Nenáviď mě!

Epilog

Připravte kapesníčky a potom možná šampaňské ;) A věřte, že vás asi fakt hodně miluju, když pro vás tohle dělám :P

„Jsi si jistý, Dante?"

Aaron mě zkoumal a studoval jeho vychytralým pohledem. Cítil jsem se mizerně a určitě jsem tak vypadal. Nemohl jsem spát ani uvažovat, pití ani cigarety nepřinášely sebemenší úlevu, ale tohle... tohle moje rozhodnutí mohlo. Seděl jsem v aaronově a marcusově autobusu, v jednom z těch kožených křesel před Aaronem, jeho stolem a před listem papíru. Neměl jsem potřebu číst kraviny, které tam byly napsány. Myslím, že nikdy v mém životě jsem s aaronem nevedl vážnější konverzaci. Cár papíru společně s perem putoval po stole k mému místu. Neváhal jsem. Vzal jsem pero do svých prstů a jak nejlépe to šlo jsem napsal své jméno na místo ve smlouvě. Cítil jsem se kurevsky perfektně.

„Právě jsi podepsal svůj konec Dante, na tvé tváři bych očekával vážnější výraz."

Odhodil jsem pero a poslal aaronovi smlouvu zpět. Za ty roky tady mi došlo pár věcí. Za prvé: Neserte Aarona, za druhé: byznys je byznys a za třetí: Nikdy ale opravdu nikdy nelezte do cesty tvrdým podnikatelům jako je Aaron. Opřel jsem se do křesla a vzpomínal na úplný začátky. Byl jsem pitomec,moment, co jsem teď?... Aaron mě neustále pozoroval. Aha, jasně čekal na nějakou reakci.

„Jsem volnej Aarone, měl jsem to udělat už dávno."

Skončil jsem. Jen tak za pomocí malýho podpisu. Každá buňka v mém těle byla dočasně spokojená. Tušil jsem, že to jednou přijde ale na za takovýhle okolností. Aaron potáhl ze svého doutníku a strčil smlouvu k jeho dokumentům.

„Dobrá, ta formální část je hotová. Ještě budeš muset vydat oficiální prohlášení médiím."

Přikývl jsem. To už byla jen malá záležitost. Ukážu se před kamerami a pak zmizím. Znělo to tak jednoduše. Vypadalo to, že tohle je konec. Vstal jsem a moment váhal.

„Aarone?... díky ti za všechno, cos pro mě udělal. Vážím si toho."

Ve tváři toho starého ostříleného vlka se objevila jiskra v očích. Uhasil doutník.

„Svým způsobem mě Dante překvapila tvoje žádost o zrušení smlouvy. Nečekal bych to od tebe. Mrzí mě ztráta dobrého jezdce, ale zároveň svět je malý... brzy najdu určitě někoho za tvou náhradu."

Pousmál jsem se nad tou ironií. Jistě, že na moje místo Aaron dostane jinýho idiota, jako jsem byl já. Bylo mi to jedno. Měl jsem majetek a aaronova smlouva zaručovala ještě další pravidelný příjmy po dobu pěti let od mého odstoupení. Prachy nebyly ten problém. Ten byl jinde, neměl jsem smysl proč utrácet, proč žít... ten smysl si totiž vzala ona.

„Co budeš vlastně dělat teď Dante?"

V úsměvu mi zacukaly koutky. Nikdo by mi nevěřil větu, kterou jsem hodlal říct. Už to byl týden, co přišlo potvrzení od university. Já budu studovat, to snad ani nebylo možný, ale to Aaron nemusel vědět. Otočil jsem se ke dveřím z autobusu.

„Vlastně Aarone, za měsíc odjíždím... směr Chicago."

Usmíval jsem se jako ten největší kretén. Na mysl mi vytanula právě její slova. „Kecáš. To je přibližně tisíc mil od Chicaga. Myslela jsem, že jsi z Atlanty!" Tušil jsem, že mému mozku se tahle informace bude hodit. Tenkrát možná ani netušila, jak nebezpečné to bylo.

„Dante?"

Noční vzduch proudil otevřenými dveřmi do autobusu, ale Aaron klidně vysedával v jeho křesle. Na ramenou tohohle chlapa toho bylo dost. Nikdy ve svém životě bych nechtěl mít dceru jako je Emma Emmerson, ani bych nechtěl vést celou společnost a už vůbec bych ještě před týdnem nechtěl řešit ryanovi zraněný žebra a pojištění.

„Co?"

Prsty mě svrběly v touze zapálit si další cigaretu, alespoň trochu mě to zbavovalo stresu a napětí.

„Hodně štěstí a ozvi se, kdybys něco potřeboval."

Možná toho využiju... Neodpověděl jsem. Seskočil jsem na štěrk do noci a dveře se za mnou zavřely. Chyběl mi poslední krok od toho, abych sbalil svoje krámy a odjel. V posledních dnech jsem šílel. Ze všeho. Nejdříve ona, pak mě amazonka málem uškrtila a pak Ryan. Pokud vím, tak se stal společně s Emmou miláčky poloviny států. Nebude to mít lehký, ale něco mi říká, že ten bastard má pořádný štěstí. Co záleželo na sázce?... Ona utekla, utekla ode mě, od nás... do prdele. Přehnal jsem to, ale nevyměnil bych za nic ani jedinou sekundu z toho, kdy jsem cítil její tělo pod sebou. Moje Beauty... Kurva! Přál jsem si do něčeho udeřit, ale místo toho jsem si do úst vložil cigaretu. Zrzka, ona je ksakru zrzka! Moje Kráska, moje Beauty! Proč to tajila? Co jí přimělo odjet?..ublížil jsem jí? Šílenství mě dohánělo k okraji pouhým přemýšlením. Suzannah Bayerová... Co vůbec dělala teď? Emma byla mým jediným vodítkem, ale rád jsem chránil své koule tím, že jsem se jí vyhýbal. věděl jsem jedinou věc, potřebuji jí, potřebuji její vysvětlení, co je mezi námi, pak jí přesvědčit, že ke mně patří a nakonec jí ukázat, že už jí nikdy nenechám jít. Zatraceně byl jsem jí doslova ocejchovaný...

Stál jsem na okraji pozemku. Velké reflektory stále osvětlovaly plochu a pracovalo se na úklidu i teď v noci. Nechtěl jsem tu být. Emmino prozrazení vyvolalo obrovskou vlnu v médiích, ryanovo zranění stejně a bude trvat ještě měsíce, než se situace uklidní. Pro mě to byla perfektní příležitost odejít. Měl jsem dokonalý plán, který musí vyjít... ke šťastnýmu konci jako v těch sladkých románech mi chybělo jenom jedno... ONA. „Najdu si tě Beauty, jsi moje..." a s tímhle příslibem jsem odhodil cigaretu do trávy a odešel abych pobalil svoje věci.

WOHOU! :D Lidi, já vás mám tak ráda :3 Jsme na konci, na úplně konečným konci, kam bych bez vás všech nedošla :3 Cením si té obrovské podpory, která mě u psaní držela dál :D Je to vaše zásluha a já jsem ohromně ráda, že jste knihu vytvářeli se mnou... (teď zrovna přemýšlím kolik lidí mě chce zabít -_-) a komentovali, házeli vote a taky kritizovali :3 DĚKUJU VÁM :D 

No, napiště mi prosím nějaké pěkné shrnutí a snažte se o několik více vět ;) Ještě jednou vám děkuju mockrát a možná se uvidíme u dalšího dílu ;)