Nenáviď mě!

44.kapitola - V chaosu

Emma

Jak šíleně tohle musí vypadat? Jdu po chodníku vedle Ryana Reeda, vlastně oprava... jdu po chodníku vedle inkognito ega Ryana Reeda. On jde se svěšenou hlavou, rukama v kapsách, nezvedá pohled, neprojevuje sebemenší zájem krom kontrolování jeho mobilu. Je to divné. Ulice je tichá oproti rušným ulicím Sydney. Dá se říct, že tohle město je malebné ale odstrčené. Zajímalo mne zda právě odtud Ryan Reed pochází nebo svojí rodinu později přestěhoval. V jednom má pravdu... chrání si své soukromí a pokud chodí takhle pokaždé ven, nemá cenu divit se, že jeho převlek vychází. Ne, on s černými brýlemi, kšiltem hluboko do čela a zavřený ve vlastních myšlenkách nemohl působit jako populární osobnost. Ta představa mi prostě přišla směšná.

„Co je vtipnýho?"

Ani jsem si neuvědomila, že se směji nahlas dokud na to Ryan neupozornil. Jeho mobil zmizel v kapse bundy ale nezvedl pohled od chodníku. Jeětě šílenější jsme byli my dva, bok po boku jako pár. Ta představa mě rozesmála znovu. Ne, to se nestane.

„Vlastně jsi mě rozesmál ty a ten tvůj převlek. Přiznej si to... nechtěl bys raději aby si měl na každém prstu sexy fanynku a mohl se usmívat do fotoaparátu pro přední strany časopisů, co?"

Pravdou je, že jsem měla dobrou náladu, chtěla jsem Ryana poškádlit, ale jakmilem poslední slovo opustilo moje ústa bylo po smíchu. Ryan není moc humorný typ. Zastavil uprostřed chodníku a vztekle strhl své brýle stranou. Jeho pronikavý pohled se zaměřil na mě a přímo mě přimrazil na místě.

„Chceš říct tajemství Emmersonová?"

Nikdy necouvám, neutíkám a tahle situace nebyla výjimkou. Už předtím mi bylo jasné, že podle vlhkých vlasů jsem nebyla jediná, kdo si dal sprchu. Stejná vůně čistého mýdla zasáhla můj nos.

„Mám dojem, že bys pod světlama novinářů, slávy a popularity nevydržela ani pět minut. Co mi na to řekneš?"

Zatraceně... Tenhle tah se mi vymkl z rukou, má slova se obrátila proti mně. Silou vůle jsem odtrhla pohled doleva a strčením do reedovi hrudi se kterou to ani nehnulo získala trochu prostoru k dýchání.

„Jsi blbec."

Nenáviděla jsem se za to, že zvrátil mojí kontrolu, donutil můj tep nebezpečně rychle pulsovat a narušil můj osobní prostor. Nasupeně jsem kráčela ulicí dál aniž bych věděla kam. Během chvíle mě pár dlouhých nohou dohnal a stejně tak i ta pronikavá vůně.

„Od narození Emmersonová a... mám bod. Jedna nula pro mě kotě."

Z reflexu se můj loket vyřítil do míst, kde měla být podle očekávání ryanova žebra. Úder nikdy nepřišel, loket prošel naprázdno vzduchem a v mých uších se ozývala ozvěna smíchu přede mnou.

„Dobrý tah, ale pomalý."

Úšklebek na tváři Ryana Reeda mi byl jen provokativní odpovědí a řekla bych, že mojí zkázou se stal malý dolíček pravé tváři... zatraceně není divu, že z něj holky ztrácí mozek. Považujte mne za dětinskou nánu, ale vyplázla jsem jazyk na ryanova záda hned jakmile se spokojeně otočil. Pitomec...

Ryan

Netipoval bych, že z tak nudný cesta by se mohla stát taková sranda. Ten lesk v jejích očích, když si myslela že má navrch byl k nezaplacení. Ona by nepřežila s jejím nosem zvednutým nahoru. Skoro sršela vztekem po jejím malém fiasku. Nepochybně mě proklínala všemožnými jmény, které měla na tom sladkém jazyku celou cestu až k Timovi. Zapadlý obchod nesoucí název „Timovo kutilství" bylo něco jako zasraně kouzelný místo v nějaký pohádce pro mimina. Starý Tim měl všechno, co jsem kdy potřeboval. Mohlo jí to sebemenší kravinu a on jí sehnal. Ten chlap byl prostě kurva čaroděj.