Nenáviď mě!

19.kapitola - Snídaně

Suze

Chtěla jsem to otočit a vypadnout. A to hodně rychle. Nápad pana Emersona přizvat někoho jen, tak na snídani se mi nelíbil. Navíc Ryan Reed nebyl zas až takový problém. Ne, ten problém stál hned vedle něj...Dante Owens. Mělo mě napadnout, že ho ještě uvidím. Vždyť on a Reed byly nejlepší přátele, aspoň tak to psali novináři. Panikařila jsem každým krokem, co jsme udělali. Pamatuje si na tu noc?...na mě?...na tu facku?... Snažila jsme se schovat za panem Emersonem, ale nebyl to moc dobrý úkryt. Stála jsme přímo naproti Owensovi. Měl tu stejnou bundu, jako když prošel kolem autobusu. Uznávám, že vypadal dobře. Pan Emerson nás vzájemně představil. Zadržela jsem dech, když jsem uchopila i Owensovu ruku. Byla teplá a příjemná. Cítila jsem, že si mě prohlíží. Hloupě jsme si vjela rukou d vlasů. Pořád jsem si na tu barvu a délku zvykala, ale líbilo se mi to.

„Jsem Dante Owens, ahoj."

Jen jsem kývla. Nevím, každou chvíli jsem čekala, že se mu v jeho hnědých, skoro černých očí objeví poznání. Co by udělal?.....Hledala jsem v jeho pohledu aspoň něco, ale nic tam nebylo. Nepoznal mě. Ta jeho opilost musela být vážně pořádná, na jednu stranu to je i dobře. Jakmile jsme se dali do pohybu šla jsem vedle Emmy. Viděla, jsme jak se začala hned vztekat.

Dante

No, nečekal jsem, že tohle někdy uvidím, ale ta Emma vypadala celkem jinak než jsem čekal. Musel jsem uznat, že vidět tohle blondcku srazit Ryana by byl suprovej zážitek a taky ona vypadala úžasně ve výrazu, když si nás všimla. Kruci, ta holka mohla zabíjet, tím jsem si jistej.... Za nimi se krčila ještě jedna osoba. Byla to bruneta. Snažil jsme se vypadat co nejlíp, protože chudák vypadala, jako by ztratila litry krve, jak byla bledá. Myslím, že kdybych udělal rychlej pohyb, tak by to s ní seklo. Byl to takový průměr. Byla pěkná, ale taková obyčejná. Vlasy měla natočený a celkem byla i vysoká. Asi bych jí na ulici spíše přešel, než se otočil. Měla ale vážně super oči. Byly zelený a musel jsem jí sledovat, jak si mě prohlíží. Bylo to chvílema divný, ale třeba to byla stydlivá fanynka. Bál jsem se, že jí ruku snad rozdrtím, když jsem si s ní potřásl. Neřekla mi svoje jméno, ale nechal jsem to tak.

Suze

Chci vypadnout. Možná, že kdyby se Emma aspoň na pět vteřin odtrhla od Ryana Reeda, tak by si mě i všimla. Přemýšlela jsem, jestli bych do ní nemohla strčit, stejně by to mohla být odplata za ráno.

„Jsi na turné poprvé?"

Co?..jo, jasně. Emmin táta nás tady nechal a teď to bylo jako trapný rande ve čtyřech. Emma vedla debatu s Reedem a na mě zbyl Owens. Byl aspoň slušný, že se snažil mluvit. Jo, zatímco ty tu na něj zíráš, řekni něco!.... Rychle jsem se vzpamatovala a nesmyslně koktala.

„No, vlastně jo."

Tohle bylo tak nefér. Ošívala jsem se na místě. Nevěděla, co s rukama a marně se snažila zůstat v klidu. Bylo to zvláštní. Byl jiný, než jsem si myslela, aspoň od pohledu. Nevím, čekala jsem tvrdý pohled v očích, ale ty jeho byly jemné, člověk by se v nich dokázal ztratit. Ani jsem se nedivila, že nemá problém sehnat holku. A měl fakt pěknej úsměv. Dolíček jen v levé tváři. Vzpamatuj se, už!... Určitě si všimnul, že si prohlížím a on jen ten úsměv protáhnul do líného úsměvu.

„Máš taky nějaký, jméno?"

Cítila jsem, jak červenám. A pak mi došlo, že nemusím vypadat, jak hloupá šestnáctka. Narovnala jsem se a založila si ruce kolem hrnku s kávou.

„Jsem Suzannah."

„Hmm, Suzannah, Suzannah....pěkný jméno, ale celkem dlouhý."

Povaloval moje jméno na jazyku. Bylo to divné, ale pěkné. Nemohla jsem odtrhnout pohled od jeho rtů. Pak jsem švihla pohledem vedle. Ryan držel Emminu ruku uprostřed stolu. Zírala jsem a ještě víc, jsem civěla, když něco šeptal Emmě. Zvědavě mi pohled uhnul na Owense. Zíral na tu stejnou scénu a vypadal...pobaveně? No, už předtím si celkem šplhnul, když si s Emmou plácnul, jak se pustila do Ryana. Zase mě chytil jak na něho zírám. Rychle jsme se otočila a tentokrát na mě koukala Emma. No, konečně...Jenže ono ne. Znám tenhle pohled a nikdy nevěstí nic dobrýho. Ani jsem nestačila nic udělat. Emma vylila svoje kafe Reedovi do klína. Vystřelila jsem ze židle a šla Emmě z cesty. Ještě jsem jí takovou neviděla,a podle toho co jsem pak slyšela za námi, to kafe bylo horký.Běžela jsem za Emmou, která nasadila vražedný tempo, vyhýbala jsem se ostatním lidem než jsem skoro vrazila do pana Emmerona, který nesl tác s jídlem a tvářil se zmateně.