý Dante Owens?... Zkontrolovala jsem, že jsem si nespletla autobus, ale ne. Owens mě nemohl vidět, když jsem se přikrčila za cizím autobusem a čekala dokud neodešel, a teprve potom opustila svůj úkryt. Přeběhla jsem parkoviště s rozházenými myšlenkami v hlavě. Trhnutím jsem otevřela dveře a vyhoupla se dovnitř autobusu.

„Suze hej!?....Jsi tady?"

Skopnula jsem svoje boty a rozhlížela se. Neviděla jsem jí, ale televize byla zapnutá.

„Jo?! Jsem vzadu!"

Suze se objevila před dveřmi její ložnice, a vypadalo to, že si dala sprchu. Vlasy měla stažené do ohonu vysoko na hlavě a na sobě měla tepláky a tričko. Povytáhla jsme obočí, když jsem konečně dala boty na svoje místo.

„Ech, jo..promiň. Dostala jsi zprávu? Nemohla jsem tě najít, tak jsem šla sem a dala si sprchu?"

Jo, a tu sprchu sis dala sama?....Hloupá myšlenka mi sama naskočila v hlavě a já se za ní řádně profackovala. Poznala jsem na Suze, že je nervózní. Dvakrát sáhla bezmyšlenkovitě po svých vlasech, které si při nervozitě namotávala na prst, ale hmátla naprázdno, jelikož je teď měla kratší. Asi si všimla, že jí pozoruju, protože ruce hned spustila podél boků. Čekala jsem, že se třeba zmíní o tom proč tu byl v našem autobuse Dante Owens, ale stály jsme trapně naproti sobě v tichu. Nechala jsme to být, místo toho jsem se zamšřila na koupelnu, kam jsem strašně moc chtěla.

„Fajn, ty máš sprchu za sebou, teď je řada na mně."

Suze mi uhnula z cesty, já ze svého pokoje popadla první čisté věci, co jsme našla a zapadla s nimi v koupelně na hodně dlouhou sprchu.

Ryan

„Ryane Reede!....Jak, se opovažuješ, mě takhle vyděsit?!..Tak strašně moc jsem se bála! A co teprve, Mel! Tohle už nám nesmíš udělat, Ryane! Mohl sis něco udělat!...Jak bychom to pak zvládli?!.."

Věděl jsem, že tohle dřív nebo později přijde. Na jednu stranu jsem byl nasranej z toho, že Mel a mámu to v televizi muselo viděsit, ta druhá část by to udělala znovu. Jen, když se Melaniin účet bude moct rozšířit o další peníze na kontě. S mobilem u ucha jsem balancoval, abych se dostal do džínů a čistý košile, a to všechno jen kvůli tý podělaný párty večírku.

„Jo, mami, já vím. Jsem v pohodě, nic mi není."

„NIC TI NENÍ?!...Ryane, kolikrát ti to mám opakovat?! To už bych byla raději, kdyby jsi tady doma dělal elektrikáře, než abych to viděla znova!..."

Máma vyšilovala, to bylo naprosto jasný, ale dneska jsem chtěl oslavovat. Vyhrál jsem. Nicovi jsem nakopal prdel na dráze a Aaron mě nezabil....skvělej den.

Nenáviď mě!On viuen les histories. Descobreix ara