Královská povinnost - STARÁ VERZE

Další hádka

Dívala jsem se do zahrad.
"Kam si zmizela?" ozval se hlas za mnou.
"Chtěla jsem na vzduch." odvětila jsem.
"Je chladno." řekl a přehodil mi přes ramena plášť.
"Děkuji." zašeptala jsem.
"Pojď dovnitř." řekl tiše a stoupl si vedle mě.
"Ještě chvilku a přijdu." pověděla jsem a on odešel. Netrvalo to dlouho a uslyšela jsem za sebou znovu kroky.
"Říkala jsem, že za chvilku jdu." pověděla jsem a otočila se. K mému údivu tam, ale Chris nestál.
"Omlouvám se, myslela jsem si, že jste..." pravila jsem, ale on mě přerušil.
"Chris?" zeptal se a přistoupil blíže. Já přikývla.
"Kdo jste?" zeptala jsem se a prohlížela si ho. Byl pohledný, měl blonďaté vlasy a modré oči. Ty oči jsem už, ale někde viděla.
"Kdo byste řekla?" zeptal se a já si uvědomila, že přesně takové oči má i Chris.
"Jste Chrisův bratr?" zeptala jsem se.
"Jste chytrá. Ano, jsem Sebastian. Myslel jsem, ale, že si bratr vezme tu hloupou." řekl.
"Co si to dovolujete?" řekla jsem.
"Vaše sestra je opravdu hloupá, když uteče od prince s nějakým sluhou."
Dala jsem mu facku a on mě chytil za zápěstí.
"Jste pěkně drzá." řekl.
"Ten kdo je tu drzý jste vy a pusťte mě." řekla jsem naštvaně.
"Kdyby si vás nevzal můj bratr, byla byste moje žena. Měl by si vás vychovat, očividně jste nevychovaná."
"Nejsem ničí sluha."
"Na co si myslíte, že tu jste? Bratr se stal králem a potřeboval královnu, samozřejmě jen úředně. Když mu syna nedáte vy, udělá to jiná. Proto tu jste a ty ostatní také. Může vás i zabít, když bude chtít. Jste jeho majetek, smiřte se s tím." řekl a stisk na mém zápěstí ještě zesílil.
"Pusťte mě." řekla jsem a dala mu další facku. Pustil mě.
"Když si vás nevychoval on, udělám to já." řekl a facku mi oplatil.
Dala jsem mu ještě větší facku než předtím.
"Nikdo se ke mě nebude takhle chovat! Co si o sobě myslíte?! Nejsem ničí majetek a nikdo mi nebude nařizovat co mám a nemám dělat! Nikdo, rozumíte?! Nikdo a vůbec ne vy! Jste jenom krutý idiot." křikla jsem rozčíleně. Chytil mě silně za zápěstí.
"Co si myslíte, že je můj bratr!? Je úplně stejný!! Můžu si s vámi dělat co se mi zachce." zakřičel a hrubě mě políbil. Bylo to naprosto odporné. Snažila jsem se ho odstrčit, ale to se mi nedařilo.
"Katherine." uslyšela jsem Chrise.
Sebastian mě pustil a odešel. Chris si stoupl přede mě.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se zatím klidně.
"Zeptej se na to svého vyšinutého bratra." řekla jsem.
"Ptám se tebe, odpověz mi." pověděl.
"Nemusím se ti zpovídat." pravila jsem naštvaně.
"Ale musíš. Jsi moje žena a musíš mě poslouchat." zvýšil hlas.
"Nejsem tvůj sluha, nemusím tě poslouchat!"
"Měla bys, nebo..."
"Nebo?! Radši bych zemřela, než abych uposlechla tvůj jeden jediný pitomý rozkaz." zakřičela jsem, ale bála se, aby neudělal to samé co jeho bratr.
"Ty jsi tu od toho, abych měl následníka trůnu. Já byl, ale hodný. Nenutil jsem tě k tomu, abys se mnou spala. Nenutil jsem tě k tomu, abys se mnou sdílela pokoj, máš vlastní komnatu. Je to tady tedy tolik strašné?!"
"Ano je! Vždyť se na sebe podívej. Jména svých služebných v zámku neznáš. A i kdyby na prstech jedné ruky bys je nenapočítal. Myslíš jenom na sebe a nic jiného tě prakticky ani nezajímá. Všude je to samý rozkaz. Někdy jsou ty zákazy naprosto nemožné. Jestli si to nepochopil, tak máš ty konkubíny, které ti mají zajistit toho následníka. Jen běž a podívej se na ně je jich tam spoustu. Schválně, znáš jméno, alespoň jedné z nich?"
"Nemusím znát jejich jména!"
"Když ty nemusíš, tak já také nemusím."
"Jediná naše společná aktivita je hádka. Neumíš normálně komunikovat, chceš se jenom hádat."
"Jistě, kdybych tu nebyla, nemusel by ses se mnou hádat!"
"Já, ale chci, abys tu byla. Je to tvá povinnost!"
"Měl si počítat s tím, že nebudu krotká, hloupá holka, jako ty konkubíny. Nejsem jako ony. Ony udělají vše co chceš, ale já ne." křikla jsem, on mě chytil za zápěstí, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Teď to bylo, ale jiné než na svatbě. Tam jsem z něj cítila nějakou emoci. Teď mě jen hrubě políbil. Vytrhla jsem se z jeho sevření a dala mu facku.
"Jsi jako tvůj bratr! Nikdy se ti nepoddám! Nikdy!" vykřikla jsem a běžela pryč. Cestou se mi spustily slzy...