Nenáviď mě!

40.kapitola (Suzannah+Dante)

Už je hodně pozdě v noci, ale já stejně píšu a tady je další kapitola xD Bohužel jsme se vrátila pozdě z venku a nestihla jsem kapitolu napsat večer, takže tady je ta očekávaná kapča. A užijte si jí ;) No, co říkáte Dante+Suzannah=???

Dante

Euforie. I když by mělo být nepohodlný sedět na tomhle křesle u Aarona v buse, tak můj pocit neustával. Pořád jsem měl před očima Nicův rozmlácený ksicht.

„Dante! Vnímej mě!"

Aaronovi pěsti dopadly na malý stůl přede mnou a nešlo si nevšimnout doutníku, který šéf držel mezi prsty. Myslel jsem, že přestal. No, zjevně ne.

„Kvůli čemu jsi to začal? Nebo tvrdíš, že si začal Collins?"

Aaron přešel ze svojí vzteklý formy do role kliďase a to nikdy neznamená nic dobrýho. V hlavě mi tepalo a rozhodně jsem necítil svůj žaludek na svém místě, ale všechna bolest byla dobrá. A na Aaronovu otázku? Usmál jsem se. Nebyla možnost, aby si ten srab začal. Na to neměl koule. Aaron věděl, co vyčíst z mojí tváře. Dlouze potáhl kouř dovnitř a pak se celým autobusem nesl hnusnej smrad.

„Uvědomuješ si, že tě můžu vyhodit? Financuju tě Dante a ty to jen tak zahodíš. Vím moc dobře, že Nicolas Collins je idiot, ale tohle?... podělal jsi to Dante. Moje otázka je proč?"

Svíral jsme pěsti, když mi hlavou projel okamžik, kdy moje levačka odtáhla toho bastarda od těch dveří. neměl v sobě ani kousek cti nebo morálky. Nico byl debil a Aaron byl... naštvaný.

„Proč mám takový pocit, že s tím má co dočinění Suzannah?"

Kurva... Aaron nebyl na hlavu. Uměl si dát věci dohromady. Sledoval mě, ale stejně se mu ramena napínaly vztekem. Suzannah s tím měla společného nic a přitom všechno. Neodpověděl jsem. Vypadala vyděšeně, když jí Viktor odváděl pryč. Aaron hodil doutník pryč.

„Vypadni. Budu muset s Borisem zařídit odškodnění. Jisté je, že ty do závodu nenastoupíš."

Ztuhl jsem v půlce pohybu ke dveřím. Nenastoupím?... Aaron praštil znovu do stolu.

„Řekl jsem ti vypadni!Podle toho, co vidím nebudeš schopný pozítří nastoupit, takže opusť-můj-autobus a najdi si zatraceně Beth ať ti ošetří rány. Nechci tě tu vidět!"

Vyhověl jsem Aaronovi a vypadnul z toho místa. Všechno se vyřeší zítra, ale dneska, teď bylo všechno jasné. Nehodlal jsem jít za Beth, ale za někým úplně jiným. Slíbila mi dvacetčtyři hodin a já myslím, že mé ultimatum vyprší, až dnes ráno.

Suzannah

Nic nefunguje! Přešlapuju na místě, chodím dokola, koušu si nehty nervozitou. Nic nezabírá! Naivní část mě doufala, že možná přijde. Proč se vůbec takhle chovám?! ... V hlavě se mi odehrává pořád jedno a to samé. Dante jak mlátí Nica Collinse, je jako bojový stroj, nezastavuje. Bylo to děsivé. Mám chuť do něčeho kopnout, když se dveře otevírají, rozestupují se do stran a pak tam stojí on. Na ukazováčku se mu houpe klíč.

„Ahoj Beauty."

Moje oči přeměří každý centimetr a mám zlost, když vidím, že s ránou na jeho spánku nikdo nic neudělal. Oblečení má špinavé, vlasy rozcuchané a přesto, že mu pan Emmerson vyhrožoval křikem tu stojí a usmívá se. Chladný noční vzduch pronikající skrz dveře mě nutí utáhnout su župan těsně k sobě.

„Mohu dál?"

Ruce má strčené v kapsách bundy, když tam skoro pobaveně stojí a čeká. Čeká na mojí odpově'd a já přitom stojím jako přimražená na místě, neschopná se pohnout. Ještě před chvílí jsem vyšilovala, tam venku to muselo vypadat, že se ze mě stal blázen a když je konečně tady v pořádku, tak já...ztuhnu.