Královská povinnost - STARÁ VERZE

Svatba

Katherine
Ráno mě vzbudila služebná.
"Princezno musíte se připravit." řekla tiše. Otevřela jsem oči a vylezla z postele. Vlezla jsem si do vany. Umyla jsem se a umyla si i vlasy jako každý den. Vylezla jsem z vany a usušila se. Oblékla jsem si spodní prádlo a přehodila přes sebe župan.
Vlasy jsem měla za chvíli suché. Seděla jsem u stolu se zrcadlem a služebná mi učesala vlasy. Mám je takové zvláštní. Jednou jsou po učesání rovné a jindy jsou zase kudrnaté, nebo vlnité. Dnes jsem je měla vlnité. Rozčesala je a pak mi pomohla si obléct šaty, které přinesly před chvílí. Byly světle modré.

Když jsem byla oblečená, služebná mi do vlasů dala modrou čelenku. Nasadila jsem si střevíčky a začala přecházet tam a sem po pokoji.
"Nech mě o samotě." řekla jsem a ona odešla.
Když odešla, počkala jsem chvíli a vyšla z komnaty. Šla jsem do knihovny. Procházela jsem se po knihovně a snažila se, zapamatovat si každičký detail místnosti. Vyšla jsem z knihovny a šla zpět do mé komnaty. V pokoji jsem nadále předcházela tam a sem. Otevřely se dveře a v nich stála matčina služebná.
"Kočár na vás čeká venku." pověděla.
Přikývla jsem a šla za ní.
Nasedla jsem do kočáru, ve kterém jsem seděla sama se svou služebnou. Kočár se rozjel a já pozorovala míhající se krajinu z okénka kočáru.
"Ten krutý člověk, kterého si mám vzít jede v jiném kočáru?" zeptala jsem se. Ne, že bych toužila po tom ho po vystoupení z kočáru spatřit, ale chtěla bych to co nejdéle oddálit.
"Ne, jel napřed s vaším otcem. Vaše matka jede v kočáru před námi." odpověděla.
Kočár za chvilku zastavil a služebná vystoupila. Seděla jsem v kočáře ještě hodnou chvíli, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam nemůžu sedět. Vystoupila jsem z kočáru a pohlédla na matku, která stála před kočárem.
"Čím dřív to budu mít za sebou, tím lépe." pravila jsem. Ta jen soucitně přikývla a šly jsme ke kostelu. Nebyla to nijak dlouhá cesta. Z dálky jsem uviděla otce, který čekal na matku. Když jsme k němu došly, podíval se na mě a usmál se. Poté nabídl matce rámě a vydal se do kostela. Rozhlížela jsem se po krajině a poté vstoupila do kostela. Naproti mě byly zavřené dveře. Stáli u nich sluhové v bílém. Zazněla hudba a já se zhluboka nadechla. Sluhové mi otevřeli dveře a já stála ve dveřích. Všichni na mě upírali zrak. Pomalu jsem kráčela k oltáři, ke kterému jsem se neodhodlala pohlédnout. Zastavila jsem před schody a teprve potom jsem zvedla zrak. Havraní vlasy vypadaly neučesaně a modré oči jen zářily. Ten, do kterého jsem včera v zahradách narazila a ten kdo mě zachránil, byl on, princ. Podal mi ruku a já ji opatrně přijala. Vystoupila jsem tři schody a pustila jeho ruku. Stoupla jsem si naproti němu a dívala se mu do očí. Kněz začal povídat svůj proslov, ale já nevnímala naprosto žádné slovo. Prohlížela jsem si prince a pak se mu na malý okamžik podívala do očí. Rychle jsem odvrátila zrak a potopila se do svých myšlenek.
"Bereš si princi Christiane, zde přítomnou princeznu Katherine za svou manželku?" zeptal se kněz.
"Ano." odpověděl princ.
"Bereš si princezno Katherine, zde přítomného prince Christiana za svého manžela?" řekl kněz a podíval se na mne. Podívala jsem se na otce a ten přikývl. Poté jsem se podívala na matku a ta přikývla. V jejích očích jsem však viděla lítost. Podívala jsem se zpět na kněze a pootevřela ústa. Měla jsem strašně velké nutkání říct ne, ale z úcty k matce jsem byla připravena povědět to slovo jež se očekávalo.
"Ano." pravila jsem.
"Nyní tě princi Christiane prohlašuji za krále." řekl kněz a nasadil mu korunu.
"A tebe princezno Katherine za královnu." dopověděl a nasadil mi korunku.
"Prohlašuji vás zde přede všemi za krále a královnu jejichž sňatek je právoplatně uzavřen." pověděl kněz hlasitě.
"Můžete se políbit." řekl kněz.
Christian se ke mě naklonil a jemně mě políbil...