Nenáviď mě!

12.kapitola - Relaxace

Emma

„Fajn...všechno ti odpouštím. Tahle vířivka je božská!"

Vzala jsem dneska Suze vyzkoušet bazén na střeše. Už ráno jsme se převlékly do plavek a vyrazily. Přišlo mi to, jako dobrý plán. Žádné starosti jen relaxovat.

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi srazila Ryana Reeda, Em. To je prostě nemyslitelný. Nevěděla jsem, že ho nenávidíš, až tolik abys ho srazila na motorce.....

Věděla jsem, že tím, že to Suze prozradím mi to bude předhazovat po zbytek mého života.

„Hej, já jsem neřekla, že ho nenávidím a já ho nesrazila.....ten blbec  vjel rychle do zatáčky, to on málem srazil mě. "

Už mě unavovalo, jak to Suze neustále vytahovala a připomínala mi to. Radši jsem se natáhla na lehátku a nechala jí ve výřivce. Nasadila jsem si sluneční brýle a byla rozhodnutá se nehnout z místa dokud nechytnu nějaký ten bronz. Asi po pěti minutách jsem slyšela, jak Suze vylézá z vody a bere si místo na lehátku vedle mně.

„Myslím, že vím, co je tvůj problém...Ryan Reed se ti líbí a žárlíš, protože si pamatuju, jak jsi vyváděla, když se objevil jako vycházející hvězda v časopisech. Uznej, že tvůj táta mu věnoval dost pozornosti....žárlila jsi a zůstalo ti to."

A moje reakce?....Začala jsem se smát na celé kolo, až mě začaly slzet oči a bolet břicho.

„Měla bys být vtipná častěji Suze, je to sranda....já a žárlit na Ryana Reeda, to je tak stupidní. Prosím tě, vždyť ten by si ani sám nedokázal ustlat postel."

Smích mě přešel a já zůstala zírat na klidnou Suze, která seděla na lehátku a ručníkem si sušila vlasy.

„Když myslíš, Em.....jen, že Ryan Reed je někdo, kdo tě dokáže vytočit během pěti vteřin a to jsi s ním ani nemluvila."

Zvedla jsem ukazováček do vzduchu a zvedla se z lehátka.

„Tak za prvé....je spousta lidí, co mě štve. Třeba si pamatuješ na učitele psychologie?...Profesora Andersona?..ten mě štve. Byla jsem naštvaná i na slečnu Seleovou na internátu a to nemluvím o Justinovi Wellsovi, když mě chtěl pozvat na rande."

„Och na toho si pamatuju, byl to ten, co se bál snad i vlastního stínu, pokračuj...."

Pochodovala jsem kolem bazénu ze strany na stranu.

„Za druhé.....mluvila jsem s ním pamatuješ? Měl dost velký zájem o číslo mého pojištění a udání mě na policii. Dokonce jsem ho tam nenechala ležet na zemi, ale snažila se o první pomoc. To je dost, ne? A ze třetí......nevytáčí mě do pěti vteřin."

Tak skončila jsem. Ruce jsem zatínala do pěstí a měla chuť něco rozbít. Stoupnula  jsem si na kraj bazénu a skočila. Voda byla chladnější, ale příjemná. Úplně mě pohltila. Plavala jsem na jeden konec bazénu po jeho dně a zpátky. Vynořila jsem se na kraji naproti Suze, která stále ještě nekončila s vysoušením jejích vlasů. Pak, ale přestala.

„Víš, že to že jsi skočila do toho bazénu jenom potvrzuje, co jsem řekla, že jo.......jak by řekl profesor Anderson dětinsky jsi  utekla od problému debaty a hledala rozptýlení...."

„Zmlkni, Suze!"

Hodila jsem po Suze nafukovací míč, co se mi dostal k ruce....zásah. Někdy bylo celkem složitý vydržet, jaká byla Suze šprtka. Učila se a měla áčka odshora až dolů, což se dost hodilo, když jsem opisovala úkoly, ale někdy to lezlo na nervy.