Královská povinnost - STARÁ VERZE

Matčiny dobré rady

Seděla jsem v knihovně a četla si nějakou knihu, když v tom jsem uslyšela otevírání dveří. Dočetla jsem větu, zvedla hlavu od knihy a uviděla Chrise, jak ke mě pomalu jde.
"Můžu?" zeptal se, když u mě zastavil a ukázal na křeslo vedle toho mého. Nepatrně jsem přikývla a začala očima zkoumat koberec, který tu byl.
"Kate," řekl a já k němu zvedla zrak.
"Ano?" zeptala jsem se.
"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli bychom se už neměli vrátit. Samozřejmě tě nebudu nutit, pokud budeš chtít zůstat, ještě tu zůstaneme," pravil.
Už dvanáct dní uplynulo od korunovace. Za tu dobu jsem se od ostatních držela daleko. Chodívala jsem na otcův balkon hrát na housle, číst si do knihovny, protože většina knih byla otcovými oblíbenými knihami, procházet se po zahradě do míst, která byla otcovými oblíbenými místy a prohlížela si jeho věci. Požadavky lidu, kterých byla nemalá hromada jsem zatím nechala být.
"Taky jsem nad tím přemýšlela. Měli bychom jet," pravila jsem po chvilce ticha.
"Dobrá, zítra ráno vyrazíme ano?" odpověděl mi. Jenom jsem přikývla a zavřela knihu, kterou jsem doposud četla. Vstala jsem z křesla a šla do svého pokoje i s knihou v ruce.
"Isabel, začni mi balit věci. Zítra ráno odjíždíme zpět do Arden," řekla jsem cestou do pokoje. Už jsem se trochu vypořádala s tím, že se mnou chodí sedm lidí, ale nikdy si na to nezvyknu. V pokoji jsem si lehla na postel a dívala se do stropu.
"Emilie," pravila jsem po chvilce a posadila se.
"Ano výsosti," odpověděla.
"Jdi říct mé matce, že zítra odjíždíme zpět do Arden a že se za ní ještě zastavím," pravila jsem a zvedla se z postele. Diana přikývla a odešla.
Šla jsem do otcova pokoje. Znovu jsem si to tam celé prohlédla a vzala do ruky housle se smyčcem.
"Stráže," zavolala jsem a do pokoje vstoupili dva strážní.
"Vezměte všechny dokumenty ležící zde na stole, jděte pro požadavky lidu a shromážděte všechny dokumenty o království z archivu. Následně je pak roztřiďte do truhel. Zítra ráno je naložíte do kočáru a pojedeme spolu s králem zpět do Arden. Toť vše, můžete jít," pravila jsem a odešla.
"Diano, sežeň mi nějaké starší šedé šaty, chci se jít podívat na trh, poslechnout si co říká lid. Řekni strážím ať se také převléknou, musíme zapadnout mezi ostatní," pravila jsem cestou do pokoje.
"Jak si přejete výsosti," řekla a odběhla pryč.
Došla jsem do pokoje, položila housle na stůl a za chvilku přiběhla Diana se šedivými šaty.
Oblékla jsem si je a poté si oblékala černý plášť s kapucí, který přinesla spolu se šaty, když do pokoje vešel Chris.
"Kate, co... kam to jdeš?" začal, ale změnil otázku, když mě spatřil v šedých otrhaných šatech.
"Jdu na trh," odpověděla jsem mu prostě.
"Tak to ne, je to nebezpečné," pravil a zamračil se.
"Neříkej mi, co mám dělat," odpověděla jsem klidně, i když mě to naštvalo.
"Tak v tom případě, půjdu s tebou ať se ti to líbí nebo ne," řekl, otočil se a odešel.
"Rychle, jdeme," pravila jsem potichu a rychle zamířila ke dveřím.
Nežli jsem se však stačila dostat k východu, objevil se za mnou převlečený Chris.
"Dobrá tedy, můžeme jít," řekla jsem.
"Připravte koně i pro krále." pravila jsem po cestě ze schodů.
"Už je připraven veličenstvo," odpověděl jeden strážný, když jsme zastavili pod schody.
