Nenáviď mě!

24.kapitola (Ryan, Dante+Suzannah)

Ryan

„Proč jste zvolil udělat něco takového? Bylo vám v tu chvíli snad jasné, že je dost velké riziko, že se stane něco, co by jste nemusel přežít?“

Stál jsem už asi tři minuty s nějakou vlezlou novinářkou. Byl to ten typ novinářky, která ze mě chtěla vytáhnout hlavně kraviny z mýho života. Unavovalo mě to. Držel jsem si na ksichtu úsměv o kterým jsem  věděl, že uspěje a nebudu vypadat, jako idiot. Nebylo to po prvý, co jsem tuhle otázku během posledních dvou hodin dostal. Bylo to nesčetněkrát za celou tuhle dobu. Převzal jsme pohár a šek, hlavně ten šek a teď bylo na řadě nakrmit tyhle bulvární časopisy a televizi.  Povedlo se mi zvládnout můj jeden z několika sexy výrazů, který neušel ani téhle novinářce a naklonil se k jejímu uchu. Okamžitě jsme ucítil vůni drahého těžkého parfému a bojoval se zadusením.

„Upřednostňuju cestu za výhrou, a tohle bylo fajn řešení, ne?....“

Asi se dostavil efekt, jaký jsem čekal, protože zůstala i s propiskou v ruce stát a já dostal šanci vypadnout. Hned jsme se posunul o několik metrů dál, než přede mne skočil někdo další. Nechával jsem se fotit, odpovídal na otázky, který mi někdo položila doufal, že co nejdřív vypadnu.

„Ryane Reede! Je pravda, že se právě teď připravuje večírek na oslavu prvního závodu?...“

Zapózoval jsem pro jednu kameru s jednou holkou, která mi podala svůj loket k podepsání a přitom jsem studoval očima mladého reportéra přede mnou. Věděl jsme o večírku, který se tradičně konal po závodě. Aaron vždycky pronajmul klub v nejbližším městě a tam se pak konala párty. Odmávl jsme otázku rukou a dral se stále dopředu. Dante musel být někde jinde, protože jeho příznivci byli někde jinde.

„Na co využijete peníze z výhry, Ryane?.....Je pravda, že na dnešní večer jste si vybral svůj doprovod? Kde se bude konat večírek, Reede?...“

Vážně bych nejradši všechny poslal do háje, co nejrychleji. Po tomhle kole budu potřebovat silný aspirin. Připravoval jsme si v hlavě první odpovědi, co mě napadli. Nebyl jsme sice, ten kdo se staral o vystupování, ale nikdy jsme nikoho neseřval, ani nežaloval.

„S dovolením. Tady Ryan využije peníze podle jeho uvážení, co se týče jeho doprovodu zkuste to jinde a na večírek se dostanete jenom s pozvánkou, jasné?“

Možná, že jsme změnil názor  a není špatný tady zůstat, aspoň to vypadalo  líp, než tón hlasu Aarona za mými zády. Jo, teď jsem naprosto v hajzlu....

Suzannah

Pokládám to za úspěch, že jsem se zvládla dostat sama do autobusu aniž by mě někdo ušlapal, okradl nebo něco jiného. Emmu jsme v tom zmatku nedokázala najít a na její mobil jsem se taky nedovolala. Poslala jsem jí esemesku, že půjdu zpět do autobusu, což jsme taky udělala. Děkovala jsem za zvukotěsné útočiště tohohle autobusu. Odkopla jsem svoje boty pryč a natočila si sklenici vody. Zahlédla jsem koutkem oka pohyb a při doteku srsti u mých nohou jsem nadskočila.

„Vypadni! Jdi dál a to hned!“

Vyprskla jsme vodu do dřezu a snažila se kocoura u mých nohou zabít pohledem. Já tak nenávidím kočky. Nechápu proč jsme si tohle stvoření pekla nechali. Já nesnáším jeho, on nesnáší mě je v tom určitá přírodní logika. Pohledem jsme pozorovala, jak Quinton vyskakuje na pohovku a plíží se kolem až si lehnul do polštářů. Zaprskal na mě a já mu to oplatila. Skvělý, zůstat zavřená v autobuse s ním.... Při neustálém kočičím pohledu jsme za dozoru napustila plnou misku vody a položila jí na postel. Kocour seskočil na zem a šel ke mně. Já jsem couvala.