Nenáviď mě!

26.kapitola - (Emma, Dante+Suzannah)

Emma

Divné cloumání ze strany, na stranu mým tělem bylo to, co mne vzbudilo. To, Suzahnin hlas a taky známé lechtání srsti na mém obličeji. Z polospánku jsem se zašklebila a ohnala se po chlupatém cíli. Zabralo to. Mohla jsem spát dál, dokud jsem neucítila další cloumání mým ramenem.

„Emmo! Víš, jak těžký je dostat tě z postele?! Vstaň už!.....“

Naštvaně jsem otevřela oči a dostalo se pohledu na Suze, která se usilovně snažila o moje probuzení, alespoň jsem předpokládala, že ta rozmazaná skvrna přede mnou bude Suze.

„Tak, hele, vylez z tý postele jinak za sebe neručím!“

Stoprocentně to byla Suze. Snažila jsem se zaostřit před sebe, ale vzdala jsem to, když mi na obličeji přistál polštář. Naštvaně jsem zamručela a hodila ho zpátky. Očividně jsem se netrefila.

„Vedle, Em. Bez brýlí jsi slepá, jako patrona a radím ti pohnout. Tvůj táta sedí v autobuse už pár minut.“

Táta je tady?!...Rychle jsem sáhla na noční stolek a nahmatala svoje brýle. Přehodila jsem deku pryč a rychle hledala svoje pantofle. Za mými zády se ozvalo nespokojené kočičí prskání. Otočila jsem se a pozorovala Quintona, který se snažil dostat z pod peřiny, která na něm přistála mojí vinou. Nebyl moc spokojený. Vymotala jsem ho z té pasti a pročísla mu srst.

„No, dobré ráno fešáku, kdepak jsi byl?.....“

„No, promiň?....Mně dobré ráno nepopřeješ, ale jemu, jo?!“

Drbala jsem Quintona za ušima, jak to má nejraději z čehož okamžitě začala příst a posunula si brýle na nose, než jsem se s hraným omluvným výrazem podívala na Suze. Vypadalo to, že už je delší dobu na nohou. Všimla jsem si make-upu na jejím obličeji a jednoduchých kraťasech a košili, která jí sahala jen do poloviny břicha a tam byla zavázaná na uzel.

„Promiň, Suze. Dobré ráno...a teď. Proč mě budíš v.....“

Otočila jsem se znovu k mému nočnímu stolku a hledala mobil, který jsem ale neviděla nikde v dosahu. Kam jsem ho kruci včera dala?...

„..půl desátý?! To myslíš?..Spíš jako zabitá. Nebudila bych tě, ale tvůj táta přišel sem a přinesl sem bohužel tuhle chlupatou příšeru.“

Vnitřně jsem zasténala. Jen představa buzení byla odporná, navíc neměla jsem úplně nelepší pocit, když jsem byla vyhozena z mojí postele, ještě s vědomím, že nespěchám na žádné přednášky nebo ranní semináře....kde je moje zasloužené volno? Nechala jsem Quintona seskočit z mojí postele a sama se postavila. Tenhle pokoj byl moc malý pro nás obě se Suze, jak se hned ukázalo. Se Suze jsme se střetly pohledem a ona vycouvala pryč z pokoje. Prohledala jsem svůj kufr o němž jsem rozhodla, že jeho vybalování je zbytečné a vybrala černé kraťasy podobné Suzahniným s kombinací bílého tílka. Rychle jsčm na sebe věci bez sprchy hodila a přitom se vyhýbala Quintonovi, který se mi pořád pletl pod nohama.

„Hej, Quintone, uhni mi. Kam to vůbec chodíš, co?.....“

Odpovědi se mi samozřejmě nedostalo, jen pozorování kočičíma očima. Nechala jsme to být, když mi poprvé zakručelo v žaludku. Dostala jsem se ze dveří a Quinton vyběhl jako další hned za mými patami.

„Bré ráno, Beruško.“

Našla jsem tátu posazeného v křesle u stolku s obrovským úsměvem na tváři. Odhadovala jsem, jestli se včera něco stalo, něco co se snažil skrýt, ale nic jsem v tátově tváři nenašla. Přiběhla jsem do nabízeného náručí a vlepila tátovi pusu.