Nenáviď mě!

42.kapitola 3/3 - Porucha

♥ Ou-jé :D Já jsem tak dobrá, že už dneska tu mám další a taky poslední část, tak si to užijte. Postupně budeme těm dvěma vtloukat rozum do hlavy xD ♥

Emma

Vědoucí a děsivý. Přesně tak bych popsala výraz paní Reedové, jakmile jsem opatrně procházela kolem ní zpátky do pokoje pro hosty. Nestarala se, ale všechno věděla. Včetně toho jaký mám hlad, protože na tom malém nočním stolku vedle postele stál tác se sklenicí pomerančového džusu a ty nejlepší lívance se sirupem na světě. Byla to záhada a jakmile bylo i moje břicho nacpané k praknutí byl čas. Hodila jsem na sebe tepláky a vytahané tričko spolu s výměnou čoček za mé brýle. Popsala bych se jako připravená i když moje nálada tomu neodpovídala. Potichu a se zadržováním dechu jsem našlapovala po schodech dolů a jen tlumené hlasy mě zastavili.

„Neměl bys tolik vyvádět, uvolni se."

Ztuhla jsem na místě a neodvažovala se pohnout. Měla bych se otočit, odkašlat si nebo prostě dát jakkoliv najevo svojí přítomnost. Rozhodně nebylo dobré stát tiše za pootevřenými dveřmi a poslouchat rozhovor Ryana s jeho sestrou. Překvapilo mě, že ryanův hlas zněl v odpovědi unaveně.

„Že to říkáš zrovna ty. Jsem v pohodě Mel. Co ty, dobrý? Máš bolesti?"

Nastalo ticho, ale v mojí hlavě byl přesný obrázek. Ryanův obličej kde je mezi jeho obočím vráska a nervózní úsměv, kterým se snaží zlehčit situaci.

„Trochu, ale je to dobré. Jsem v pořádku. Co Emma? Nevypadala moc v pořádku."

Jedna věc byla poslouchat cizí rozhovor, ale něco jiného bylo poslouchat jak se někdo baví o vás a nevím, jestli jsem byla připravená slyšet ryanovu odpoveď.

„Koho to zajímá. Brzo zmizí a pak tě vezmu třeba na pár hodin do hor nebo kamkoliv budeš chtít. Jen my dva Mel, já a ty."

Do háje... Odposlouchávání se mi vymstilo. Bylo to, jako by mi nikdo drtil srdce v mém hrudníku spolu s plícemi. V tom hlase byla jemnost, něha a rozhodně láska. Já byla jako olověné závaží na ryanově noze. Už nebylo potřeba abych se mučila ještě víc. Strčením do dveří jsem dala dost hlsitě najevo svojí přítomnost a zakolísala ve dveřích jakmile moje oči vyhledaly nový obrázek. Ryanova sestra seděla na vozíku v rohu garáže a Ryan klečel před ní. Její nohy byly vyhozeny na jeho kolenou a Ryan sám rytmicky roztíral krém po dívčiných lýtkách. Přestal, když si mě všiml stát ve dveřích. Stala se ta stejná změna. Rysy v obličeji mu ztvrdly, držení v ramenou se napřímilo jako by ze mě cítil hrozbu. Dívka v křesle se ani nehnula, ale usmála se mým směrem.

„Konečně jsi tady. Můžeme začít."

Aniž by se na mě Ryan podíval a otřel ruce do opodál ležícího ručníku. I on se převlékl. Jeho věcí nahradily klasické tepláky a tílko. Jen jeho přístup zůstal stejný, chladný. Zašeptal několik slov do dívčina ucha a jakoby nic nevážila jí zvedl z vozíku. Pozorovala jsem, jak mu jeho sestra omotává ruce kolem krku a nechává se nést do blízkého pohodlně vypadajícího křesla. Předtím uniklo mému zkoumání, ale teď ne. Velké proutěné křeslo naplněné polštáři se skrývalo v blízkosti pacovního stolu a podle knih, které byly úhledně poskládány v okolí nebylo pochyb o tom, že křeslo je hojně používané. Ryan položil dívku do křesla a postaral se, že kolem ní pečlivě omotal deku. Nedokázala jsem pohnout jediným nervem v mém těle. Tak moc to k Ryanu Reedovi nesedělo a přeci jen to vypadalo tak domácky.

„Nemáš nic lepšího na práci, než tam tak stát a zírat?"

Podpásovka... Nachytal mě. Ryan se napřímil do plné výšky, jak odstoupil od jeho sestry, která na něj hodila ošklivý obličej a zasyčela jeho jméno. Zastala se mě, což jsem ocenila, ale bylo to jedno. Měl pravdu. Rychlými kroky a plná soustředění jsem se postavila k upevněné motorce. Bylo načase zapojit mozkové závity a ukázat, co dokážu. Zvlášť mě motivoval úšklebek na ryanově tváři, když mi přinesl bednu s nářadím a položil jí na zem těsně ke mně. Vyzíval mě a já tu výzvu rozhodně neodmítla. Pustila jsem se do práce i za zvídavých pohledů dvou párů očí, ponořila jsem se do práce, nechala svoje znalosti pracovat a z části uklidňovat. Tátova garáž bylo i mé oblíbené místo a tohle se od ní nijak nelišilo. Koutkem oka jsem pozorovala i Ryana, který se zaobíral vlastní prací ale hlídal mě. Mohl jak chtěl. Pomalu a opatrně jsem odstraňovala součásti pláště a kontrolovala vnitřní součástky za zvuku otáčení stránek za mými zády a nakonec za zvuku hlsitých bubnů a kytary, když Ryan spustil playlist na svém mobilu. Nedala jsem najevo nic, ale jakmile melodie zaplnila moje myšlení bylo všechno kompletní, holka, která trávila hodiny v otcově dílně při poslechu drsné hudby. To jsem byla já a ryanův hudební vkus se příliš nelišil od vkusu mého otce, až na to, že do playlistu byly nepochybně zařazeny i skladby čistě dívčího charakteru pro jeho sestru. Ryan Reed byl prostě starostlivý pitomec.