Nejdelší noc - část I

332 11 0
                                    

Vyběhla jsem na balkon a uviděla daleko větší skázu než předtím. Všude samé plameny a dým. Vrátila jsem se do pokoje a usilovně přemýšlela nad tím, co budeme dělat. 
,,Vrchní komoří, okamžitě mi zjisti, kolik je tu strážných, halapartníků a prostě všech, co se mohou nějak bránit. Také jestli je dost zbraní navíc," pravila jsem a snažila si udržet chladnou hlavu. 
,,Jak si přejete," odvětil a vyběhl z pokoje. 
,,Stráže!" zavolala jsem a než vešli do místnosti, přešla jsem rychle ke skříni a z ní vyndala baleríny. Sundala jsem si střevíce a obula si baleríny, budou teď praktičtější. 
,,Ano výsosti?" optal se strážný. 
,,Vyndejte ze skříně u okna Christianovy zbraně, klíč je v šuplíku ve stole," pravila jsem a strážní je hned šli vyndat. 
,,Diano a Helen, pojďte se mnou," řekla jsem, když z vedlejší místnosti, kde spali děti, přišla Helen s Dianou. 
,,Diano vezmi si Daniela a ty Helen zase Emily," pravila jsem a ze svého nočního stolku jsem vyndala dýku, kterou jsem si následně dala za pásek mých šatů. 
Obě hned udělaly, co jsem jim řekla. 
,,Stráže, odnesete ty zbraně do sklepení. My tam hned přijdeme," pravila jsem směrem ke strážným, a pak jsem se rychle vydala o patro níže za dívkami. Vsechny si tam bezstarostně povídaly. Hned ale utichly, když jsem vešla. 
,,Všechny si okamžitě vezměte jedny baleríny, všechno ostatní tu nechte. Přesuneme se do sklepení, protože nám hrozí nebezpečí, ale žádnou paniku. Musíme zachovat klid, ale teď rychle baleríny do ruky a za mnou, " vychrlila jsem ze sebe a uviděla vyděšené tváře dívek. Všechny ale hned udělaly to, co jsem jim řekla a pak jsme se vydaly do sklepení. 
Když jsme tam dorazily, dva strážní zapálili všechny louče na zdech. 
,,Teď se přezujte do balerín a pokud možno, utrněte si kus šatů u nohou, aby se vám v případě nouze snadněji utíkalo. Katherine a s ní deset dívek zajde do kuchyně. Všichni kuchaři a všichni, které cestou potkáte se tu musí také schovat. Vezměte s sebou z kuchyně i nějaké jídlo, kdybychom tu museli být déle," zavelela jsem. Katherine přikývla a s deseti dívkami odešla, všechny už byly ovšem přezuté do balerín. V tu chvíli příběhl vrchní komoří. 
,,Podej hlášení," vybídla jsem ho. 
,,Na hradbách je dvacet lučištníků spolu s dvaceti halapartníky. Potom je tu deset vašich, šest mých a dvanáct strážných, celkem tedy šedesát osm mužů. Každý má svou zbraň a zbraní navíc, konkrétně mečů, máme třicet a ještě patnáct dýk," pravil zadýchaně. 
To nebylo vůbec dobré, ale aspoň tu máme někoho. 
,,Ihned zavřete hradní bránu. Nikoho sem nesmí pustit."
,,Už je zavřená výsosti, ale pokud se sem budou chtít dostat, nakonec se jim to podaří," pravil. Věděla jsem, že je hradní brána dlouho neudrží, ale musí je zastavit alespoň na nějakou chvíli. Alespoň než se všichni dostanou tajnou chodbou ven, která tu ve sklepení je. Objevily jsme ji s Rose při prohlídce zámku. 
,,Rose!" vykřikla jsem. Málem bych zapomněla. Strážní právě položili zbraně do kouta na zem a já kolem nich proběhla za Rose. 
Rozrazila jsem dveře jejího pokoje a ona na mě polekaně pohlédla.
,,Musíš okamžitě i s Michaelem do sklepení, hrozí nám všem veliké nebezpečí," pravila jsem a ona okamžitě vyndala Michaela z postýlky. Potom jsme se vydaly zpět do sklepení. 
Katherine a všichni kuchaři tam již byli. Většina z přítomných si posedala na polštáře, které tu byly uloženy a bylo jich tu opravdu spoustu. Potom tu bylo pár smotaných koberců, které se rozprostřely na podlahu a pár kusů starého nábytku, jako jsou židle, pohovky a  stoly. Alespoň se bude moct každý někam usadit. 
,,Přijel král a čeká před hradní branou," pravil halapartník, který teď přiběhl.
,,Christian je tu?" zeptala jsem se s nadějí v očích. 
,,Ne výsosti, ale král Nicolas se vrátil," odvětil a radost, která mě na chvíli ovládla byla ta tam. Ovšem byla jsem ráda i za něj, může nám pomoci. 
,,Pusťte ho dovnitř, ale pak už za žádnou cenu nikomu bránu neotvírejte," řekla jsem mu a on hned rychle odběhl jako přiběhl. 
O chvíli později vešel Nicolas a hned si to ke mně namířil se znepokojeným výrazem ve tváři. 
,,Viděl jsem je, když jsem odjížděl, a tak jsem se vrátil. Mám sice jen patnáct strážných, ale jsou velmi dobře vycvičení a dá se jim důvěřovat, budou se hodit," pravil. 
,,Děkujeme ti Nicolas. Stejně mám, ale strach, že to nebude stačit. V nejhorším případě musíme utéct tajnou chodbou, která končí v lese za zámkem, kam se ti zrádci nedostanou, jelikož jdou k hradní bráně a ta je na druhé straně. Nebudou vědět, kam jsme zmizeli," pravila jsem.
Všechni přítomní s obavami v očích pouslouchali naši konverzaci. 
,,Dívky, máte některá svou vlastní dýku?" zeptala jsem se. 
,,Některé z nás je mají, ale máme je v pokoji," odvětila Katherine. 
,,Tak si pro ně v rychlosti zaběhněte. Budou se nám hodit," pravila jsem a asi patnáct děvčat se rychle vydalo do pokoje. 
Když se pak vrátily, znovu se usadily na svá místa. 
,,Umí některá z vás zacházet s mečem?" zeptal se Nicolas a všechny si je prohlédl. 
Pět dívek zvedlo ruku. 
,,Výborně. Dívky, které zvládnou meč, tak si vezmou meč a nechají svou dýku jiné dívce. Všichni si najděte někoho do dvojice a do každé dvojice, ať je minimálně jedna zbraň," řekl Nicolas a ukázal na hromadu zbraní v koutě místnosti. Všichni si pak zbraně rozebrali tak, jak Nicolas řekl. 
,,Cestou jsem poslal strážného do nedaleké vojenské základny s prosbou o pomoc ve tvém jménu, tak doufám, že přijdou na pomoc," pravil Nicolas a ve mně svitl plamen naděje.
Z malého okna vysoko ve zdi, které tu bylo jsem viděla, jak venku padla tma. Přišlo mi, že utekly dlouhé hodiny, co jsme tam takhle byli. Nervózně jsem přecházela po místnosti a v celé místnosti bylo obrovské tíživé ticho plné strachu. 
Deset Nicolasových strážných tu bylo s námi. Potom šest mých a dva vrchního komořího. Zbytek čekal v zámku u zavřených hlavních palácových dveří v západním křídle. 

Královská povinnost - STARÁ VERZEKde žijí příběhy. Začni objevovat