Nenáviď mě!

46.kapitola - S pravdou ven

Doufám, že si tohle užijte a aspoň na chvíli to „utiší" vaší touhu po pokračování xD

Ryan

Po celé gáraži se vznášely výpary ze sprejů a barev. Musel jsem dokonce otevřít vjezd do garáže jinak by byla možnost udušení tím svinstvem víc, než pravděpodobná. Trvalo mi necelou hodinu vyměnit vadnou součástku a byl jsem víc, než přesvědčen, že je všechno dokonalé. Zbývala jen poslední zkouška. Nejraději bych prostě nastartoval, nechal motor burácet garáží, ale neměl jsem v ůmyslu aby Emma upustila leknutím pistoli, kterou měla v ruce a způsobila by nepořádek, který by si vyžádal nové škody. Byla jako v transu. S bílými rukavicemi a rouškou přes její ústa se pohybovala kolem mého stroje. Dávala mi prostor k jejímu pozorování. Ona věděla, co dělá. Neviděl jsem její práci a stále mi nešlo do hlavy, jak ona... jak může být někdo takový natolik komplikovaný. Blond vlasy měla vyčesaná do toho sexy ležérního drdolu na vrcholu hlavy a její brýle dělaly její zelené oči jen většími.

„Zíráš na mě."

Neuhnula očima od mého Kotěte. Pomalé tahy klouzaly po plášti a nanášela vrstvu barvy na povrch. Před půlhodinou pracovala se štětci, mohl jsem vidět její prsty jak kloužou po hladkém kovu a její plné soustředění. Kdyby nemluvila byla by... přijatelná. Zvedl jsem se z křesla a přešel do bezpečné vzdálenosti za její záda. Skladba v mém mobilu skončila a nahradila jí pomalá píseň „Nothing else matters" Nechápu, proč je na mém playlistu, ale ta píseň má nějakou hloubku. Emma odložila pistoli na stolek a stáhla si roušku ze rtů.

„Nejsem tak pitomá Reede, takže dej laskavě oči z mého zadku dřív, než použiju jednu z těhle věcí abych ti zmalovala obličej."

Kočka má drápy... Moje koutky úst cukaly nahoru. Nemá šanci. Tvrdím to stále, kdyby držela její pusu zavřenou nebyla by tak otravná. S obrovským zaujetím čistila nástroje do čistých hadrů. Tahle holka měla prostě problém. Udělal jsem krok vpřed, vyhnul se místům, kde moje zlatíčko nalakovala a hledal reakci jejího těla na mě. Napjala se, ztuhla a její oči se zúžily do malých štěrbin. Přesně v tu chvíli připomínala přesně toho zpropadeného kocoura... jak, že se to jmenoval?...to je jedno.

„Dotkni se toho čerstvého laku a já ti zaručuju, že budeš šest stop pod zemí dřív, než se naděješ."

Zasyčela na mě její rozkazy. Skupina Mettalica opakovala refrém a zvuk kytary spolu s bicími se plížil stěnami. Kdepak, mám v úmyslu z ní dostat, co nejvíc... Pravou rukou, jsem přejel po své bradě. Zapomněl jsem se oholit a myslím, že v tom nebyl ten problém.

„Přece bys nechtěla fanoušky připravit o tuhle tvář, Emmo."

Z jejího hrdla se ozval hořký smích.

„Tvoje ego je neuvěřitelný. Děláš to často, že se měníš z blbce na někoho normálního během okamžiku?"

Mohl bych jí argumentovat. V její hlavě musel chybět nějaký filtr, který by zabránil její puse říkat slova přímo. Kdy mě naposled tak přímo urazila holka? V mém domě? V mojí garáži? Kurva, na týhle planetě nikdo takový nebyl... Roztáhl jsem paže a protáhl se.

„Narozením a výchovou, kotě. Co ty?... Chladná mrcha uvnitř i na povrch, že?"

Arogantně jsem s eusmíval, jak mrštila hadr do rohu místnosti. Otočila se tak rychle, až mě ostrost jejího pohledu překvapila.

„Hele, mám toho už plný zuby. Ty o mně nic nevíš, nevíš ani jednu podstatnou věc, ani jednu jedinou zatracenou věc, která by ti dala právo mě soudit, tak proč nedržíš hubu?!"