Uzdravování

591 23 7
                                    

Nesu Chrisovi snídani. Nebudu mu říkat o našem rozhovoru s jeho praštěnou matkou. Rose mi otevřela dveře, do Chrisova pokoje a já vešla dovnitř. Chris stál u stolu a díval se do mapy spolu s Jamesem.
"Ty si vážně ztracený případ!" vykřikla jsem. Polekaně sebou škubl a chytil se za rameno. Obvaz začal červenat. Položila jsem tác se snídaní na stůl a přistoupila k Chrisovi.
"Nic mi není." řekl.
"Říkala jsem ti, abys ležel. Musíš se léčit." pravila jsem, chytila ho za ruku a vedla k posteli. Sedl si na ni a já z nočního stolku vzala misku s desinfekcí. Namočila jsem v ní kus látky a rozvázala mu obvaz, který zakrýval pravé rameno. Jeho modré oči mě sledovaly a já se tak nemohla soustředit.
"Přestaň mě sledovat, nemůžu se tak soustředit." řekla jsem. Sledoval mě dál a já se jen uchechtla. Když jsem ránu znovu po několikáté vyčistila, zavázala jsem ji novým obvazem.
"Teď si konečně lehni a už nechci vidět, že se z té postele pohneš, rozuměl si mi?" zeptala jsem se a on si lehl.
"Nepotřebuji ležet." řekl tvrdohlavě. Vzala jsem snídani ze stolu a sedla si k němu na postel.
"Nezajímá mě, že ty to nepotřebuješ. Já ti říkám, že ležet budeš, nejsi ještě v pořádku. Musíš se uzdravit a nemusel by si tu teď ležet, kdyby si na tu vyjížďku nejel sám." řekla jsem a položila si tác na klín.
"Jsem v naprostém pořádku a kvůli pár škrábancům nebudu ležet v posteli." odpověděl znovu.
"Ty to asi nechápeš viď? V noci jsi málem umřel a ani nevíš jaký jsem o tebe měla strach, takže teď mi tu neříkej, že jsi v pořádku." pravila jsem, a pak si uvědomila, co jsem to vlastně vypustila z úst.
"Tak ty ses o mě bála?" zeptal se s úšklebkem a podíval se na Jamese, který začal přikyvovat.
"No jistě, kdybys umřel, kdo by mě tu otravoval?" zeptala jsem se a ušklíbla se. Položila jsem mu tác na klín a šla ke stolu. Vzala jsem si do ruky všechny dokumenty, které tam měl a mapu.
"Tohle se zabavuje do té doby dokud neuznám za vhodné, že už si v pořádku." řekla jsem.
"Stejně tu ležet nebudu." řekl.
"Tak to budeš, i kdybych tě k té posteli měla přivázat." řekla jsem a mile se usmála. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Pak jsem se otočila na Jamese.
"Pohlídej ho, aby z té postele nevylezl a ať to všechno sní." řekla jsem a odešla do svého pokoje. V mém pokoji jsem se vykoupala a převlékla do vínových šatů. Poté jsem šla znovu za Chrisem. Tác se snídaní už byl prázdný a Chris seděl za stolem. Nevšimli si, že jsem přišla.
"Chrisi, lehni si do té postele. Kate má pravdu musíš se pořádně uzdravit." řekl James.
"Jsem v pohodě. Cítím se dobře." pravil Chris.
"To teda nejsi v pohodě. Přestaň být tak tvrdohlavý a nech Kate ať se o tebe postará." řekl znovu James.
"Nechci jí být na obtíž." pověděl Chris a zvedl se že židle. Trochu zavrávoral a chytil se stolu.
"Co je ti?" zeptal se James.
"Motá se mi hlava." řekl Chris.
"Nediv se, ztratil si dost krve." pověděl James. Chris se na něj chvilku díval, ale pak padal k zemi. James ho pohotově chytil a já mu běžela pomoct. Uložili jsme ho do postele a já mu sáhla na čelo. Rozhodně má vyšší teplotu než ráno.
"Říkal jsem mu ať zaleze do té postele." řekl James.
"Vím, slyšela jsem to." pověděla jsem a pořádně Chrise přikryla.
                             ***
Starala jsem se o něj celé čtyři dny. Poslechl mě a nevylézal z postele. Teplotu už nemá, ale já stále trvám na tom, aby ležel v posteli, protože se rány musí pořádně zahojit. Už to není takové jako předtím, rány už vypadají lépe a už tolik nekrvácí.
Přes noc toho moc nenaspím, protože se dívám na Chrise jestli klidně spí. V poslední době nějak zapomínám i jíst. Často myslím na ten rozhovor s jeho matkou, tedy ne, že bych to chtěla, ale mozek mě nutí o tom přemýšlet a já nechápu proč.
Už je skoro večer. Chris před chvilkou usnul, vypadal, že je unavený. Chvíli jsem u něj seděla a pozorovala ho. Pak jsem šla do knihovny. Vzala jsem si jednu knihu a sedla si s ní do křesla. Začala jsem ji číst a přestala jsem, až když se venku setmělo. Knihu jsem odložila a šla za Chrisem. V půlce cesty jsem se zastavila a z nějakého neznámého důvodu jsem si vzpomněla na náš polibek v dešti.

Usmála jsem se sama pro sebe a šla dál. Vešla jsem do Chrisova pokoje. Povídal si s Jamesem. Rose, která se mnou byla v knihovně šla pro večeři a přinesla ji. Položila večeři na stůl a já ji poděkovala. Ona pak odešla spolu s Jamesem. Vzala jsem snídani že stolu a sedla si k němu na postel.
"Prospal ses trochu?" zeptala jsem se.
"Jo a ty?" odpověděl.
"Já, proč já?" zeptala jsem se nechápavě.
"Vím, že v noci kvůli mě nespíš a ani vůbec nejíš, to ty brzo onemocníš." řekl.
"Sněz to všechno." řekla jsem a tác mu dala na klín. Zvedla jsem se a chtěla jít pryč. Chris položil snídani na noční stolek a vstal z postele. Udělala jsem pár kroků od něj, ale on mě chytil za ruku a přitáhl zpět k sobě.
"Celé dny si jenom zamyšlená. Co se děje?" zeptal se.
"Nic se neděje." řekla jsem.
"To je kvůli tomu co ti řekla matka?" zeptal se a já na něj pohlédla.

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now