Nenáviď mě!

27.kapitola - Suzannah, Ryan+Emma

Tak po dlouhé době..asi 18 dnech :D....se vracím k psaní této povídky. Myslela jsem, že to stihnu o dost dřív, ale no jo...okolnosti a učení k tomu nebylo :( proto je to tady, až teď :) Užijte si to :D

Emma

„A vy jste jako, kdo?...“

Upřela jsem pohled na neznámého kluka. Předtím jsem neměla čas si jej pořádně prohlédnout. Vypadal mi povědomě, teda aspoň ve tváři. Zbytek jeho těla byl totiž pokryt, jak to vypadalo tetováním. Jeho paže určitě. Měl hnědé krátké vlasy a když, jsem se mu podívala do hnědých očí, tak se usmál. Opatrně jsem se přesunula svým zkoumáním k té holce. Seděla těsně vedle toho kluka a v klidu si hověla v jeho objetí, jako by jí bylo jedno, že jak bych já řekla vypadala o víc než hlavu a půl menší. Na tváři měla ten nejširší úsměv, jaký jsem , kdy viděla a měla modré oči, které skryla za kouřovými stíny. Hned jsem si všimla jejího dokonalého opálení a taky černého tílka s potrhanými džínovými šortkami, které ale vůbec neladily s jejími zářivě žlutými žabkami a růžově nalakovanými nehty u nohou. Asi jsem se prozradila se svým zíráním, protože Owens zatleskal hlasitě rukama a přitáhl, tak k sobě veškerou pozornost.

„Fajn lidi, vypadá to, že jsem tady ten nestrannej, takže pokud, tady Princezna dokončila prohlídku půjdeme k hlavní věci, ne?....“

Střelila jsem smrtící pohled po Owensovi a zaskřípala zuby.

„Ještě jednou mi řekni, Princezno a já tě vlastnoručně nakopu do zadku v botách na podpatku.“

Nejsem si jistá, ale myslím, že polovina všech lidí v autě zadržovala smích, včetně Suze, kterou jsem slyšela změnit smích na kašel. Potíž byla v tom, že já to myslela vážně.

„To bych v těhle botách rád viděl, Princezno.“

Modlila jsem se aby tahle cesta skončila, co nejdřív, protože jsem měla sebeovládání na maximum. Následovala jsem Reedův pohled dolů po mých nohou, až dolů k mým pohodlným žabkám, které jsem koupila levně v jednom výprodeji. Měla jsem chuť strhnout Ryanovi ty brýle z obličeje, možná bych tak odhalila parádního monokla, nebo cokoliv jinýho, co se snaží skrýt. Jo, to musím udělat.... Na svém lokti jsem ucítila Suzahnino sevření, ale stejně jsem nechtěla uhnout při Reedově stupidním úšklebku.

„Pro tebe platí to samý, Reede, OK?“

K mému překvapení Reed neudělal nic, než, že si brýle popostrčil na nose a zkřížil ruce na hrudi. To udělal vlastně předtím, než se autem rozlehlo zapištění a kolem mých ramenou se omotaly dvě ruce spolu se smíchem v mém obličeji.

„Páni, líbí se mi! Prosím, řekni mi, až budeš chtít tomu idiotovi nakopat zadek. Musím být u toho.“

Překvapeně jsem se osvobodila z drtivého objetí a podívala se na malou černovlásku, která na mě zírala nazpátky dokud si nezastrčila vlasy za ucho a nepodala mi ruku.

„Jsem Izabella, ale říkejte mi Izzi.“

Pořád jsme moc nepochopila, co se děje, ale uhnula jsem nově představené Izzi, aby si podala ruku i se Suze a můj pohled padnul na kluka za ní. Mrknul na mě a pořád držel jednu ruku na stehně Izzi.

„Čau, jsem Brandone, rád tě poznávám.“

Natáhl ke mně ruku, a já jí váhavě stiskla. Přeci jen působil svým způsobem, trochu děsivě. Suze se za mnou zavrtěla a přese mne zamávala na Brandona, který jí to oplatil stejně. Izzi se vrátila na svoje místo, a já si všimla, jak se tetovaná paže znova usadila na jejích ramenech. Zajímalo mě, jestli spolu něco mají...