Lhář nebo bratr?

349 16 0
                                    

Katherine
Seděla jsem spolu s matkou v altánu a panovalo mezi námi hrobové ticho. Ani jedna z nás teď zřejmě nebyla schopna se bavit a přemýšlet o něčem jiném než o skutečnosti, která nastala ač byla těžko uvěřitelná.
"Kdy se Eleanor a Theodor vrátí?" nadhodila jsem a prolomila ticho, které na můj vkus, panovalo až moc dlouho.
"Nevím, oslavují Eleanořino těhotenství," řekla matka bez jakékoliv emoce.
"Eleanor je těhotná? A kdy to zjistila?" zeptala jsem se trochu překvapeně.
"Pár dní potom co jste odjeli. Pak tu pár dní byli a rozhodli se, že pojedou za jeho rodiči, aby jim to také pověděli."
"Tak to je skvělé, jsem za ni ráda."
"To já také," řekla matka, ale úplně jakoby nic.
Přišla mi ze všeho unavená. Vlastně od doby, kdy otec zemřel byla taková. Za celý svůj život jsem ji takhle neviděla. Vždy bez jakékoliv emoce zvládala těžké situace a já jen obdivovala jak dokáže být klidná a naprosto vyrovnaná.
Ale teď, teď to bylo daleko horší. Na čele měla nové vrásky a celkově vypadala jako kdyby zestárla o deset.
"Matko, vidím, že ti tu samotné není dobře. Pojeď se mnou. Nejspíš se v blízké době budeme stěhovat do nového zámku a můžeme ti tam zařídit pěkný pokoj jen pro tebe. Bydlela by si tam s námi. Po otcově smrti je to tu ponuré a ty bys měla na chvíli změnit prostředí."
"V den smrti tvého otce jsem zestárla o tisíc let. Chci zemřít tady. Na místě, které bylo jeho domovem," pravila a v očích se jí zaleskly slzy.
"Jaká smrt matko? Ano otec zemřel, ale tím život ještě nekončí. Nechtěl by, aby si tu seděla v temnotě a ve smutku. Nikdy na něj nezapomeneš, ani já a ani Eleanor. Nikdo z blízkých, kteří ho měli rádi na něj nezapomenou, ale musíš to překonat. Spolu to překonáme matko," řekla jsem a stiskla její ruku.
"Jsi hodná Kate, ale nechci. Jestli je ten Henry, který za vámi přišel, skutečně váš bratr. Tak já s ním nechci být pod jednou střechou. Možná je to ode mne sobecké, ale já opravdu nechci."
"Matko, já také žiji s nevlastní dcerou. Přijala jsem ji, protože je to jen dítě a ona za nic nemůže."
"Věř mi, že kdyby to byl Chrisův syn, nechtěla bys s ním být pod jednou střechou."
"Tak by to byl syn a co? Je to pořád jen dítě, které za to nemůže. Tak by to byl následník trůnu a co já s tím? Nic bych s tím neudělala a než by vyrostl, mohlo by se stát spoustu věcí. Možná by bylo nakonec všechno jinak."
"To říkáš teď Kate, ale co když ten den jednou přijde? Co když bude mít Chris syna s nějakou jinou, tak jako tvůj otec?"
"Tak by ten den přišel. Nesouhlasím s tím, ale jsem si vědoma toho, že Chris může mít další dítě s nějakou jinou. A ano, může to být klidně syn."
"A co potom?"
"Tahle debata je naprosto zbytečná. Obě na to máme jiný názor a je zbytečné se o tom dohadovat."
"Jak myslíš."
"Zítra ráno zase odjedu matko. Musíme tu záležitost vyřešit co nejdříve. Takže se mnou nepojedeš?"
"Rozumím, ale nepojedu."
"Dobře tedy. Napiš mi ale dopis až se vrátí Eleanor," řekla jsem na což mi matka jen přikývla a dál jsme tam mlčky seděly.

Christian
Lidé na tržnici se mají dobře. Jsou spokojeni s naší vládou. A musím se přiznat, že jsem nevěděl o tom, co Kate dělá. Až se vrátí a vyřešíme tu poslední záležitost, budu se snažit, abychom dělali více věcí spolu. S královskými povinnostmi jsem ji nechtěl zatěžovat, ale ona se o to zajímá. Takže ty záležitosti budeme odteď řešit spolu.
Právě jsme dojeli na zámek. Odložil jsem na chvíli ostatní povinnosti a šel si spolu s Jamesem, a dokonce i Henrym, zašermovat. Byl to Jamesův nápad, aby šel Henry s námi.
Vcelku mu to šlo. Dokonce jsme si u toho i povídali.
Je stejně starý jako já, Elen je o rok starší než Kate a jejich malému synovi jsou tři roky. Žijí ve vesničce na okraji hranic naší země. Mají menší domek. Henry vyrábí dřevěné výrobky, stoly, židle, truhly a zkrátka všechno možné. Hotové výrobky pak prodává na tržišti a Elen se stará o malého Joshe.
Přestali jsme s povídáním a vydali se na večeři. Potom se už nic zajímavého nedělo.
                           ***
Katherine
Můj kůň zastavil před vchodem do našeho zámku a já sesedla z koně. Šla jsem dovnitř a celou cestu přemýšlela. Měla jsem poněkud divný pocit z toho, že jsem tam matku nechala samotnou. Ale zase jsem ji nemohla násilím vzít k nám na zámek.
Vyhnala jsem myšlenky na matku a zamířila do jednacího sálu. Nemusela jsem ani nikoho volat. Jakmile všichni zjistili, že jsem už zpátky, našli si mě sami. Chris mě políbil na tvář a sedl si na svůj trůn.
Elen seděla na jedné ze židlí, která sem byly na mou žádost přineseny a držela malého Joshe. Henry avšak stál kousek přede mnou. Zvedla jsem se ze svého trůnu a přišla blíž k Henrymu.
"Herny, můžeš si prosím sundat košili a otočit se?" zeptala jsem se a všimla si poněkud překvapenou Elen.
Henry mi věnoval jeden nechápající pohled, ale začal si košili sundavat. A když se otočil, tak jsem si začala prohlížet jeho záda. Všichni mě tiše a nechápajíc pozorovali.
Nezmohla jsem se ani na pár slov, protože jsem pořád byla šokována novou skutečností. Mám teď nevlastního bratra...

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now