"Dobrá tedy," pravila jsem poněkud překvapeně a zamířila k mému koni. Nasedla jsem na něj a pořádně se chytla uzdy. Podívala jsem se na Chrise, ten se jen ušklíbl a nasedl na svého koně.
Potom jsme vyrazili do města. Vypadali jsme jako družina prostých lidí, a tak den pomalu pomalu utíkal a utíkal...
***
Unaveně jsem se posadila do křesla v mém pokoji a oddychla si.
"Co jste zjistila výsosti?" zeptala se Diana, která zůstala tady zámku.
"Lidé se mají dobře, zatím jsou spokojení," odpověděla jsem jí.
"Málem bych zapomněla, Vaše matka na Vás čeká v komnatě výsosti," pravila.
"Pojď Diano, nenecháme přece matku čekat," řekla jsem a vstala.
"Je zde má matka?" zeptala jsem se strážných u dveří.
"Ano výsosti," řekl jeden.
Všimla jsem si, že oba strážní se na mě udiveně dívali a prohlíželi si mé otrhané šaty.
Zaklepala jsem tedy na dveře a čekala.
"Dále," ozvalo se po chvilce.
Strážní mi otevřeli dveře a já vstoupila do matčina pokoje. Stála otočená ke krbu, když však uslyšela zavírání dveří otočila se a zhrozila se.
"Jak to vypadáš?!" zeptala se šokovaně.
"Nedramatizuj to, byla jsem na trhu a jaksi jsem chtěla být nenápadná, takže proto takto vypadám. Nechtěla jsem tě nechat čekat, tak proto jsem se nepřevlékla," odpověděla jsem a přišla blíže k matce.
"Musíš se chovat jako královna Katherine," řekla.
"Tak to mám, ale opravdový problém, když si mi řekla celým jménem," pomyslela jsem si v duchu posměšně.
"Chovám se tak. Byla jsem zkontrolovat, jak se mají mí poddaní." pravila jsem a matka jen protočila oči.
"Od toho máš sluhy, aby splnily to co žádáš. Místo tebe mohli jít strážní nebo kdokoli jiný Katherine."
"Matko, klidně bych ti mohla nařídit ať se nepleteš do mého kralování, ale neudělala jsem to, protože jsi má matka, mám k tobě úctu a mám tě ráda. Takže tě alespoň prosím, abys nezpochybňovala má rozhodnutí."
"Je to nebezpečné. Nemůžeš si jen tak jít mezi lid, nikdy nevíš, co se tam může přihodit."
"Nebyla jsem sama, byli se mnou vojáci a ještě k tomu Chris. Dokázal by mě ochránit i bez vojáků, dal by za mě i život," pravila jsem a bodlo mě u srdce z rozpoložení našeho momentálního vztahu s Chrisem.
"Vím, že by ho byl schopen kvůli tobě obětovat, ale přesto nemusíš tak riskovat. Teď jste totiž jediní kdo může vládnout, žádný jiný dědic už není, proto musíte být opatrní."
"Proč je to tak důležité? Unavují mě ty zbytečné řeči o následnících. Máme dceru a tu bych milovala stejně jako syna, takže jaký je v tom rozdíl? A i kdyby jsme neměli žádné děti, tak co? Tak by zaniklo království, které si za pár staletí stejně nikdo nebude pamatovat," pravila jsem a povzdechla si.
"Teď dobře poslouchej Kate, nikdy už to totiž ode mne znovu neuslyšíš. Máš naprostou pravdu.
Takhle se to, ale už po staletí dělá, byla jsem k tomu vychována, stejně tak jako má matka, její matka, její matka a tak dále. Stejně tak jsem podle toho vychovávala vás a pro udržení rodu se to tak musí dělat Kate, ať už chceš nebo ne."
"Vždyť, ale vy s otcem jste také neměli syna a nic se nestalo," pravila jsem a matka ode mne odvrátila zrak.
"Matko?" zeptala jsem se, protože nastalo divné ticho.
"Ne tak docela Kate."
"Co tím myslíš? Chceš mi snad říct, že mám ještě nějakého bratra?"