8. kapitola - Překvapení

19.3K 996 27
                                    

Ryan

„Jasně, mami jsem na cestě..ještě tak deset minut a jsem tam. Ne, nic jí neříkej, chci aby to bylo překvapení!"

„Tak, dobře Ryane..buď opatrný, ano?"

„Jako, vždy, mami."

Zavěsil jsem a hodil mobil na sedadlo spolujezdce. Řídit auto není úplně můj styl, ale neměl jsem náladu jet čtyři hodiny do Bostonu a zpátky na motorce. Tohle bylo mnohem jednodušší řešení. Vstával jsem už v pět hodin ráno, abych se vyhnul dopravní špičce a dostal se domů, co nejdřív. Měl jsem za sebou už víc, jak třetinu cesty a projížděl známými ulicemi. Už jsem se těšil na Melaniin úsměv, až mě uvidí. a taky to, co pro ní mám. Zaparkoval jsem autem na příjezdové cestě u nízkého menšího rodinného domu. Měl jsem jim koupit větší...  Vystoupil jsem z auta a ze zadních sedadel sebral jsem ze zadních sedadel několik zabalených krabic. Nechal jsem to zabalit, bude to tak pro Mel lepší.  Už když jsem šel k verandě, tak se dveře otevřeli a vyšla mi naproti moje matka. Vždycky jsem svojí matku obdivoval, byla to silná žena, ale za posledních jedenáct let zestárla snad o dvacet let. Ve tváři se jí objevily vrásky a její dříve dlouhé hnědé vlasy začínali postupně bělat.

„Ryane! Počkej pomůžu ti."

Moje matka Helen seběhla schody verandy a šla mi pomoct. Na to mohla klidně zapomenout.

„Ahoj, mami."

„Ahoj, Ryane, dej mi něco můžu něco vzít."

Odstrčil jsem matku stranou a v klidu nesl krabice dovnitř.

„V žádném případě. Není to nic těžkýho."

„Ryane, už snad milionkrát jsem ti opakovala, že toho kupuješ zbytečně moc."

Jo, mohla být sebevíc naštvaná, ale já to stejně dělal. Všechno jsem položil na stůl v kuchyni počkal na mámu až přijde. Bylo tu čisto, jako vždycky.

„Jak dlouho se zdržíš Ryane?..."

„Mám den volno. Kde je Mel?"

Moje matka začala připravovat něco v kuchyni.

„Je ve svém pokoji. Sleduje nějaký film. Dáš si něco kávu, čaj, nebo pivo?"

Začal jsem sbírat všechny krabice ze stolu a mířil dozadu, kde byl Melaniin pokoj.

„Nic nechci mami, dík. "

Melaniin pokoj byl až vzadu. měla odsunuté dveře takže jsem jí viděl zezadu. Seděla v křesle pod dekou před televizí. Nějak mě neudivilo, když jsem viděl, že sleduje Deník Princezny...ona ten film milovala. Vůbec jí nedošlo, že tam jsem, takže jsem se opatrně přikradl zezadu ke křeslu a sehnul se k jejímu uchu.

„Koukám, že Deník Princezny, tě nikdy nepřejde."

„Uh, Ryane! Ryane, ty jsi doma!"

Bylo až šílený a neuvěřitelný, jak se rozzářila..miloval jsem to. Obešel jsem křeslo a sehnul se aby jsem jí mohl pevně obejmout.

„Já jsem tak ráda, že jsi tady Ryane, jak dlouho tu zůstaneš?...Myslela jsem, že odjíždíš brzo na turné."

„Ahoj, Mel....něco pro tebe mám."

Musel jsem se smát, jak si hned zakrývala oči, ale stejně zvědavě nakukovala.

„Ale, né! Ryane, další dárky?"

Přikleknul jsem na zem ke křeslu a podal jí jednu ze tří krabic. Bylo to zabalený do modrýho papíru s modrou stuhou od jedný holky, která to v tom obchodě balila. Vím, že na mě přitom pomrkávala víc než bylo nutný.

Nenáviď mě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat