Nenáviď mě!

59.kapitola - Sladký konec

O měsíc později....

Emma

Pohybovala jsem se na hranici povolené rychlosti. Ručička pomalu mířila po červených číslech a to jsme jeli po dálnici. S lehkostí jsem jela po poloprázdné pustině a asfaltu.

„Kurva, zpomal! Neumřu v autě!"

Řítila jsem se v novém BMW a nehnula brvou. Jemně se moje ruka přesunula na řadící páku.

„Přiznej to a já zpomalím!"

S hraným úsměvem jsem se obrátila na zadní sedadlo. Ryan se držel zuby nehty potahu. Ještě o maličko jsem zrychlila.

„Bláznivá ženská! Fajn, dovedeš řídit auto stejně dobře jako motorku. Spokojená?!"

Velmi... Pár pohyby jsem jsem zpomalila během pár vteřin a uvedla rychlost do normálu. Ze zadního sedadla se ozvala další nadávka.Zkontrolovala jsem ryanův stav zpětným zrcátkem.

„Říkal jsi něco?"

Chudáček Ryan Reed trucoval. Pousmála jsem se skrytá za svými slunečními brýlemi a užívala si jízdu. Od minulého týdne, kdy se uklidnila většina fám o vztahu mezi mnou hlavním závodníkem motocrossu jsem se stala senzací. Odhalením, že Aaron Emmerson má dceru. Byla jsem nástupce tátovi společnosti a hned druhý den po tiskové konferenci jsem byla na titulních stránkách časopisů a některých novin. Dokonce se mi na internetu založil fanklub, který ale neměl moc pěkné ohlasy. Vztah s oblíbeným závodníkem se nedal moc dobře tajit. Proto mě polovina dívek na planetě nenáviděla a ta druhá... no, asi se neozvala. Po půlhodině jízdy v naprosté tichosti jsem zaparkovala na jedné stráni. Louka, kam oko dohlédne. Vyskočila jsem ze sedadla řidiče jen abych z kufru vytáhla berle a taky velký piknikový koš. K mému překvapení na mě z kufru civělo i něco jiného... něco čtyřnohého.

„Quintone, ty jeden slídívej kocoure! Jak ses tam dostal?!"

Kocour zaprskal a ladně vyskočil z auta na trávu. Koulil na mě s jeho smaragdovýma a kočičíma očima. Chlupatá koule mě následovala s charakteristickým cinkáním kolem auta. Jo, rolnička byla můj nápad. Ryan seděl napůl cesty z auta.

„Co se děje?"

Nemusela jsem odpovídat. Quinton spokojeně vyskočil na reedův klín. Nevděčnej kocour... Ryan se zasmál hlubokým smíchem a popadl jeho berle. Opatrně jsem mu pomohla z auta.

„Tak pojď chlapáku, ten kousek ujdeš."

Quinton skákal v trávě jako zblázněné kotě. Ocasem švihal do výšky a nebýt cinkání, tak by byl v háji. Já s košíkem v ruce a dekou v druhé jsem šla po boku Ryana a koukem oka pozorovala. Zlomená noha znamenala mínus, ale na druhou stranu Ryan každým krokem posiloval ruce a výsledky stály za to. Ano, jsem sobecká mrcha.

„Neměla jsi mu dávat ten zvonek, takhle nic neuloví."

Uniklo mi odfrknutí, jak celé zrzavé stvoření zmizelo ve vysoké trávě.

„Nemusí nic lovit. Doma má neustále plnou misku žrádla."

Zastavila jsem na místě, které vypadalo přijatelně a rozložila deku s košem kus vedle. Pak byl čas dostal Ryana na zem. Do sundání sádry mu zbývalo pět dní a oba jsme se nemohli dočkat. Reed nebyl žádné peříčko. Přísahám Ryan byl skoro na zemi, když to udělal znovu. Strhl mojí váhu sebou a já skončila rozplácla na jeho hrudi. Samozřejmě se ta hrudi okamžitě otřásala smíchem.

„Vždycky mi podlehneš, co?"

Zvedla jsem naštvaně hlavu, ale neubránila se úsměvu při pohledu na Ryana. Poslední dobou se s dobrými zprávami roztrhl pytel. Jeho sestra podstupuje terapie velmi dobře. Stále nedokáže chodit, ale zvládne stát na vlastních nohou, což je úžasný pokrok. Viděla jsem video, které poslali z její léčby a Ryan mohl hrát drsňáka, já viděla ty lesklé oči, když viděl svou sestru stát. Ale zpátky na louku a k tomu namyšlenému úsměvu.